Co kdyby to dopadlo jinak?
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92610/bmid_co-kdyby-to-dopadlo-jinak-fqh-92610.jpg
3
23
23
Úspěšný titul Virtuální dějiny, ve kterém se známí světoví historici zabývají kontroverzním tématem ´co kdyby´, byl inspirací i pro skupinu předních českých historiků. Byla Bílá hora nevyhnutelným vyústěním sporů českých stavů s panovníkem? Muselo se Rakousko-Uhersko v roce 1918 rozpadnout? Co kdybychom se v roce 1938 bránili? Jak by vypadal poválečný vývoj Československa bez odsunu Němců? Existovalo jiné vyústění Pražského jara v roce 1968 než sovětská invaze? To je jen několik otázek, které si nepochybně klade každý, kdo se jen trochu zajímá o naše dějiny. MF Dnes a nakladatelství Dokořán oslovily 18 předních českých historiků a publicistů, aby se pokusili naše dějiny trochu „přepsat". Patnáct příspěvků vyšlo ve zkrácené podobě v roce 2006 v MF Dnes v rámci seriálu Patnáct křižovatek moderních dějin. Většina příspěvků je „realistická", tj. uvažuje alternativy, které byly ve své době pravděpodobné a z tohoto pohledu zvažované i současníky. Někteří z autorů však realitu již zcela opustili a oddali se spíše snění… Pojďme se tedy podívat na to, jak by to vypadlo, kdyby některé události v našich dějinách dopadly trochu jinak. OBSAH : V historii neexistují žádná „kdyby"! (Jiří Rak) ........................... 9 Co by bylo, kdyby nebyla bitva na Bílé hoře (Ivana Čornejová) ...21 1683: Turci ve Vídni (Vít Vlnas) ............................................37 Říš Rakouská nepomine (Jiří Rak) ..........................................52 Koruna česká (Petr Placák) ...................................................58 Kdyby nezabili arcivévodu (Luboš Velek) .................................69 Kdyby Masaryk padl ve válce (Tomáš Zahradníček) ..................77 Předčasný let do nebe (Bohumila Ferenčuhová)........................82 Bez Beneše (Zbyněk Zeman) .................................................92 Československo a jeho případná válka v roce 1938: Alternativa k přijetí velmocenské Mnichovské dohody na přelomu září a října 1938 (Jindřich Dejmek) ..................... 97 Osmý listopad 1939: Atentát na Adolfa Hitlera v Mnichově by se zdařil, „vůdce" by zahynul (Jiří Rajlich) ........................ 109 Kdyby býval Hácha rezignoval (Petr Koura) ...........................116 Kdyby Spojenci u Arnhemu zvítězili (Jaroslav Hrbek) ..............124 Kdyby Gottwaldovo srdce vydrželo (Pavel Kosatík) ................ 130 Kdyby se karibská krize rozhořela (Jaroslav Láník) ................ 136 Kdyby Dubček v Moskvě nepodepsal (Pavel Kosatík).............. 144 Alternativní memoáry (Petr Pithart) ........................................151 Kdyby Havel nekandidoval na prezidenta (Adéla Gjuričová) ......161 Kdyby Jan Ruml neodmítl Zemana (Michal Musil) .................. 166 Kdyby Gross nepodal demisi (Jiří Kubík) ................................171... celý text
Přidat komentář
Kvalita i pojetí jednotlivých kapitol poměrně hodně kolísá. Některé jsou dobře propracované a argumentované, některé jsou spíše o bezmezné fantazii autorů, některým z nich šlo očividně spíše o to se nad textem dobře pobavit :-) Na jednu stranu je to škoda. Kdyby byla u všech kapitol dostatečně jasně oddělena historická fakta od alternativních, ale na faktech postavených scénářů vývoje, ke kterým by mohl nějaký klíčový změněný okamžik vést, bylo by to přece jen trochu přínosnější. Tak ostatně chápu (nebo jsem si představoval) smysl vymýšlení alternativní historie... ale možná se mýlím, možná opravdu jde spíše o žánr historické fikce, kterému se velká část kapitol podobá. Na druhou stranu se kniha jinak čte dobře a je docela zábavná, takže proč ne.
