Co nám oheň vzal
Mariana Enríquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297755/bmid_co-nam-ohen-vzal-i3i-297755.jpg
4
141
141
Velmi současný mix špinavého realismu, fantastična Julia Cortázara a hororu Edgara Allana Poea a Shirley Jacksonové. Povídky argentinské autorky přibližují zemité prostředí buenosaireské metropole i jejích předměstí se vší syrovostí, krutostí i krásou. Jsou zároveň klasické i originální, realistické i fantastické, feministické i anti-feministické, politické i apolitické, hrůzostrašné i humorné. Autorka v nich mistrně míchá žánry, narativní prostředky, velká témata i drobné motivy a jejich prostřednictvím vytváří nelítostný a současně závratně poutavý obraz skutečnosti, která svádí čtenáře, aby pronikl ještě dál a hlouběji a odhalil její podstatu. Banální každodennost se často a bez varování mění v cosi neznámého a čtenář zjišťuje, že svět kolem něj je pouze slupka složité reality, jejíž některé vrstvy zůstávají skryty a jejich existence se vyjevuje jen v krátkých záblescích. Ženy upalující se na protest proti domácímu násilí, dospívající dívky hnané úzkostí, děti ulice, mladé ženy znuděné manželstvím nebo devítiletý sériový vrah malých dětí, ti všichni jako protagonisté příběhů přispívají ke zneklidňujícímu vědomí přítomnosti jiného řádu v našem známém světě.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Las cosas que perdimos en el fuego, 2016
více info...
Přidat komentář
Nejsem úplně fanynka povídek, takže jsem ke knížce od začáku přistupovala trochu s předsudky, ale hned první povídka mě tak chytla, že jsem pak musela číst dál a dál. Napětí, hororové motivy, vyústění příběhů jen v náznacích... Lituju, že jsem knížku už dočetla... mám chuť číst dál.
Toto bolo skvele. Vyborne poviedky s prekvapivymi pointami, ktore zaroven nechavaju priestor pre obrazotvornost citatela, navyse z prostredia, ktore je stale pre mna trocha exotikou. Navyse som mala zaujimave nacasovanie - knihu som citala hned po poviedkovom subore Isabel Allende - magicky realizmus vs spinavy realizmus?
Běžně knihy od jihoamerických autorů nečtu, ale protože se sbírka profiluje jako horor, zaujala mne. A ačkoliv se aktivně nezajímám a neorientuji se v jihoamerické historii ani současné kultuře a politice, mám určité (stereotypní?) představy o stavu jihoamerické společnosti.
Tato kniha je pro mne v žánru sociálního, tak trochu magického, realismu říznutého hororem, drahokamem. Povídky jsou výjimečné zasazením do exotického prostředí a odráží většinu mých dojmů z jihoamerické kultury (drogy, násilí, diskriminace žen, korupce...). Tyhle povídky se ale ubírají mnohdy neočekávanými a děsivými směry. Většinou jsem neměla tušení, kam mne autorka svým vyprávěním vede, ani jak povídka skončí. Otevřené konce povídky ještě umocňují, dávají prostor a dále se rozvíjí díky vaší představivosti. Povídkám dominují převážně ženy, ženy nespokojené ve vztazích s muži, ženy bláznivé a z pohledu společnosti mnohdy nedůvěryhodné.
Prostředí temných argentinských uliček ve mně samo o sobě vyvolává úzkost a strach. Určitě bych se po nich klidně neprocházela ve dne, natož pak v noci.
A jak to tak u dobrých knížek bývá, tak jediné, co mne mrzí je, že povídek není více.
Děsivé příběhy nečtu, proto knihu nemůžu hodnotit žánrově nebo porovnáním s podobnou literaturou. Povídky pro mě byly opravdu strašidelné, některé mě hodně vyděsily a nebyly vhodným čtením před spaním. Některé povídky byly spíše mysteriózní, jiné spíše realistické (a ty pro mě byly nejvíc děsivé). Celkově se mi kniha hodně líbila, povídky jsou poutavé, navíc z ne příliš běžného prostředí (minimálně pro mě).
Když jsem si přečetla popisku, že je tu podoba s E.A. Poem, měla jsem obavu, ale některé povídky jsou skutečně děsivé. Některé se vydařily a jsou výborné, jiné méně, pro mne ale milé překvapení.
Krátké povídky španělského autora jsou velmi ryzí, hodně mi připomínali severské autory. Do brutality nezašly, čistě ryzí a brutálně průzračné.
"Oddechové" čtení, avšak se silnými tématy, které je náležitě okořeněno o prvky lehkého nadpřirozena. Autorka dokázala po celou dobu udržet mojí pozornost, ba co víc, těšil jsem se na každou z dalších povídek a vyloženě žádná nezklamala.
Tucet vynikajících originálních povídek. Chtěla jsem některé vyzdvihnout, ale nejde to. Všechny jsou dokonalé.
Tato kniha povídek opravdu stojí za přečtení. Příběhy byly realistické, mytické, drsné, ale hlavní je, že byly čtivé Někdy jsem se přistihla, že čtu s otevřenou pusou. Autorka umí opravdu vtáhnout do děje!
Kniha povídek ze současné Argentiny je výborně napsaná, ale přeci jen jde o příběhy hodně drsné a tak se přiznám, že pro letní pohodu jsem zvolila méně drásající literaturu a knihu nedočetla. Nicméně několik povídek jsem přečetla s chutí, a věřím, že pro náročnějšího a otrlejšího čtenáře to bude mimořádný zážitek.
