Človek terminál
Michael Crichton
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72200/clovek-terminal-72200.jpg
3
212
212
Na neurochirurgické oddelenie univerzitnej nemocnice prijímajú pacienta Harolda Bensona, mierneho tridsiatnika, ktorý však v dôsledku fyzického poškodenia mozgu pri autonehode trpí návalmi vražednej zúrivosti. Tím vedený profesorom Ellisom si veľa sľubuje od novej liečebnej metódy, spočívajúcej v stimulácii istých mozgových centier slabými elektrickými šokmi, ktoré riadi implantovaný počítač. Experimenty na zvieratách naznačujú, že takýmto spôsobom možno účinne predchádzať záchvatom. Len jedna členka výskumného tímu, psychiatrička Dr. Rossová, sa k tejto metóde stavia skepticky: operácia možno zamedzí záchvatom, ale nezbaví pacienta preludov o sprisahaní strojov proti ľudstvu vedenom výkonnými počítačm... celý text
Romány Thrillery Sci-fi
Vydáno: 1997 , Ikar (SK)Originální název:
The Terminal Man, 1972
více info...
Přidat komentář
Po delší době přečtená kniha stará pár desetiletí. Je to dost znát na stylu psaní, "pomalejší", díky tématu z oblasti lékařské vědy taky poměrně vědecké. Grafická znázornění a výstupy měření nejsou úplně obvyklá. Nejdříve mi to vše přišlo poněkud obsolentní, ale beru v úvahu dobu vzniku. Vlastně to bylo skvělé. Michael Crichton měl tady výborný odhad vývoje v této oblasti. Zárodky Al nebo operace na dálku odhadl s obdivuhodnou přesností. Útlá kniha mne nakonec bavila s blížícím se koncem více a více.
Jeden z prvních Crichtonových románů a je poznat, že autor není ještě tak vypsaný. Být to moje první knížka od Crichtona, po jeho dalších dílech bych asi nesáhl.
Sledujeme pacienta v nemocnici, který díky epilepsii trpí výpadky paměti a záchvaty zuřivosti, kdy napadá lidi. Má mu být voperován malý počítač s elektrodami do mozku, spolu s atomovým generátorem. Operace se podaří, pacient uprchne a začíná napadat lidi ještě víc než před operací.
Je tam spíše vidět filozofický přesah, jak počítače ovlivňují člověka, než zajímavý děj. Je to napsáno začátkem 70. let, takže vše krásně zastaralo.
Ve chvíli kdy doktoři z nemocnice spolu s detektivem z LA hledají svého uprchlého pacienta, čekal jsem nějaký zlom, něco napívaného, něco crichtonovského a dočkal jsem se klasického konce většiny béčkových amerických filmů.
Dalo se to přečíst, ale asi to nikdy číst znovu už nebudu.
Fantastický román jehož děj se převážně odehrává v nemocničním prostředí. Zaměstnanec výpočetního střediska ztrácí po autohavárii paměť. Absence jsou delší a delší spojené s epileptickými záchvaty, které jsou i násilnické. Souhlasí s operací mozku, kde mu má být vložen čip, jenž by měl hlídat impulsy. Akniha mne bavila, i když nejsem příznivkyní sci-fi, přesto se mi líbila. Měla jsem mrazivý pocit z toho, jaké jsou důsledky v robotizovaném světě. Co se stane, když počítač ovládá počítač.
Poslouchal jsme jako audioknihu.
Crichton jako vždy precizní po odborné stránce, jen po té příběhové jsem mu to jaksi nedokázal uvěřit. A to je děj dnes uvěřitelnější než před padesáti lety. Opravdu mně to začalo bavit až když se do příběhu zapojila policie. Ale pořád jsme čekal něco víc.