U nás se vždycky říkalo:,,Na kdyby se nehraje."
Když jsem marně bloumala možným soupisem knih k příslušnému bodu ČV a už to viděla černě,že si nevyberu, bleskl mi nápad na alternativní historii. Moc zajímavé čtení, ovšem též náročné,ne všichni autoři antologie pracují s myšlenkou, že jste tabula rasa a musí vám nejdříve předestřít fakta a pak fabulovat možné alternativy. Nu,co mi zbývalo? Tak jsem oprášila středoškolské znalosti, bylo to osvěžující. Jen kapitoly z nedávné minulosti mě moc neinteresovaly.
(SPOILER)
Zaujímavý námet, nie vždy najlepšie spracovanie. Pre názornú ukážku vyberám prostredný rok, teda 1938. Žáner „čo keby“ je pomerne zložitý na spracovanie, vyžaduje si od pôvodcu poznanie veľmi veľmi širokého množstva prameňov a skutočností.
Jedenásťstránkový článok historika Jindřicha Dejmeka „Československo a jeho případná válka v roce 1938: Alternativa k přijetí velmocenské Mnichovské dohody na přelomu září a října 1938“ v tejto knihe z roku 2007 (dotlač 2008, 2011) od nakladateľstva Dokořán navodí u človeka dojem, že naše vyhliadky vo vojne boli beznádejné. Treba však niektoré v článku uvedené skutočnosti mierne poopraviť.
Tak napríklad na strane 99 (dotlač z 2008) po oznámení skutočnosti, že „sa prostredníctvom ultimáta prihlásilo o ,svoje požiadavky takisto Poľsko“, nasleduje „a na možnosť vojenského vystúpenia Poľska na strane nepriateľa republiky sa nikdy československá politika ani armáda nepripravovali“. Človek by si po prečítaní tohto myslel, že činiteľ „Poľsko“ mohol rozhodovať o bytí a nebytí Československa. V rozhovore pre časopis Obrana lidu sám čs. armádny generál Ludvík Krejčí po vojne hovoril, že hranicu s Poľskom nechali nechránenú, keďže dúfali, že v prípade poľského útoku na ČSR zasiahne proti Poľsku Sovietsky zväz, a i tak na tú hranicu už nebolo aké čs. jednotky poslať (na druhej strane, Poľsko nemalo pri čs. hraniciach okrem armádnej skupiny Sliezsko/Śląsk takisto nič).
Drobná nepresnosť sa vyskytuje na ďalšej strane (s. 100, dotlač z 2008), kde sa píše, že čs. sily mali celkovo k dispozícii „469 ľahkých tankov a ,tančíkov“ – v skutočnosti ich celkovo bolo 418. Ďalej v článku stojí, že čs. brannú moc „očakávala konfrontácia s armádou totalitnej veľmoci [totalitným Nemecko bolo, veľmocou sa však stávalo postupne, a roku 1938 ňou ešte nebolo] podporovanou jedným až dvoma ďalšími spojencami“ – o možnostiach „spojencov“, teda napr. Maďarska, si môžeme spraviť obraz podľa knihy Maďarská armáda 1919-1945 (https://www.databazeknih.cz/knihy/madarska-armada-1919-1945-98321 ).
