Mariana Enríquez

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Co nám oheň vzal

Svoj podiel noci niesť

Tohle je moře

Nové komentáře u knih Mariana Enríquez

Co nám oheň vzal

„Běžně horory, fantazie, magiku apod. nevyhledávám, zde jsem četla, stejně jako předešlé knihy, kvůli mé plánované cestě. Povídky, všechny vyprávěné ženami, mají podivnou atmosféru, točí se kol psychopatů a psychotiků, narkomanů, z některých na mne šla stísněnost až úzkost (Sousední dvorek, Adelin dům, Pod černou vodou...), , jiné vyvolaly i úsměv (Jen holé kosti). Přemýšlím, zda ty povídky odráží stav autorčiny duše. Největší zamyšlení nad symbolikou povídky, po které se jmenuje celá kniha - celá Argentina prošla velmi bolavou cestou ke svobodě. A pozitivní témata pro plánovanou cestu ? Budu koukat po pouličních oltářících gaučita Gila, Pomba Giry a San la Muerte, na trhu budu hledat dovezenou krajku ňandutí. (Pro toho, kdo bude číst - určitě si najděte na netu, jak se ta krajka vyrábí )“... celý text
— elexmil

Svoj podiel noci niesť

„Do tejto knihy sa mi až tak nechcelo, lebo magreal z Latinskej Ameriky nie je moja šálka kávy, ale tak ako mi sadla Alende, tak mi sadla aj Enriquez. Máme tu dve hlavné postavy- Juana a Gaspara- otca so synom. Argentína a jej ukážka spoločnosti v priebehu desaťročí 20.storočia, od diktatúry až po výskyt AIDS, či zlatých deväťdesiatych rokov. Ale nebol by to magreal, aby sa tam neobjavila Temnota, rituály, tajné spolky, čierna mágia, smrť, mučenie, a iné krvilačné zverstvá, ktoré sú akousi alegóriou fungovania argentínskych nálad v spoločnosti a politike. Knihu môžete čítať len ako dobrodružnú, ale i ako politickú, kľudne ako alegóriu na ľudstvo, či psychologickú o zložitom fungovaní medzi otcom a synom. Temné, ale ľahko čitateľné. Dlhé, ale rýchlo ubúdajúce. Mnohovýznamové a mnohovrstevnaté tak, ako to mám rada. A odkiaľ viem, že sa mi kniha dostala pod kožu? Keď sa mi o nej aj sníva, a verte mi, že o tejto snívať nechcete! Odporúčam!“... celý text
— adorjas

Tohle je moře

„Je to hodně ulítlý a navíc ještě depresivně laděný, i když talent se spisovatelce neupře. Skoro jsem začal věřit na cizí síly, které nás mohou ovlivňovat. Ale o tom magický realismus vždycky v Latinské Americe byl. Dostal jsem knihu jako dárek a přelouskal ji v letadle. Až mne bylo zle, jak to vlastně skončilo. Ano, rockové hvězdy jsou svým způsobem prokleté, ale tohle mohlo mít i jiné vyznění. Dávám ale 4 hvězdy za snahu přijít s neotřelým nápadem. Morbidnost se autorce ale nedá vzít“... celý text
— david9422

Tohle je moře

„Podvod na čtenáře.“
— Martin1950

Co nám oheň vzal

„Málokdy čtu povídky. Sotva si zvyknu na postavy a prostředí, už to končí. Bylo mi ale doporučeno číst povídky jinak. Soustředit se na prostředí a kulisy a ne tolik na dějovou linku. No tady to ani jinak nešlo. Popisy prostředí byly skvělé ve všech povídkách. Vykreslení postav se mi taky líbilo, vždy byly něčím zajímavé a nikdy ne jednobarevné. Většinou se tam vyskytovali lidi na okraji společnosti, alkoholici, feťáci, zloději, ... Povídky končí tam, kde by u románu v podstatě začínal děj. Po dočtení povídky jsem si vždy říkala: co že!? Vyvolávaly napětí a celkově způsobovaly zvláštní ztísněnost, a některé i znechucení nad morbidnostmi, které se tam děly. Ale jsem ráda, že jsem to četla a asi to musím nechat v sobě ještě dozrát...“... celý text
— Kackac77

Přejít na knížky autora