Byla to kdysi vůbec první Crichtonova knížka, kterou jsem četl. Teď jsem se k ní po čase ještě jednou vrátil a celkem nelituji. I když kvalit autorova nejlepšího románu Kmen Andromeda nedosahuje, pořád je to velmi povedené dílo. Má to totiž všechno, co je potřeba, tedy kvalitní nápad, napínavou zápletku, dále děj, který má spád a k tomu velice solidní literární zpracování. Hodnotím určitě jako nadprůměr.
Autor samozřejmě napsal i lepší kusy, ale mně se líbilo i toto dílo. Chvílemi sice chyběl spád děje, ale napětí tam bylo. A klasický Crichtonův filosofický přesah tam bylo možno nalézt rovněž. Až mě skoro mrzí, že ostatní recenze jsou tak kritické.
Taková tradiční crichtovina (třetí * dávám vlastně jen pro to). Některé myšlenky jsou univerzální a nadčasové - a můžeme je najít i v autorových pozdějších a známějších dílech, varování před zneužitím techniky / bezohlednými experimenty / jejímu vymknutí se z rukou tvůrců jsou stále obecně platné, ale kniha jako taková už celkem ztratila šmrnc a po technické a medicínské stránce šíleně zastarala.
Detektivní obrat v zápletce mě překvapil, protože jsem zpočátku vůbec netušila, o co v knize půjde, ale jako celek to bylo vlastně dost přímočaré a jednoduché. Postavy dost nesympatické... Těm by Malcolm dal. :D
Po poměrně dlouhé době jsem se k této knížce vrátila. Líbí se mi srovnávat pocity dřív a dnes. Opět na mě pan Crichton zapůsobil mrazivě, místy až děsivě.
Obdivuji jeho velké znalosti v oblasti neurochirurgie a počítačové techniky, jeho styl psaní a atmosféru, kterou dokáže navodit. A nakonec to varování, které je o to víc výraznější, čím víc jsme zběhlejší v nových technologiích.
Bohužel kniha není nic přelomového a ani nedosahuje jiných knižních kvalit Crichtona (Kmen Andromeda, Jurský park, Koule, Pojídači mrtvých atd.). Jako detektivka je to velmi podprůměrné čtení. Z vizionářského hlediska tehdejší doby to rozhodně působilo znepokojivě, ale dnes, kdy je počítačová technika už úplně jinde to ani hodnotit nelze. Autor přináší řadu zajímavých morálních myšlenek, nad kterými se čtenář pozastaví i dnes, ty jsou naštěstí nadčasové. Nicméně postavy mi nepřijdou realistické, jejich chování je mnohdy úplně nelogické a obhajovat je, tím, že to je jejich práce či poslaní je z dnešního pohledu směšné.
Pise sa rok 1971. Pocitace su stale dokonalejsie. A mozno raz ovladnu ludi. A par doktorov sa rozhodne do mozgu psychotickeho pacienta s epilepsiou zaviest dratky, do krku mu zabudovat mikrochip, pod pazuchu jadrovy minigenerator prudu. No...
Z mojho pohladu kniha silne zastarala z dovodu ze, ze sme vlastne o 50 rokov dalej a nasa skutocnost o stovky mil prekonala Crichtonovu vystrahu. Crichton je za mna pokracovatelom v tych najlepsich tradiciach verneoviek. Skuma hranice ludskych vedomosti, v jeho dielach ide casto o na tu dobu prevratne vedecke a technologicke objavy (vid Jursky park, Kmen Andromeda, Koule, Proud casu, atd...) Casto pouziva postavy doktorov, vedcov, excentrikov, miliardarov..presne ako Verne. Kladie otazky "co ak?" a hlada aj moralne odpovede. Ako angazovany Verne tiez casto robil. Pise putavo, nezdrziava sa zbytocnostami, priam ako by to hned mohlo byt pouzite ako filmovy scenar. A to nie je zase na skodu. (Ak chces filozofiu, daj si Dunu.:) Ako si citatelia vsimli, vzdy ma nastudovane realie aspon do tej miery, aby pribeh posobil naozaj realne.
