Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332476/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-sXU-332476.jpg
4
922
922
Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Saker min son behöver veta om världen, 2012
více info...
Přidat komentář
Byla jsem z toho taková rozpačitá. Možná kdyby do toho šel čtenář s tím, že s Fredrikovými předchozími knihami to nemá nic společného, bylo by to lepší. Kniha představuje jakýsi soubor autorových myšlenek, rad a zkušeností. Autor se zde hodně opakuje a často se taky za něco omlouvá, což může po nějaké době člověka začít iritovat. Mezi literárně hodnotné knihy bych tudíž tuto knížečku neřadila. Kniha mě úplně nezaujala. Na druhou stranu je tak krátká, že Fredrikovým fanouškům vzkazuju: přečtěte si ji.
Zklamání. Já jsem se nebavila. Místa, která měla být humorná, mi přišla šroubovaná, na každém řádku jsem cítila přehnanou snahu autora být za každou cenu vtipný a neseděl mi ani rádoby lehký a žoviální jazyk. Dočetla jsem do půlky a dál už nedám ani stránku, kniha mi nic nedává (a to bych mohla být cílovkou). Nepopírám, že je mi sympatiký vztah Backmana k rodině, synovi, ženě, ale způsob jakým jej vyjádřil není můj šálek kávy. Bohužel. Přitom Ove je skvělý.
Pohotově vystižené postřehy čerstvého otce. Oceňuji četné popkulturní odkazy (TV, hudba,PC hry...). Vtipné i dojemné zároveň - ten konec v bance mě rozsekal!
Komu se tahle knížka bude líbit?
1) Tomu, kdo má rád Roberta Fulghuma a jeho Mateřskou školku.
2) Tomu, kdo má v nosičce malé dítě a v srdci spoustu velkých pocitů.
3) Tomu, kdo obdivuje chlapy, kteří otevřeně mluví o lásce ke své rodině.
4) Tomu, kdo ví, že jen dobří tátové můžou vychovávat dobré děti.
5) A taky tomu, kdo ocení porci zábavy i dojetí v jediné knižní vazbě.
Milé, vtipné, dojemné, pozitivní a pravdivé. Nejsem ani otec ani dědeček, ale dobře jsem se bavila.
Od Backmana po Ovem čekám asi přespříliš, protože se mi žádná jeho další kniha moc nelíbí.
Nemohu říct, že by tato kniha byla špatná. Backman psát umí, kniha byla čtivá a místy vtipná, ale asi zatím nejsem cílová skupina. Třeba za pár let..
Příjemná oddechovka na jedno odpoledne, navíc ale oddechovka, ke které se občas určitě ráda vrátím. Backman píše lehce a vtipně a přitom je to opravdu silné vyznání jeho nejbližším. A co hlavně, píše neuvěřitelně trefně. Jako mnoho rodičů, i já jsem se vrátila do doby, kdy děti byly hodně malé a zavzpomínala na všechny ty ukryté klíče, čokolády nacpané do dvd přehrávače, rybilky rozpatlané po gauči, gumové kačenky vložené do pračky (byly špinavé, že) a noční košile hozené do záchoda. A zároveň na pár těch trapasů, kdy jsem sama o přístupu k dětem mluvila v nadsázce, jenže zrovna před někým, kdo zrovna všechno bere nadmíru vážně. Fredrik Backman mi občas přímo bral z úst to, co si o výchově myslím já. Co si myslím o výchově naší, která probíhá v současnosti, a o té někdy před lety, kdy jsme my byli ti vychovávaní. Je to tak podobné našim vlastním zkušenostem. Koneckonců dítě většiny z nás mělo doma nějakou tu hrající žirafu (my plastovou housenku s písničkami, kterou jsme večer museli před synem schovat, protože jeho nejoblíbenější činností bylo v pět ráno ji chňapnout a začít nám u hlavy vyhrávat na celé kolo).
Docela by se mi od Backmana líbila další knížka na téma otcovství, zase po letech. Takové pubertální dítko třeba... Nebo i jinou podobně stavěnou knihu, protože úvahy na téma láska (ať už partnerská, otcovská či synovská) či na téma přátelství byly taky velice výstižné.
O dědečcích. "Za svítání vyjdou s dvěma holýma rukama na trávník a dovnitř se vrátí z nově postavené verandy. Jakože cože? Já jsem dvěma holýma rukama leda tak vyhrál Grand Theft Auto IV. A to jsem použil cheat all weapons. Tvoji dědečkové si sami postavili domy v době, kdy ještě nebyl Google. Uvědomuješ si, co je to za výkon? To nejsou lidi. To jsou šýcarské armádní nože se strništěm na bradě."
