Člověk se objevuje v holocénu
Max Frisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230437/bmid_clovek-se-objevuje-v-holocenu-NZP-230437.jpg
4
26
26
Starý vdovec žijící osaměle v půvabném a klidném horském údolí s obavami sleduje dlouhotrvající deštivé počasí a obává se katastrofy. Nemožnost vycházení, výpadky proudu i další selhání vymožeností civilizace zjednodušují život a potřeby člověka omezují na minimum. Starý muž v nucené nečinnosti vzpomíná na minulost a snaží se upevnit a zrevidovat svoje znalosti. Protože nespoléhá na vlastní paměť, lepí na stěny výstřižky z tisku, encyklopedií a učebnic, aby po případné katastrofě zanechal stopu myslícího člověka pro příští pokolení.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1995 , SvobodaOriginální název:
Der Mensch erscheint im Holozän, 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
kdybych byl o polovinu let mladší, asi bych Frischovu novelu ani nedočetl, kromě (v době vzniku moderní) experimentální formy kombinující autorův beletristický text s ručními výpisky a výstřižky z ilustrovaných encyklopedií a naučných slovníků (v závěru knížky seznam reálných titulů) by mne asi obsah nezasáhl tak, jak mne dokáže oslovit dnes: stařec žijící sám a stranící se sousedů postupně chátrá na těle a duchu, celá novela je vlastně dlouhým záznamem nejrůznějších nesouvisejících nevyřčených myšlenek, které se mu během dne honí hlavou, prokládaných soupisy všeobecných znalostí o vzniku Země přes dinosaury až k člověku (odtud název), slovníkovými definicemi a nejrůznějšími objektivizovanými daty a fakty (něco jako AZ kvíz), jimiž se zjevně pan Geiser snaží udržovat v kognitivní kondici
čtenář si teprve seskládáním těchto útržků může domýšlet (nebo jsem si to přinejmenším domyslel já), že má Alzheimera (= záhadné mizení a objevování se klobouku na hlavě nebo mloka v koupelně, bloudění při procházce, náhlé puzení vydat se do hor za dávno mrtvým kamarádem, dezorientace v přítomném čase, neschopnost postarat se o základní potřeby jako ohřát oběd, strach z lidí, samotný přechod z psaní výpisků na bláznivé vystřihování z knih a přichycování papírků připínáčky na všechny stěny domu atd.), poslední výstřižek napovídá, že prodělal mrtvici
není to rozhodně literatura pro každého, doporučuju nečíst, pokud zrovna máte depku
Ve srovnání s "trilogií" Stiller – Faber – Gantenbein je to slabé, spíš jen takový literární vtip o absurditě lidské existence. Četlo se to dobře, je to kratičké, dozvěděl jsem se něco z geologie (proč ne), ale celkově mě to moc nebavilo.
Čteno v prostředí, kde jsem se na knihu nemohla soustředit, proto asi nižší hodnocení.
Pokud se nemýlím, je to jedna z prvních postmoderních povídek na světě. A pár umělců od Frische opisovalo, řekl bych.
Kniha mě přímo nenadchla, ale musela jsem nad ní přemýšlet. Zapomínající starý člověk zápasící se samotou a nudou. Kniha by mě bavila více, kdybych měla šanci se začíst. Ono samo o sobě je to knížka malinká a navíc je proložená samotnými útržky, které si pan Geiser vystřihuje a sama kniha jsou spíše jen útržky příběhu, proto si myslím, že by se mi mnohem lépe četla (a bavila mě) v souvislejším textu.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Homo Faber |
| 1964 | Andorra |
| 1970 | Stiller |
| 1969 | Pan Biedermann a žháři |
| 1967 |  Mé jméno budiž Gantenbein |
(SPOILER) Tak nějak tuším, že podobně skončíme všichni.
Jenom doufám, že já svoji kočku nikdy neupeču :-)