Urla přehled

včera

Je to už 8 let. A nejspíš to bude 10 i víc, než se dočkáme závěru. Před každým dílem si přečtu ty předchozí, protože po těch letech si všechny detaily nepamatuji. A po každém přečtení je mé čtenářské srdíčko o něco měkčí. A jak se blížíme do finále, tak si pořád říkám, že ten prvotní nápad s Ďatlovovou expedicí, kterou před léty zfilmovali jako found footage horor s odkazem na bájný Filadelfský experiment, nebyl předobrazem tajemna, které máme v knize odhalit. I když to, že film vyšel 3 roky před vydáním knížky mne stále nabádá, že Petra hledala inspiraci mimo jiné i ve zmiňovaném filmu.

Třetí díl mě při prvním čtení zklamal. Teď, po větší pauze však musím přiznat, že není zdaleka tak špatný a minimálně emocionálně funguje skvěle. Tento díl přímo navazuje, jak to bývá zvykem a pokračujeme s Ilan v područí mečů zpět do podzemí s pár kamarády. A s její démonickou podobou začínáme čtvrtý díl.

Co se změní hned v úvodu je styl vyprávění. Proměna Ilan a její poznání mění předchozí dynamiku a nyní se kamarádi dostávají do role tazatelů. V úvodě knížky se však z dlouhodobého plánu nic nemění a Ilan se stále snaží otevřít brány a naplnit proroctví, jen tentokrát už není tou bezmocnou holkou, ale mladou ženou, co získala moc. Její proměna se nejvíc dotkne jejího vztahu s 25 a konfrontace s kapitánem je přesně tak drsná a nepříjemná, jak nám ji naznačil již závěr třetí knihy. Ne nadarmo jsme od prvního dílu četly pořád dokola upozornění na to, aby se Ilan před kapitánem odhalila. Zlověstné následky se nám vyjeví právě v tomto pokračování.

Příběh se však nemůže zavrtávat do nekonečna a jednou musíme narazit na konec žíly. Vystavěné části příběhu se v předposledním díle spojují a jednotlivý aktéři nejen vyjeví své úmysly, ale také se budou muset postavit na stranu před závěrečným bojem o podobu zbytku světa.

Toto posouvání všech aktérů na pomyslné šachovnici je doplněno pořádnou dávkou interakce mezi Ilan a 25, nebo spíš její části a to, co nám v jinotaji sliboval konec třetí knihy, nám čtvrtá bohatě nadělila. Změna dynamiky celý příběh oživila a Petra i my čtenáři, teď sklízíme ovoce, které jsme dostávali po kouskách a mnoha, mnoha letech!

I když série patří k mým oblíbeným, tak nemohu zavírat oči před jistou uspěchaností a nahodilostí, která se sérií táhne od druhého dílu. Nicméně, právě díky velkému odhalení, které jsme si již odbily a uzavírání příběhových oblouků mi tentokrát přišly mnohem méně patrné. Co mi však za celou dobu nevyhovuje jsou vymyšlená slova, která se ani po několika přečteních nedokážu naučit a kolikrát se musím dívat do slovníčku, cože to jakože je. A to mám problém i se slovy, které slouží jako názvy knih. :D Nejhorší je, že má intuice zcela selhává. I tento díl s tajemným jménem Urla mi hned evokoval odkaz na Ural. Když už se tam pohybujeme. :D Ale kdeže. Další pojmenování jistého druhu lidí, co když si zpětně uvědomuji, tak tomu odpovídá každý název. :)

Emocionálně na mě však nejvíc fungovala první a třetí knížka. A nejvíc ta třetí, kdy Ilan několikrát vyjevila, kým je. V tomto díle, i když se dovíme dost odpovědí, tak mě to emočně tolik nezasáhlo a knížka mi přišla ze všech ostatních jako nejvíc akční. Rozmrzelost z předchozí knížky však tolik necítím. Konečně jsme usedly v předvečer války a vím, že její konec bude až za několik let. A ono je to vlastně v pořádku. Takto ukončené mi to vůbec nevadí a budu se těšit, jak si za 3? roky přečtu všechny 4 knížky, v předprodeji si přečtu prvních 30% a budu 2 týdny trpět a aktualizovat web, aby pak šlo vše stranou...

...a už teď fandím Petře, aby svůj příběh i naši milovanou sklenařku dovedla do nového světa. Že děti nebudou moc zlobit a dají mamince inspiraci a klid na psaní a že ji rozněžní tak moc, že příběh bude končit přinejhorším hořkosladce.

Jak znějí poslední slova přenesená Héchají. Je čas!