Mariana Enríquez

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Co nám oheň vzal

Tohle je moře

Svoj podiel noci niesť

Nové komentáře u knih Mariana Enríquez

Svoj podiel noci niesť

„Do tejto knihy sa mi až tak nechcelo, lebo magreal z Latinskej Ameriky nie je moja šálka kávy, ale tak ako mi sadla Alende, tak mi sadla aj Enriquez. Máme tu dve hlavné postavy- Juana a Gaspara- otca so synom. Argentína a jej ukážka spoločnosti v priebehu desaťročí 20.storočia, od diktatúry až po výskyt AIDS, či zlatých deväťdesiatych rokov. Ale nebol by to magreal, aby sa tam neobjavila Temnota, rituály, tajné spolky, čierna mágia, smrť, mučenie, a iné krvilačné zverstvá, ktoré sú akousi alegóriou fungovania argentínskych nálad v spoločnosti a politike. Knihu môžete čítať len ako dobrodružnú, ale i ako politickú, kľudne ako alegóriu na ľudstvo, či psychologickú o zložitom fungovaní medzi otcom a synom. Temné, ale ľahko čitateľné. Dlhé, ale rýchlo ubúdajúce. Mnohovýznamové a mnohovrstevnaté tak, ako to mám rada. A odkiaľ viem, že sa mi kniha dostala pod kožu? Keď sa mi o nej aj sníva, a verte mi, že o tejto snívať nechcete! Odporúčam!“... celý text
— adorjas

Tohle je moře

„Je to hodně ulítlý a navíc ještě depresivně laděný, i když talent se spisovatelce neupře. Skoro jsem začal věřit na cizí síly, které nás mohou ovlivňovat. Ale o tom magický realismus vždycky v Latinské Americe byl. Dostal jsem knihu jako dárek a přelouskal ji v letadle. Až mne bylo zle, jak to vlastně skončilo. Ano, rockové hvězdy jsou svým způsobem prokleté, ale tohle mohlo mít i jiné vyznění. Dávám ale 4 hvězdy za snahu přijít s neotřelým nápadem. Morbidnost se autorce ale nedá vzít“... celý text
— david9422

Tohle je moře

„Podvod na čtenáře.“
— Martin1950

Co nám oheň vzal

„Málokdy čtu povídky. Sotva si zvyknu na postavy a prostředí, už to končí. Bylo mi ale doporučeno číst povídky jinak. Soustředit se na prostředí a kulisy a ne tolik na dějovou linku. No tady to ani jinak nešlo. Popisy prostředí byly skvělé ve všech povídkách. Vykreslení postav se mi taky líbilo, vždy byly něčím zajímavé a nikdy ne jednobarevné. Většinou se tam vyskytovali lidi na okraji společnosti, alkoholici, feťáci, zloději, ... Povídky končí tam, kde by u románu v podstatě začínal děj. Po dočtení povídky jsem si vždy říkala: co že!? Vyvolávaly napětí a celkově způsobovaly zvláštní ztísněnost, a některé i znechucení nad morbidnostmi, které se tam děly. Ale jsem ráda, že jsem to četla a asi to musím nechat v sobě ještě dozrát...“... celý text
— Kackac77

Co nám oheň vzal

„Horké argentinské noci, pach ve slumu i španělské koloniální domy s barevnými okenicemi, drogy, násilí, obcese, tajemno, lidové pouliční oltáře, děti, které nikdy nechcete potkat i emancipované ženy činu. Mariana Enríquez nám servíruje zneklidňující koktejl namíchaný z temných koutů Buenos Aires, přičemž ty nejdůležitější části příběhu nejsou napsané v knize, ale odehrávají se v našich hlavách. Protože otevřené konce bývají ty nejvíce děsivé. Za mě nejlepší povídkou bylo Co nám oheň vzal, která je o ženách, které se dobrovolně nechávají popálit od ohně, protože to je to nejlepší, co můžou pro svůj život i životy jiných žen udělat. Nic podobného jsem před tím ještě nečetla.“... celý text
— Borboleta

Přejít na knížky autora