Výborná kniha povídek. Směs Horacia Quirogy s Julio Cortázarem na pozadí současné Argentiny.
Popis temných stránek duše, ale i temných hlubin internetu. Realita se vlévá do snu a sen do reality. V některých povídkách ani nepostřehnete ten moment, kdy se zdánlivě banální děj zvrtne v noční můru, jen s tím rozdílem, že tohle často není sen, protože "ve snu člověk necítí bolest". - Doporučuji.
Málokterá sbírka povídek mě zaujme, málokdy jsou povídky natolik chytlavé, aby mě udržely u čtení až do konce. Taky je to docela umění popasovat se s povídkou. Na krátkém prostoru vyložit většinu karet a ještě těch správných není nic jednoduchého. Mariana Enríquez to ale zvládla a vtáhla mě do podivného argentinského světa, nelehkého, ba až depresivního. K tomu okořeněného trochou toho jihoamerického magična. A to já ráda. Plus perfektní obal.
Kniha má u mě obrovské plus za vzhled. Ostrá růžová a následně hnědá s extra oranžovou. Uchváceno!
Co se týče povídek, autorka to popisovala se všemi krutostmi a otevřené konce z toho dělají ještě lepší dílo.
Boli to fantastické poviedky, neotrelé mysteriózne námety, ktoré sa čítajú samé. :) Prostredie nebezpečných drogami prešpikovaných argentínskych miest v kombinácii s atmosférou duchov a spoločnosťou hanobených individuí , brala dych. Navyše kniha sa nesie v jemnom duchu nezávislosti žien, ktoré vplyvom okolností zvažujú životné zmeny, ehm... :)
Já teda nejsem přímo čtenář, který by povídkové knihy vyhledával, ale sem tam objevím sbírku, která mě neskutečně baví... Tato sbírka je velice pestrá, netradiční a originální... Podle anotace nemáte moc pocit jistoty z žánru, který v povídkách převažuje... Tato sbírka je hodně strašidelná, mystická a psychologická... Rozhodně dílo, které stojí za přečtení...
Přestože mi povídky moc nejdou, než se začtu hned zas skončí, tak Mariana Enríquez umí člověka vtáhnout do děje a to hned od první stránky. Příběhy jsou čtivé, zajímavé, napínavé, originální, hororové a prostě skvěle vyprávěné. Takové knižní Relatos salvajes z Buenos Aires a další důkaz, že s knihou z Hostu nešlápnete vedle.
Málokdy se setkám s tak trefně sepsanou anotací. Chcete-li tedy znát můj názor, přečtěte si právě ji. Lépe bych to popsat nedokázala. Co nám oheň vzal je rozhodně povídkovou sbírkou, která si zaslouží pozornost. Mísení stylů Edgara Allana Poea, Shirley Jackson či Kinga je v ní opravdu patrné. Náměty povídek jsou více či méně originální, v případě každé jednotlivé však neotřele zpracované. Prostředí argentinské metropole doslova hmatatelné...Jo, já knihu doporučuji, zejména fanouškům výše zmíněných spisovatelů :)
Štítky knihy
Argentina hororové povídky argentinská literatura hispanoamerická literatura fantastické povídkyČást díla
Adelin dům
2016
Co nám oheň vzal
2016
Hostinec
2016
Jen holé kosti
2016
Konec školního roku
2016
Autorovy další knížky
| 2016 | Co nám oheň vzal |
| 2019 |  Tohle je moře |
| 2022 | Svoj podiel noci niesť |
Jako malý kluk jsem miloval tajemný svět Foglarových Stínadel. Temné uličky a v každé z nich skryté nějaké tajemství- tolik jsem se tam chtěl podívat. Ano,vím, že je to trochu neohrabané přirovnání, ale svět Buenos Aires mi Stínadla něčím připomněl. Jen ty ulice argentinské metropole, viděné optikou Mariany Enriquezové, jsou mnohem temnější, strašidelnější a nebezpečnější. Autorka této povídkové sbírky stvořila vlastní svět, v němž se realita mísí s nočními můrami a v němž na vás čekají mnohé hrůzy, věci horší než smrt. Buenos Aires na vás zapůsobí jako vyšinuté město, šílené a zároveň uhrančivé a- byť to možná vyzní nepochopitelně- lákavé. Přečetl jsem jednu povídku, pak druhou a třetí a poté co jsem zjistil, že se s každou následující povídkou míra hrůznosti stupňuje, došlo mi, že jsem se chytil do pasti umně vytvořené mladou spisovatelkou. Uvízl jsem v pavučině děsivých příběhů, neschopen se z této pavučiny vymanit a to snad ani po dočtení knihy- myslím, že ji budu mít v hlavě ještě hodně dlouho. Není to lehké čtení, není to nic pro slabé nátury. Tato kniha vás znejistí a znepokojí-vždyť i když u nás nemáme špinavé slumy, i u nás se mohou upalovat mladé ženy, i u nás se ztrácejí lidé beze stopy a i v našem světě mohou neviditelní napomádovaní trpaslíci ponoukat dívky k sebepoškozování. Potkal jsem takové dívky. Ta kniha je tak skutečná, asi jsem měl zůstat u Foglara...