Co hledáš, najdeš v knihovně
Mičiko Aojama
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540605/bmid_co-hledas-najdes-v-knihovne.png
4
64
64
Kniha Co hledáš, najdeš v knihovně představuje pět hrdinů různého věku, kteří se ocitli v životní krizi. Nespokojená prodavačka v obchodě s dámskou módou, matka po návratu z mateřské dovolené či svědomitý účetní marně toužící po vlastním starožitnictví. Ke změně životního přístupu je motivují doporučení tajemné knihovnice. Paní Sajuri Komači totiž jako kdyby přesně věděla, pro koho se hodí jaká kniha. A nejen to! Hřejivý román japonské spisovatelky Mičiko Aojamy představuje pohodovou četbu, a to v tom nejlepším slova smyslu.... celý text
Literatura světová Příběhy
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
お探し物は図書室まで / O sagaši mono wa tošo-šicu made
více info...
Přidat komentář
Pět lehce na sebe navazujících povídek o lidech, kteří jsou nespokojení se svým životem nebo neví co dál. Osobně mi tam něco chybělo, líbily se mi pouze dvě povídky, zbytek byl ok.
Moc hezká a milá knížka. Asi první knížka od japonské autorky, která mě opravdu bavila.
5 hrdinů - 5 příběhů a jedna moc šikovná knihovnice, která má perfektní odhad na lidi (nebo možná nadhled). Taková trochu psychoterapie. Japonci to prostě umí.
"Dvě oči, které vidí, co normální oči nevidí.
První oko, "oko sluneční", hledí na svět racionálně a logicky. Ozařuje věci jasným svitem a dokáže jim porozumět. Druhé oko, "okolo měsíční", je napojené na intuici a city, se kterými chce rozmlouvat. Vnímá sny a představy, například tajnou lásku nebo duchy ve tmě.
Obě oči nosíme ve své duši..."
"Život je pořád šílený a nic nejde podle plánu. Ale zase nás čekají příjemná překvapení, o kterých by se nám ani nesnilo. Nakonec je dobře, že věci nejdou podle plánu. Kolikrát je lepší si říct - to nevadí! Takhle je to v pořádku. Když se plány vymknou kontrole, nemusíme se hned vinit anebo si říkat, jakou máme smůlu. Všechno se prostě mění. My i život."
Kniha mě nikterak nezaujala.
Nakonec se příběhy pěkně prolnou a vše do sebe krásně západně, ale jinak je to hodně vykonstruovaný příběh.
Nejvíce mi vadily téměř identické popisy knihovnice, která věděla o všem, dokázala pochopit a definovat vnitřní touhy každého z popisovaných návštěvníků knihovny.
A jednotlive příběhy? Až moc náhod na jedno dílo...
Knihy od japonských autorů mají zvláštní atmosféru a já to mám ráda. Takže zase spokojenost.
Knížka se čte sama. Překvapilo mě, jak se příběhy jednotlivých hrdinů prolínají a zapadají do sebe. Jak každý z nich řeší problém s prací se strachem, co se stane když, přesto nakonec dokáže roztáhnout křídla a skočit do neznáma, jít si za svým. Knížka je protkána různými moudrými a životními pravdami. Je to takové pohlazení po duši. Či motivace neztrácet naději. Líbí se mi mimo jiné i obálka knížky.
Tohle je tak nádherně napsaný román, že nemám slov. Miluju Japonsko jako takové a i když jsem z prvu měla obavy jaká kniha bude příjemně mě překvapila, dokonce bych řekla i šokovala.
Hrozně se mi líbilo jak se příběhy 5ti lidí hezky prolínají až si člověk řekne jak je svět vlastně malý.
Nejvíc se mi líbil příběh Hiroji, možná i proto, protože jsme skoro stejně staří a také mám ráda anime. To jak dopadl jeho příběh mě doslova zahřálo u srdce.
Tahle kniha nejenže se vážně dobře četla, ale donutila mě přemýšlet nad sebou a tím jaký jsem člověk, co dělám a co bych dělat chtěla, takže se dá říct, že mě jistým způsobem inspirovala abych ,,nezamrzla v čase,,.
Jedná se o román od japonské spisovatelky.
V románu nalezneme 5 příběhů hrdinů různého věku, kteří se ocitli v životní krizi:
TOMOKA – 21 let, prodavačka v obchodě s dámskou módou. Je nespokojená se svou prací.
RJÓ – 35 let, účetní u výrobce nábytku. Touží po vlastním starožitnictví.
NACUMI – 40 let, bývalá redaktorka v časopise. Matka po návratu z mateřské dovolené.
HIROJA – 30 let, nezaměstnaný. Vystudoval kreslení, ale nenašel uplatnění.
MASAO – 65 let, důchodce. Ve firmě pracoval 42 let, v důchodu si připadá neužitečný.
Všichni hrdinové se setkají s knihovnicí SAJURI KOMAČI (47 let), která je vyslechne a doporučí jim knihy, které si mají půjčit. Hrdinové obdrží knihy, které chtěli a zároveň dostanou knihu, kterou vůbec nečekali. Tato kniha jim však pomůže zamyslet se nad spoustou věcí.
