Kackac77
komentáře u knih

Třetí pokračování série o Hynku Tasovi z Boru. Opět hezké čtení, napínavé, zajímavé, čtivé. Tentokrát se Hynek potýká s pánem z Rožmberka a chvílemi to vypadá, že z toho nevyjde dobře, ale jak už to bývá u pana Niedla, jeho hrdinové vyhrávají, i díky tomu ty jeho knihy beru jako fajn oddychovku.


Druhý díl o Hynku Tasovi z Boru se mi líbil snad i víc než první. I když kulisy příběhu jsou dost drsné. Období husitských válek mi přijde jedno z nějhorších v naší historii.


Deník Anny Frankové je velmi slavná knížka, ke které jsem se dostala až teď. Věděla jsem, že se jedná o skrývání židovské rodiny, ale netušila jsem jak dlouho to bylo a také jak to dopadlo. Anna byla na svůj věk myslím velmi vyspělá a silná osobnost. Krásná knížka. Velmi silná.


První díl další série od pana Niedla. Hynek Tas, se kterým se setkáváme už v sérii o Platnéřovi, se myslím hodně povedl. Jak už jsem četla od pana Niedla více knížek, ten jeho hlavní hrdina je vždy hodně podobný. Tentokrát je děj zasazený do doby Václava II, husitských válek, takže si člověk osvěží i historii. Příjemné čtení, jdu na další díl.


I když se jedná už o starší knihu, myslím, že poznatky v ní obsažené jsou pořád platné. Několikrát jsem u ní kývala hlavou, ano, taky to tak vnímám...a nedělám. Namotivovala mě a opravdu se to dobře četlo. Za mě plný počet.


Opět taková milá historická romance. Přišla mi lepší než Pán hor. Toto je taky červená knihovna, ale je tam aspoň nějaká akce, intriky, dobrodružství. Hezky se to četlo, taková fajn odpočinkovka.


Moc krásná knížka. Na to jak řeší těžké téma, nelehký život černochů v Alabamě v době kukluxklanů, rasismus, a další rány osudu, je ta knížka vlastně přes to všechno velmi milá, dojemná, úsměvná, plná lidskosti. Jak to někdo umí napsat, že napíše knihu o krásnu a přitom nesnižuje ani nezesměšňuje to těžké, co se děje pod tím...


Knížka nás zavede do městečka Sv.Jiří, které je odlehlé od ostatního světa. Lidé tu mluví s anděly, chodí po vodě, lámou kámen pískáním na flétnu a komunikují s vlky. Všechno v městečku hezky plyne, co je jinde zázrak, tady je normální. Příběh se skvěle čte, chvíli mě to bavilo, chvíli dojímalo, občas jsem byla napnutá, co se stane..., vůbec nevím, kam bych tu knížku zařadila - fantasy? pohádka? humor? ... je tam všechno. Za mě paráda.


Ze všech knih od autorky se mi tato líbila asi nejvíc. Příběh z Číny 15. stol. Žena tam neznamenala nic, majetek muže. Přesto si mladá dívka v tomto světě probojovává cestu a jde za svojí touhou stát se lékařkou. Na její cestě životem se dějí občas hrozné věci a setkáváme se i s řadou postav. Nejvíc se mi asi líbil ten nástin léčení podle čínské medicíny, práce s rovnováhou životní energie, atd... Dala jsem pět hvězdiček, protože se to moc hezky poslouchalo, a příběh byl opravdu zajímavý, ale možná něco drobného (a nedokážu říct co) mi k úplnému nadšení chybělo.


Dobrá detektivka. Je trošku dlouhá, ale děj celkem odsýpá a po počátečním zorientování v postavách se mi to četlo dobře. Postavy jsou zajímavé. Některé mi byly hodně sympatické, jiné naopak. Akorát mě překvapila ta část dějové linky, týkající se soukromí hlavní vyšetřovatelky, nečekala bych takovou zápletku právě u policistky.

Málokdy mě nějaká knížka rozpláče. Tady u té kratinké se to stalo hned několikrát. Tolik lásky, kterou v dopisech předává, troufám si říct, že nejenom svým blízkým, kterým to bylo určeno, ale i lidstvu. A to opravdu ze srdce, bez patosu, otevřeně. Kolikrát mě během čtení napadlo, jestli ti lidi, co za takovými zvěrstvy stojí, mají svědomí. Já věřím, že v každém člověku je dobro. Dá se žít s takovou vinou? Jedině nevědomě, myslím.


Takový milý příběh, s troškou tajemna, rodinnými traumaty, atd......hezky se to četlo. Ale připadá mi, že je to jedna z nich, u které nebudu za půl roku vědět o čem byla. Konec na mě příliš takový---"....a žili šťastně až do smrti." Ale celkově, fajn čtenářský zážitek.


