Kackac77
komentáře u knih
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Ráda cestuji, ráda chodím pěšky a ráda i čtu cestopisy, hlavně pro inspiraci. O Viktorce jsem už víckrát někde slyšela, ale ke knížce jsem se dostala až teď. A líbila se mi moc. Ne že bych byla podobný blázen jako Viktorka. A to myslím v dobrém. Způsob jakým cestuje ona není určitě nic pro mne, umřela bych strachem, ale líbí se mi to. Patří to k ní. Na její věk se mi často líbí i její názory nebo vlastně i "nenázory". Občas mi připadala v něčem příliš urputná, ale co by ne. Je svá, to je z toho cítit. Často, když chodím někde v lese nebo po horách, nebo vylezu někam na kopec a shlížím z té výšky kudy jsem to vlastně šla...tak mě napadlo, že někdo to musel jít poprvé, že někdo musel přijít na to, že je potřeba obejít tamten výčnělek, nebo tamtu rokli, aby se dostal sem... Ten někdo, kdo má dostatečně dobrodružnou a tvrdohlavou povahu, aby vylezl na nějakou horu jako "první", ten někdo kdo prošlape cestu nám ostatním, kteří pak jdeme po značkách, ten někdo je přesně Viktorka. A přestože někomu může připadat dost šílená (viz. komentář třeba od "nemer"), tak i takový lidi jsou potřeba, protože díky nim my ostatní víme, že tudy to jde a tudy zase ne. Držím jí palce při dalších cestách. Ale věřím, že ani moje držení palců nepotřebuje, ta holka poslouchá svoje srdce, a to radí vždy nejlíp.
Volha
Karel Hynie
Knihu jsem poslouchala v audio podobě. Hodně jsem přemýšlela, jak to mám hodnotit. U knížek mám ráda, když ve mě vyvolávají nějaké pocity. No tady se to povedlo, skoro celou dobu jsem byla s prominutím nasraná. Všechny hnusné české vlastnosti se nakumulovaly do této knížky. Hlavní postava je spojením totální tuposti a debility, vyniká hlavně absolutní absencí morálky. Všechny ty komunistické nešvary - kšeftování, zlodějiny, nechutné chování k ženám, bonzování, udávání, .... i když spousta té české "malosti" přetrvává dodnes. Věřím, že nejsme, ani jsme nebyli jenom toto - vychcané nemorální hovada.
Na druhou stranu autor popsal tu dobu dost věrně, bohužel. Jinak, kromě popsání poměrů v předrevolučním Československu, nevím, co vlastně ta kniha měla tady zanechat. Ve mně teda nic.
Hvězdičku přidávám za skvělou interpretaci Kryštova Hádka.
Kočovný biograf pana Saita
Annette Bjergfeldt
To bylo tak krásné čtení. Hned po Backmanovi je autorka moje druhá nejoblíbenější. Dvě knížky a obě taková krása. Ten příběh mi připadal jako život, někdy si tak v poklidu plul a někdy prásk a bouřka, a člověk se pere s podmínkami, které dostal a pak se přestane prát a najde v štěstí. Někdy jsem se u čtení přiblble usmívala a občas byla dojatá a i slzička mi ukápla. To bylo tak krásné, ách.
Jak je důležité mít Filipa
Oscar Wilde
Už jsem dříve viděla v divadle, ale takto v knize je ta ztřeštěná komedie taky super.
Povídky smíchovské
Marie Rejfová
Znám od autorky detektivky s Josefínou Divíškovou, tak mě překvapilo, že napsala i tuto povídkovou knížku, která je úplně jiná. Hlavně v tom ladění, detektivky s Josefínou jsou spíš "sranda" a tyto povídky byly spíš dost tragické. Ale moc hezky se mi to četlo a líbilo se mi to. Jednotlivé povídky byly vždy něčím propojené. Osudy lidí byly teda dost drsné. Prostředí Smíchova ze začátku století bylo skvěle vykresleno a líbil se mi i jazyk.