Sajuri Komači byla učitelka a zdravotní sestra, v současné době pracuje v knihovně. Je obrovská. Na sobě má oblečené bílé šaty s dlouhými rukávy a ve vlasech má zapíchnutou jehlici, kterou ji daroval manžel místo snubního prstenu. Věnuje se plstění, což je technika zabodávání jehly do klubka vlny, čímž vznikne nějaký výrobek. V oblibě má sušenky Honey Dome. K půjčeným knihám předá všem hrdinům jako dárek výrobek, který vytvořila.
Postavy se postupně v jednotlivých příbězích prolínají.
Souhlasím s tvrzením v anotaci, že se jedná o hřejivý román, který představuje pohodovou četbu.
Hlavním tématem knihy je práce ve všech jejích podobách. Hrdinové jsou nespokojeni se svou dosavadní práci a přemýšlí o změně, ale mají strach pustit se do něčeho nového a neznámého. Když se však setkají s paní Komači, naskytnou se jim nové perspektivy pohledu a záleží jen na nich, jakým způsobem se chopí příležitosti.
Kniha se četla dobře a našel jsem v ní hodně mouder. Kniha svým způsobem může sloužit také jako motivační kniha.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
V nejistém světě je nejlepší zaměřit se na to, co můžeš udělat právě teď.
Každý se jen snaží dohnat záda člověka před sebou, a přitom nikdo nemůže být ani první, ani poslední. Ve štěstí přece nikdo nevítězí ani neprohrává a nic není dokonalé.
Tvoje okolí se dalo do pohybu, protože ses pohnula ty samotná.
Dokonale stabilní práce neexistuje. Všichni nebezpečně balancují na hraně.
Možná není problém ve mně, ale v tom, že jsem se ocitl na špatných místech, která plně nerozvíjela můj potenciál.
Když čteš básničky, nemusíš si lámat hlavu nad složitostmi, stačí vnímat náladu. A představovat si, co se ti zachce.
Když se budu dívat jen dopředu, zúží se mi zorné pole. Proto když se zaseknu a něco mě trápí, snažím se nějak rozšířit úhel pohledu. Povolím ramena a jdu bokem jako krab.
Naprosto mě uchvátila upoutávka na knihu a obálka. Ta je tak nádherná (škoda jen, že pod přebalem už není tak barevná). Japonská literatura je jiná, oproti té evropské, ale jak si zvyknete i na povahu a chování lidí, převládá srdečnost, laskavost a přátelskost; dokonce i ta citovost tam je. Kniha se skládá z pěti příběhů, které se navzájem tak krásně proplétají. I když každá osoba zažívá jiné strasti života, tak jsem se našla ve všech. Mít takovou knihovnici. Panečku. Až je mi líto, že tady není žádné komunitní centrum (nebo třeba jen o něm nevím). Bylo to opravdu krásné a milé čtení, co rychle uteče. Líbily se mi všechny příběhy, ale Hiroja se mě dotkl nejvíce. A pak samozřejmě záhadná paní Komači.
Když chcete pohladit duši, zamyslet se, tak nějak se zahalit do mlhy, tak otevřete knihu. Poslední dobou, mi takovou příjemnou atmosféru a podněty k zamyšlení nabízejí knihy od japonských autorů. Tahle byla pohlazením. Vtipem, cestováním, otevřením komnat skrytých hluboko v duši. A ten název!!! Hovoří sám za sebe....
Co hledáš, najdeš v knihovně
Knížka mi ze začátku přišla jako takové beletristicky zpracované pravdy, třeba, že je potřeba si uklidit kolem sebe a že tím si člověk udělá i pořádek v sobě.
Řekla jsem si, že knížku dočtu, ono je potřeba si ty obecné pravdy opakovat.
Jenže pak mě knížka chytla a motivační poselství knížky mne začalo bavit.
A o čem knížka je? Vše se točí kolem komunitního centra u jedné základní školy v Tokiu. Srdcem tohoto centra je knihovna, ve které pracuje paní Sajuri a slečna Nozomi. Paní Sajuri intuitivně umí vyhmátnout, jaká kniha dokáže čtenáře vzpružit. A tak se setkáme se slečnou Tomokou, která není moc spokojená v práci, pracuje jako prodavačka v obchodu s oděvy, dále potkáváme účetního Rjóa, který by si rád založil obchod se starožitnostmi, s redaktorkou Nacumi, která řeší odvěký problém skloubení mateřství a kariéry, s nezaměstnaným kreslířem Hirojou i čerstvým důchodcem Masaem.
Všichni řeší otázku svého postavení ve společnosti, snahu žít naplněný a užitečný život.
A právě díky zdánlivě nesmyslně doporučeným knížkám dokáží najít řešení. Protože jak paní Sajuri říká, nezáleží na knížce, ale jak si její téma vyloží a co v ní dokáží najít.
Moc se mi líbil překlad Anny Cimy. Jsem moc ráda, že Knihy Dobrovský vydávají současné, dobře přeložené knihy ze vzdáleného Japonská.
Bonusem je i seznam knih, které jsou v knížce zmíněné, můžete se na ně podívat třeba na internetu.
Celkově se mi kniha líbila, připomínala mi teplý svetr nebo huňatou deku, do které je příjemné se zachumlat.