(SPOILER) Čtvrtý díl série Pán Hor. Proč, když jsem zkritizovala předchozí tři jsem šáhla i po čtvrtém?! Opravdu nevím. Knížka je k dispozici na audiotéce v rámci předplatného zdarma, peníze bych za to opravdu neutratila. Kdybych se snažila říct něco pozitivního, tak asi, že se to hezky poslouchá a i když zapnu vysavač a neslyším 10 minut, tak vůbec o nic nepřijdu. Celá kniha se točí kolem Christiny, dcery Sebastiana. Její rozhodnutí jsou stupidní, tak jak už to bývá u všech ženských postav této knižní série. Ale že se mění i povahově? Autorka napsala spoustu krásných knih a řekla bych i kvalitních knih, ale to nevidí, že stvoří postavu, která je chvíli pyšná, hrdá, odvážná a chvíli obětavá, pokorná, chvíli omdlívá při kdejaké prkotině, ale bez mrknutí oka se zvládne vyrovnat se znásilněním. Proboha! Děj poskakuje sem a tam, nic se tam vlastně moc neděje, kromě toho, že hlavní hrdinka si neustále odmítá vzít svého milence, čímž způsobuje sobě i jiným pouze problémy. Když si ho nakonec vezme, tak on pro změnu brzy zemře. Přijde mi, že celá ta kniha je taková nezáživná záležitost, že autorka občas někoho zabije, aby to nebyla tak strašná nuda. Do toho všechno tak příšerně protahuje, občas jsou tam tak debilní dialogy. Třeba když se zvrhne loďka a několik lidí spadne do vody, nevyplave jedna z postav - Lucie. Dva bratranci vedou na břehu rozhovor. Jeden říká, jejda, kde je Lucie, ona asi nevyplavala, druhý : ale ne, určitě vyplavala a utekla, a první : opravdu, co když ale ne, měli bychom se po ní podívat, první : určitě si z nás tropí žerty, někde tady je, druhý : a viděl jsi ji vyplavat, co když nevyplavala, atd. zhruba 5minut. Poslouchám to s rukou na čele, jakože cože!? Kdyby se opravdu topila, tak je po ní. Chjo, tohle se opravdu nepovedlo.


Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě, jelikož název obsahuje slovo "dveře". Nic moc jsem od toho nečekala, ale nakonec to vůbec nebylo špatné čtení. Cestování vesmírem po různých alternativních světech, po každém usnutí se hlavní hrdina přesune na jiný svět, nemůže nijak ovlivnit kam se dostane. Ten nápad mi připadá docela zajímavý. Na začátku to bylo zajímavé, vysvětlení co se vlastně děje, ale po chvíli mi to přišlo lehce nudné, skákání mezi světy bez nějakého děje. Nakonec tam ale přece jenom dějová linka bylo, zápletka, boj proti zloduchovi, atd.. Nějakou hlubší myšlenku tam asi nehledejte, ale jako taková sci-fi pohádka, proč ne.


Kniha nemá zrovna nejlepší hodnocení, ale mně se líbila. Vztahy mezi muži a ženami je asi téma, které je zpracováno a omíláno už milionkrát. Tady mě ty rady přišly logické, dávaly smysl. Je tam i hodně příkladů. Pár věcí si myslím, že se lehce ztrácelo v překladu, ale stejně jsem chápala, co tím chce autor říct. Na partnerských vztazích je pořád co vylepšovat, ať je sebevyrovnanější, pořád je kam růst. Člověk by se neměl ukolébat pocitem, že žije ve vztahu xy let. Nesnáším ty debilní vtípky, které používají klišé o mužích a ženách. I když jsme jiný, pořád jsme na stejné lodi a tato knížka sice mluví o rozdílech mezi námi, ale zároveň nabádá k pochopení těchto rozdílů a k vzájemnému respektu.


Mám někdy pocit, že když je knížka z lékařského prostředí, tak je skoro automaticky více hodnocená, jinak to hodnocení tady moc nechápu. Ne, že by to bylo úplně špatné, četlo se to docela hezky, ale dost často jsem se u toho nudila. Kdyby to bylo kratší, možná bych hodnotila více. Příběh dvou kardiochirurgů, vlastně celý jejich život, od dětství po stáří. Když už byla fakt nuda, tak se většinou něco stalo, někdo umřel, apod. Ale bylo to celé takové bez emocí. Prostě popis života.


Takové milé odpočinkové čtení, plné absurdních a vtipných příhod. S laskavým humorem pana Durrella jsem se setkala poprvé, ale určitě ne naposledy. Za mě přesně skvělé čtení na dovolenou. Sedlo to.


Knížka je autobiografie, autor líčí svoje vlastní dětství, kdy bohužel onemocní dětskou obrnou. Příběh se odehrává na začátku 20. století v Austrálii. Velká část knihy se odehrává v nemocnici, kde Alan stráví hodně času. Po návratu domů se začleňuje mezi děti. Moc se mi líbil jeho přístup k životu, dobrodružná povaha a to jak si vlastně ten hendikep nepřipouštěl. Zajímavé je, jak ho braly ostatní děti a jak ho brali dospělí. Děti dokázaly jeho hendikep přijmout, vlastně i tím, že ho nešetřily. Knížka je plná krásných dětských příběhů, které prožil Alan, vyprávěných očima dítěte - je to krásný příběh.


Takové filosofování o životě a o smrti. Hezky se to četlo. I když, já nevím, komunismus jsem zažila jako dítě. Ten svět, mimo moji rodinu, mi připadal takový ponurý, šedivý. A stejný pocit mám z knih a filmů z této doby. Po dočtení zůstávám ve zvláštní zamyšlené, ale zároveň i neveselé náladě. Přesto ladění, bylo to psáno hezkou češtinou, umožnilo mi to nahlédnout do prostředí nemocnice z jiné stránky, té profesionální a řekněme té hezčí, protože mé vzpomínky na nemocnice této doby ve mě probouzejí strach, bezmoc a pocit, že jsem nikdo.


Nejsem typický čtenář detektivek, přečtu jich za rok jenom pár. Nemám u nich ráda, když jsem příliš napjatá, když se bojím o některé postavy nebo když ve mně vyvolávají úzkost. Takže tato mi sedla skvěle. Prostředí bylo krásně vykreslené. Taky postavy se mi líbily, autorka o každém něco utrousí, je to zajímavé a dokresluje to celkový obrázek. Inspektor Gamache se mi líbil moc. V sérii je už spousta dalších knih, takže s detektivkama mám na delší dobu vystaráno, vím po čem šáhnout.