Stále sme na strane 100 a citujem: „Podľa rôznych odhadov Nemecko ,skryto doplnilo už i tak vysoké stavy Wehrmachtu do konca septembra 1939 na zhruba 1,5 milióna mužov, z ktorých väčšina bola predurčená na útok na ČSR“ – človek nevie, ako presne má tomuto rozumieť. Áno, je pravda, že odhady hovoria o 1,5 milióna mužov Wehrmachtu nasadených v septembri 1939 proti Poľsku, no v spojitosti so septembrom predošlého roku? V spojitosti s vtedy už nejestvujúcou ČSR? Každopádne, mierový stav pozemných síl Nemecka v septembri 1938 bol 500 – 600 tisíc mužov, v prípade mobilizácie sa stav mohol navýšiť o 400 – 500 tisíc mužov, a teda najviac 1,1 milióna mužov celkovo. Proti ČSR bolo vyčlenených približne 600 tisíc mužov (časť síl musela držať nemeckú západnú hranicu, poľskú hranicu, Prusko...).
Ďalej čítame, že úderu sa malo zúčastniť ,,najmenej 1500 tankov“ – údaj by sa dal prijať ako možný, keby nechýbal odkaz na prameň či odbornú spisbu (odborná i náučná spisba bežne uvádza približne 1000 nemeckých tankov vyčlenených proti Československu, nie poldruha tisíca). V článku ďalej chýba doplňujúci údaj – porovnanie základných takticko-technických údajov (kaliber diel, ďalej skutočnosť, že veľké množstvo nasadených nemeckých tankov, PzKpfw I, malo namiesto dela dva guľomety...).
Týmto krátkym porovnávaním si môžeme lepšie predstaviť, nakoľko pravdepodobným sa javí záver, ku ktorému sa jeden článok danej antológie dopracuje.
Sbírka zajímavých článků. Těžko říct, který je více či naopak méně povedený - na to se musí člověk dost vyznat v historii. Kniha se čte docela rychle.
Co kdyby …. je svým způsobem zvláštní kniha. Nejde o povídky, jsou to vlastně spíš eseje, psané pro potřeby denního tisku skupinou našich historiků a publicistů, kteří měli za úkol popsat nějaký kritický moment našich dějin a vymyslet k němu alternativní historii. Bezesporu je to zajímavý nápad. Jak jsem se už zmínil, docela mne to zaujalo a pídil jsem se po knize, až jsem se dopídil. Po přečtení mohu konstatovat, že má představa byla do jisté míry mylná. Autoři jednotlivých esejí nedokázali překročit svůj stín, nedokázali vymyslet ke stávající historické skutečnosti alternativu, která by byla překvapivá natolik, aby zaujala čtenáře SF. Proto ji této skupině nedoporučím ani náhodou, byli by zklamáni. Naopak bych ji ale klidně doporučil čtenářům, kteří se o naši – ať už starší či moderní – historii zajímají. Jednotlivé eseje, psané vždy odborníkem na dané období nebo problematiku, jsou totiž rozhodně daleko podrobnější, než nám bylo vtloukáno do hlav ve škole a poskytují podrobnější přehled o daném tématu a aspoň já jsem se dověděl řadu detailů, které jsem neznal a nebo získal nový úhel pohledu. Jinak se mi i z úst historiků potvrdila už známá zkušenost, že dějiny mají svoji určitou setrvačnost, že jsou tvořeny spíš souhrnem různých vlivů v daném okamžiku, než třeba jednou konkrétní osobou. Pro přehled témat jsem přidal ke knize obsah. No a osobně bych si vybral i jiné křižovatky dějin, jiná místa a jiné postavy toho panoptika jménem národní dějiny.
Náhodně jsem narazil na tenhle titul - je to téma které otevírá fantazii dveře dokořán. Jsem zvědavý, jak se s tím naši historici popasovali. Až se k ní dostanu, dám vám vědět co a jak.
Štítky knihy
alternativní historieAutorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Škoda, že takovýto druh knihy nenapsala nějaká sevřenější skupina autorů. Takto je rozdíl mezi jednotlivými částmi velmi křiklavý. Bohužel. Některé části jsou psány velmi odborně jiné jsou evidentně vymyšlené bez nějaké velké vazby na pravděpodobnost. Mě se líbil i obrázkový doprovod, který je umístěn v knize, aniž by navazoval na text a je vlastní jednotkou v knize. Často jsem se dost pobavil.