Koloušek
Jana Bernášková
Knížku jsem poslouchala jako audio, narazila jsem na ni a z nudy zkusila. Po filmu, který byl natočený podle knihy autorky, jsem nečekala nic. Teda spíš jsem čekala, že to bude totální odpad. Díky tomu očekávání mě ta knížka celkem pozitivně překvapila. Není to úplně odpad, dalo se to poslechnout, chvílemi mě to i zaujalo. Ale celkově, vůbec to nedrží pohromadě. Nevím, co vlastně chtěla autorka tou knížkou říct. Plácá se z jedné strany na druhou. Hromada zápletek, které nikam nevedou. Paní Bernášková je sympatická herečka, ale psát opravdu neumí. No ale když se podívám do komentářů ke knize, tak i hovadina jako toto si své obdivovatele najde.
Zhluboka se nadechni
Elissa Epel
Takový návod jak se zbavit stresu v 7 dnech. Není to tak jednoduché, myslím. Ale v knížce jsou jasné a stručné návody, jak přistupovat k životu. Není tam jedna velká rada - jako přesně toto pomůže, aby jste byli OK. Naopak je tam spousta drobných věcí, které může člověk dělat, aby si vylepšil své duševní zdraví. Vlastně všechno z těch věcí vím, ...chodit do přírody, fyzicky cvičit, dýchat, uvědomovat si svůj stav, vědomě se zklidňovat, být vděčný.... Každopádně stejně jsem si hodně krát při čtení říkala : jejda, toto vlastně vím a nedělám to... Takže to bylo příjemné připomenutí a shrnutí. Moc dobře se to četlo a bylo to opravdu poučné.
Dalajlamova kočka
David Michie
Moc hezké čtení. Životní moudra prostřednictvím kočky Dalajlámy. Vlastně se člověk nedozvěděl nic nového, ale připomněl si věci, na které zapomíná, o lásce, o soucitu, o trpělivosti... Krásně se to četlo.
Millennials
Kateřina Pokorná
O autorce jsem nic nevěděla a narazila jsem na knihu náhodou. Až poté jsem si našla její profil na instagramu. Některé básně mě dojaly, přišlo mi, že se něčeho dotkla, i ten přednes byl něčím jiný, originální. Ale celkově jsem úplně nevěděla jak hodnotit. Nevím jestli to má trvalejší hodnotu, jiné básně se mi prostě líbí víc. Tady je to trošku postavené na tom mediálním humbuku.
Lakomec
Molière (p)
Poslední knížka tohoto roku. Poslouchala jsem jako audio. Moc se mi to líbilo. Lakomec je klasika, ale doteď mě míjela a vlastně jsem nevěděla o čem je. Za mě super čtenářský zážitek na závěr roku.
Medvěd
Anton Pavlovič Čechov
Překvapilo mě to, asi nejvíc mě překvapilo, jak se mi to líbilo. Vtipné dialogy, i ten happy end se mi líbil.
Couchsurfing v Saudské Arábii
Stephan Orth
Už jsem od autora něco četla. Zajímavé. I zvolená země. Já jsem teda v Saúdské Arábii nebyla, ale obecně mám muslimské země ráda, přijde mi, že se tam člověk ještě může dotknout opravdovosti.
Autor se nebojí vyhledávat netradiční místa a lidi a tím je to zajímavé. Ale nemůžu říct, že by mě to bavilo tak, že bych jí nemohla odložit. Každopádně jsem se ale dozvěděla spoustu zajímavých informací.
Urla
Petra Stehlíková
Čtvrtý díl série a opět super čtení. Skoro mě překvapuje, že to nemá klesající tendenci, jako je to velmi časné u jiných sérií. Svět sklenářů, lidí, nastereí, atd... úplně si říkám, že to je přesně materiál na nějaký hollywoodský trhák...
Jakubův cestovní deník 3 - Pěšky po hranici ČR
Jakub Čech
Třetí kniha od pana Čecha, tak jsem si dala "maraton" a přečetla všechny jeho čtyři knihy - na přeskáčku, tuto jako poslední. Jelikož píšu čtvrtý komentář, není už moc do dodat. Knížka je jako všechny jeho deníky čtivá.
