Co dělal Mehmet Erbil o dni volna
Louis De Bernières
Kouzelný příběh o jednom (obyčejném) dni dvou lidí v Turecku - zahraničního botanika, studujícího tamní floru a místního učitele, který si přivydělává sběrem kovových plechovek od nápojů.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2005 , BB artOriginální název:
Day Out for Mehmed Erbil, 1999
více info...
Přidat komentář
Lidskost a prostá slušnost, takové povzbuzení na dvou desítkách stránek. Autorova předmluva dodala povídce rámec, bez kterého by to asi nebylo ono. Tato jednohubka pro mě byla jako milé pohlazení.
Tahle kniha nebo spíše povídka v sešitovém vydání se ke mně dostala přes písmeno C. Ve výzvě pročteme abecedu.
Povídka je krátká, ale i za tak málo stran může nabídnout lidskost, ochotu pomoci, pochopit jeden druhého a to i když nemluví stejným jazykem a rozumí si tak 2 až 3 slova.
Milé čtení.
Autor mě ani tentokrát nezklamal. Dojemná a smutná „komunikace“ dvou botaniků v Turecku u Gallipoli. Povídka plná soucitu a pochopení pro lidi různých kultur, kteří si přes všechny možné jazykové, náboženské i materiální překážky dokázali udržet svou hrdost a smysl pro lidskou sounáležitost.
95 % (aktuálně 16 hodnocení s průměrem 89 %).
P.S.
V hlavě mám stále mé dvě nedávné nezapomenutelné cesty po Turecku, plném milých a ochotných lidí, krásné krajiny, přeplněných tržnic, moderních měst, chudých vesniček, nových dálnic, úžasných památek. Z paměti nikdy nevymažu prolézání přírodních zázraků v Kappadokii a Pamukkale, teplé moře, sníh v horách, nové tramvaje Škoda v městě Konya. Jenže ta současná Erdoganova politika mě straší. Make Türkiye Great Again za každou cenu? V Kurdistánu, v Sýrii, v Arménii, kolem řeckých ostrovů? Vzdalování se Evropě… Co by tomu řekl tatíček Mustafa Kemal Atatürk?
Milé, kraťoučké čtení, místy téměř dojemné. Zkrátka velmi příjemně strávená půlhodinka.
Jednoduše krásné. Rozhodně jsem tuhle povídku nečetla naposledy. Člověka doslova pohladí po duši. :)
Sešitek mám trvale v autě a vždycky, když trčím v koloně na D1, D11, D8,D2 a jiných D a A, přečtu si to. Znám už to tedy víceméně zpaměti, ale ne a ne se to omrzet. Prostě se potkají dva, kteří by si tolik rozuměli, nebýt té zpropadené jazykové bariéry...
Autorovy další knížky
2002 | Mandolína kapitána Corelliho |
2005 | Ptáci bez křídel |
2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Já postavím si bezvadný most,
pevné pilíře a bude jich dost,
aby udržely aspoň tolik
co láska, víra má váží.
Pak přejdu tam, kde mě nečekáš,
malý je most, ale rozhodně náš
a vyhrává ten, kdo se vzdálenost
překlenout snaží...
Tak tenhle text písně Mosty, kdysi tak často hrávané v rádiích..., mi pokaždé přijde na mysl, když si o svém dni volna, pro zlepšení nálady..., sáhnu do své knihovny, pro tuhle skvělou povídku...
Protože přesně o tomhle, tenhle laskavý příběh je. Ne o ničení a bourání všeho kolem nás..., ale o vytváření si imaginárních, neviditelných mostů mezi námi lidmi bez ohledu na to, jaká je zrovna nad námi konstelace hvězd, nebo politická situace v jednom, či druhém táboře...
I na pár stránkách, může pro nás čtenáře autor "zachytit něco zcela všedního," v mimořádně písemném projevu...