Očekávání bylo vysoké, a autor je znovu naplnil. Úžasné. Co do rozkošnosti u mě putuje rovnou na stupně vítězů, a je to první knížka, které se povedlo mi vylíčit mateřství/otcovství v pozitivním světle (což se např. Modernímu fotrovi nepodařilo ani ve dvou knihách, i když tam to asi nebylo účelem a ohýbala jsem se smíchy u obou autorů ;-) ). Děkuji. A běžím dohnat Britt-Marii, než vyjde Medvědín. ;-)
Naprosto kouzelná knížka. Jak už u Backmana bývá zvykem, v jednu chvíli se smějete na celé kolo a v druhou brečíte ... Zároveň se ale vyznává ze své lásky k synovi a manželce a je to něco tak neuvěřitelně čistého a krásného ... Nemůžu jinak, než hodnotit na plný počet a kdyby to šlo, bylo by to i výš.
Být dobrým rodičem, to dá zabrat. Skočíte do toho a ani nevíte jak. Co první a co poslední? V zápětí začnete ještě více vyšilovat. A budete sovnávat ten už umí to a ten můj ještě ne. Ten mu koupil to a proč mu to nekoupit? Školka, škola a kam s ním na střední? Tato knížka by měla být jako první pomoc pro rodiče. Když se na vše podíváte z jiného úhlu, uvědomíte si, že jste vlastně dost dobří rodiče, kdyby nevím, kdo to viděl jinak. Přečtěte si tuto knížku a pak budete vědět, že nejste sami, kdo v tom rodičovství tápe. Velmi komické situace nastávají a měli bychom si je zapisovat a zpětně přečíst. A takto vznikají skvělé knížky.
Perfektní kniha. Obsahem, provedením, humorem. Teda ne, že bych chtěl někomu podsouvat názor, to vůbec ne. Ale představte si zcela hypoteticky, že za sebou máte výchovu dvou malých ratolestí. Potom lehce pochopíte, o čem že to Fredrik Backman píše.
Jednoduchá premisa knihy nedává stran obsahu příliš možností pro nějaké omyly. Zároveň díky poslední kapitole docvaknou souvislosti, proč vůbec vznikla a legrace jde pak trochu stranou. Jelikož tohle je v první řadě vyznání lásky manželce a synovi a teprve v druhém plánu je zábava. Dlužno říci, že zábava parádní. Škoda jen, že tak krátká. Přesto jsem naprosto spokojen a to nejen pro trefné postřehy o rodičovství, ale hlavně pro autentické příhody z otcovské dovolené, připomínající občas válečné martyrium. Navíc je čtenáři umožněno nahlédnout pod pokličku několika motivů, které autor využil ve svých nejslavnějších dílech.
Kdybych v příštím životě mohl být někým jiným, chtěl bych být Fredrikem Backmanem. Protože ten chlap to má v hlavě srovnaný.
Tahle kniha je úplně něco jiného, než od F. Backmana zatím vyšlo. Jde o vyznání se lásky k malému synovi a manželce ve formě otcovských ponaučení a rad do života. Je to čtení milé, úsměvné, na jedno krátké odpoledne.
Četla jsem všechny knihy F. Backmana přeložené do češtiny a nějak jsem si od této slibovala více. Na mě je příliš "ukecaná". Fredriku, promiň...
Vtipná, krátká knížečka u které jsem se sice docela zasmál, ale celkově mi u tohoto zápisníku otcovské lásky a dobrých rad prostě něco chybělo.
Už dlouho jsem se od srdce tak nezasmála. Až jsem v metru čekala, kdy se mě kdo zeptá, co čtu. Já to dělám. Bohužel se nikdo nezeptal... ráda bych doporučila.
Není to četba pro náročného diváka, jako třeba "Babička pozdravuje...", ale moc milá oddychovka.
Pokáždé, když čtu knihu od pana Backmana, říkám si, ty joooo, to už nemůže být lepší. Ale opět jsem se zmýlila. A ráda!!!! Může to být lepší. Vždy jsem překvapená a nemůžu přestat číst. Nechci se ocitnout na konci knihy, ale paradoxně čtu rychlostí světla, jak se toho nemůžu nabažit. Tato kniha je tak strašně legrační a upřímná, že jsem se musela hlasitě smát i na autobusové zastávce. Opravdu dokonalé! Pro mě za 5 hvězdiček a rozhodně ne naposledy. Určitě se ráda pobavím znovu :) Velice se těším na Medvědín!!!!( a nemůžu se dočkat samozřejmě)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Mám moc ráda předchozí autorovy knihy a proto jsem se nemohla dočkat, až vyjde tahle. K mému překvapení je naprosto jiná. Ne lepší, ne horší, prostě jiná. Připomíná mi knížky Fulghuma, které mám taky moc ráda. Jen je tam víc humoru a nadsázky. Čtení jsem si užila, musela jsem si těch pár stránek šetřit, a určitě se k nim budu vracet.