Ale ty knihy o PCT, CDT a Hayduk trail se mi líbily více. Asi je to tím, že jsem se v nich dozvídala něco o místech, které neznám. Tento deník, kdy šel po hranicích ČR, mi připadal trošku nedotažený. On autor píše pořád stejně, strukturovaně den za dnem co prožil. Ale u té české knihy jsem si uvědomila, že mi tam chybí nějaký přesah. Proč jde, co mu to přináší, nějakou myšlenku, co mu to dává, apod.
Jakubův cestovní deník 2
Jakub Čech
A další knížka od Jakuba Čecha. Tento cestovní deník už čtu taky podruhé. Budu tady opakovat, co jsem napsala v komentáři k jedničce a čtyřce. Je to hodně čitelné, zajímavé, motivující. Styl pana Čecha je takový strukturovaný, což u deníkové formy je asi normální. Zároveň spousta technických rad - co měl na cestě za vybavení a zhodnocení, porovnání s jinými cestami. Ale zároveň je celou dobu z toho cítit to jeho nadšení a radost z překonávání překážek, radost z poznávání nových hikerů. Sára - hold to se někdy stává, že si věci nesednou jak si člověk představoval. Ještě bych znínila úžasné fotky, které jsou v celé knize.
Jakubův cestovní deník
Jakub Čech
Z nostalgie jsem si znovu přečetla první Jakubův cestovní deník. Bavil mě zase. PCT je takový sen, ale nedělám si iluze, že se mi splní. Styl pana Čecha se mi líbí, je takový "chlapský", dost o výkonu, o výbavě, takový strukturovaný... , ale vůbec to neni na škodu. Dobře se to čte a krásně se přitom sní o vlastních cestách.
Jakubův cestovní deník 4
Jakub Čech
Já už jsem od Jakuba Čecha četla deník o PCT a CDT a teď koukám, že má další dvě knihy. Tuto jsem zvládla za odpoledne. Tato deníková forma se čte moc dobře. Líbí se mi jak píše. Ráda chodím, i když absolutně se nemůžu srovnávat s těmi jeho nachozenými kilometry. Nějakou dobu jsem snila o PCT, ale už jsem od toho upustila, byl by to pro mne příliš velký stres. Ale moc si užívám, když o tom můžu aspoň číst. Ty Jakubovy deníky jsou takové praktické, jako ráno vstanu v tolik a tolik, snídaně, pak jdu, dojdu tam a tam, atd.. Je to takový chlapský styl. Asi by člověk našel lepší cestopisy. Ale! Já z těch jeho cest a z něho cítím to nadšení, až takovou dětskou radost, z cesty, z překonávání překážek a taky z těch setkávaček. Baví ho lidi, které na cestě potká, ať už hikeři nebo prostě jenom lidi, na které narazí. A taky z toho cítím životní optimismus. A to mě baví. Za mě super.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Děsivé! Ale skvělé. Já se nerada bojím, ani u knížek ani u filmů. Ale tuto jsem musela dočíst. I když jsem si ji musela párkrát odložit na druhý den, protože jsem z toho napětí měla mizernou náladu. Autorka vypráví skvěle. Umí navodit atmosféru. Mně to opravdu ovlivňovalo emoce, hodně to se mnou pracovalo. Děsivé mi přijde i to, kolik z toho může být pravda - viz. epilog. Postupně si chodím stezku kolem republiky, Šumavu mám před sebou, nevím, jestli tam zvládnu přespat v lese, v tuto chvíli bych to fakt nedala. Od autorky je to moje druhá kniha, každá jiná, a obě výborné.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Audiokniha
Bavilo mě to moc, kromě fórů, které proslavil film, tam bylo i dost dalších. Někdy si říkám, že je to super lidská vlastnost, dělat si z blbých věcí srandu, protože s tím, že je něco na prd se často nedá moc dělat.