Kniha zostarla, ano, ako aj 20000 mil pod morom alebo Cesta na mesiac. Zostarla v zmysle, ze obavy a otazky kladene v nej, sme davno poriesili (poznate dufam ten vtip, aky je rozdiel medzi "poriesit" a "vyriesit")... a uz riesime daleko zavaznejsie temy ako v knihe. V tomto napriklad Jursky park bude este dlho fungovat ako silna hypoteticka vystraha. Tu uz nie. Ale pribeh nenudi. Pre mna sa odohrava v trosku neatraktivnom obdobi sedemdesiatok v Amerike,co mi robi problemy s mojou imaginaciou akehosi pozadia. Viete, ked citate, tak v hlave mate predsa len nieco ako filmove platno. V tomto pripade len nieco ako serial v telke, holt Crichton bol len na pociatku kariery. Pred ocami som mal nieco ako Nemocnicu na okraji mesta, s trosku vysinutym pacientom ako jednou z hlavnych postav. Koniec sa ale zvrhne do genericky nudnej krimi kde je (SPOILER!!) vrah jasny len ho treba najst :)
Ve své době určitě velice výrazná a inovativní kniha, která dnes ztratila na modernosti, její nápady již nejsou tak neotřelé a přelomové, technologie je již zastaralá a děj díky tomu ztrácí na zajímavosti a čtivosti.
Na druhou stranu Crichton jako i v ostatních svých knihách dokáže skvěle nastínit důsledky přehnané nabubřelosti a sebedůvěry lidské rasy a účinně vztyčit varovný prst: „člověče, dobře rozvaž, co činíš, neboť tvé kroky mohou mít nedozírné následky“
Jako vždy se autor připravil a nastudoval si vše potřebné z medicíny, chodu nemocnice, psychologie, psychiatrie, informatiky. Vše jsem mu věřila, a byla jak přimražená, co se může jednou stát. I když je kniha už starší, svoje kouzlo má stále.
Podobně jako v Jurském parku. Vynález, který se zvrhne. Sušší čtení. Myšlenka mi přišla nedotažená.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a ano, mně se to docela líbilo. Chápu, že počítačová technika je dnes již dávno překonána, ale vždyť byla napsána skoro před 50 lety. Dobrá sonda možných rizik neurochirurgie, kniha se poslouchala dobře, příběh plynul, jen ten konec trochu ujetý.
Poslouchal jako audioknihu při programování osmibitu, který mi přes seriovou linku posílá do počítače všechno, co cítí, vidí a slyší, aktuálně magnetického pole Země.
40 pinů připnutých do mozku je už solidní rozhraní, vstupní milivolty by mě ale děsily, při mojí lenosti používat resistory bych zařízení určitě odpálil dřív než mikropočítač s cmos architektou :o
Je to zajímavé čtení, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že v tom je taková ta dávka romantiky a nadsázky, jakou jsem cítil už z romanet od Arbese nebo knihách o Karla Čapka. Nicméně varování zůstává od dřevních dob stále stejné, jen kontury rizik jsou stále zřetelnější s tím, jak se možnosti s postupujícími technologiemi rozšiřují...
Jako detektivní příběh žádná sláva. Dá se očekávat průběh i pointa. Je ale třeba zdůraznit, že kniha byla vydána v roce 1977, tedy v době, kdy byla počítačová technika růžovoučkým kojencem v plenkách. A pak si Crichton zaslouží jako vizionář určitě pochvalu.
Štítky knihy
thrillery počítače vývojová psychologie mozek emoce, pocity dopravní nehody, autonehody vývojové poruchy zabezpečení počítačových sítí sci-fi prolínání minulosti a současnosti počítače a zdravíAutorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Působivé a napínavé i po letech... Jak moc může technika zasahovat do života člověka, co ještě je pomoc a co už jen experiment? Dobře napsáno. Jazyk už zastaral, ale příběh i tak pěkně šlape.