Koloušek
Jana Bernášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514908/bmid_kolousek-0ZS-514908.png
4
330
330
Co se stane, když se do vás osudově zamiluje muž, a vy se zrovna máte vdávat? A je vůbec svatba v životě ženy radostnou událostí, nebo jen přežitkem, který mladou herečku Lucii svazuje? Měla by vstoupit do manželství, když touží být celou svou duší svobodná? A je její touha po svobodě jen nezralostí, nebo si naopak váží svého života natolik, že z něj odmítá ukrajovat, aby jí kus ze sebe nechyběl? Kde leží hranice sobectví a kde naopak věrnosti k sobě samotné? A kdo je vlastně koloušek? Než se Lucie rozhodne pro životního partnera a získá roli svých snů, čeká ji i její malou dceru Kiki spousta nečekaných zvratů. Naštěstí má ale své letité kamarádky, které jí vždy dobře poradí a zároveň odkryjí nové a dosud netušené rozměry erotiky a vzrušení. Osud se však rozhodne nabídnout Lucii i poněkud odlišnou životní cestu, než si přála… A jak s ní naloží, se dozvíte v knize. Příběh Kolouška je rychlý, bláznivý a v mnohém vás překvapí. Otvírá lechtivá témata, o nichž se příliš nemluví, ale která zároveň všichni žijeme. Také se dozvíte, kolik váží lidská duše, jestli je nesmrtelná… Nebo jak moc je nakažlivá láska a jak rychle se dá chytit koloušek.... celý text
Přidat komentář
Jsem chlap, tak si ani nejsem jist, jestli mohu tuhle knihu hodnotit. Když listuji recenzemi zpět, je tam mužů jako šafránu. Zatím jsem od paní Bernáškové nic nečetl. Asi proto, že jsem nic nehledal. I tahle kniha se mi dostala do rukou víceméně nedopatřením. Musím říct, že jsem to čekal horší. Je to o životě, o smrti, o sexu, o mezilidských vztazích a celé to drží pohromadě dosti inteligentní humor. Příjemný, i když sem tam nepochopitelný, protože ženský. A to v žádném případě nemyslím ve zlém. I pro ženu je často mužský humor nepochopitelný. To tak prostě je a nedá se s tím nic dělat. Pokud bych měl vypíchnou nejlepší pasáž, pak je to jednoznačně dopis pro otce. Ale čte se to příjemně a to je v literatuře to hlavní. Takže pro mě takové půl na půl, i když někde skrytě vzadu mám takový neodbytný pocit, že kdyby tahle kniha nevznikla vůbec, tak se patroni literatury nezhroutí.
Stejně jako první díl se krásně četla, smála jsem se, prožívala, byla jsem napjatá. Už se těším, až se pustím do dalšího dílu. Oproti prvnímu dílu jsou již uvozovky v přímé řeci, asi je to lepší, jasnější.
Od Jany Bernáškové mám přečtené všechny knihy. Všechny byly perfektní , ale tahle byla za mě proste nejlepší. Přečetla jsem to jedním dechem. Zasmála jsem se i pobrečela. Myslím, ze většina z nás má někdy pocit, ze všechno posere, stejně jako Lucie.
Četla se rychle, a to je dobře, protože to byla celkem blbost. Autorka se snažila do příběhu vecpat všechno - vtip, romantiku, smrt, mateřství atd. A vyšel z toho takový rozpačitý koktejl. Btw by mě zajímalo, kde se lidi tak často (skoro v každé větě) během rozhovoru oslovují jménem. To asi abychom si zapamatovali jména postav...?
Je to čtivé, je to lechtivé, je to sebestředné až na půdu. Ale bavilo mě to. Říkám si, že herečka píše líp než někteří spisovatelé.
Četla jsem už i předchozí dva příběhy Lucie a vlastně se pořád nemůžu rozhodnout, který z nich se mi líbil nejvíc. Je to takové jednoduché čtení, vyloženě pro odpočinek.
Volné pokračování života herečky Lucky mi opět moc nesedlo. Do třetího dílu jsem šla z čiré zvědavosti a na knihu udělala štafetu. Chtěla jsem vědět, jaký na knihu budou mít názor ostatní čtenářky a řekla bych, že to bylo tak půl na půl.
Polovina knihu vnímala jako fajn oddychovku a půlka kroutila hlavou stejně jako já. Více než třicetiletá maminka se v knize, ještě víc, než v předchozích knihách, chovala jak puberťačka.
Při první scéně jsem si říkala, jak může být někdo tak hloupý? Vždyť i ta malá holka na klouzačce má víc rozumu. I ten skoro o půlku mladší Koloušek také. Navíc ji tam každý miloval.
Lásku ke Karlovi jí nevěřím. Spíš si myslím, že je s ním jen proto, že on jí všechny ty její úlety a zálety trpí.
Dále ty záležitosti ohledně duše, dalších životech, osudové lásky a dalších pseudověcí, no zkrátka nebylo to pro mě. Nicméně už lépe rozumím tomu, že se to někomu může líbit a rozhodně to neodsuzuji.
V audioverzi skvele nacteno Jitkou Jezkovou.
Lehke, jednoduche. Jak se pise nize, k poslechu u vareni, venceni, uklizeni, je to znacka ideal.
Odpocinkove, plazove ci chripkove cteni s hlubsimi pasazemi.
Další jednoduché čtení, poslouchala jsem tentokrát jako audioknihu, k procházkám s kočárkem to bylo ideální, protože když se chvilku nesoustředím, tak se zas tak moc nestane. Vzala bych si tuto knihu ale klidně i na pláž nebo na zahradu, prostě tam, kde chce člověk vypnout
Knížka mě velice příjemně překvapila. Bez mučení přiznávám, že nebýt volně dostupná v Audioteka klubu, asi bych po ní nesáhla. Podobné typy příběhů mě totiž příliš neberou.
Z Kolouška jsem však nadšená. Jistě k tomu přispělo, že ho načetla skvělá Jitka Ježková, ale dojmul, pobavil a svým způsobem i poučil i samotný příběh. Je to sice oddechové čtení, ale s přesahem. Určitě knížku doporučuji.
Je fajn, že Kiki už se naučila lépe mluvit a neprudila mě šišláním :-D
Zato hlavní hrdinka Lucie mi v tomto třetím díle začala lézt na nervy. Už to s těmi emočními výbuchy docela přeháněla a obdivuji Karla, že to s ní vydržel...
Takže když to shrnu, přečetla jsem všechny tři díly, všechno to byly oddechovky na noční stolek, ale nejvíce mě bavil druhý díl Coura.
(SPOILER) Koloušek, jako třetí příběh o bláznivé Lucii, se mi líbil ze všech nejvíc. Knížka mě dostala. Přirovnala bych ji k takovému životnímu koktejlu se vším dobrým, veselým,ale i smutným, co k životu patří.
Hezká a lehká oddechovka. Počtete si i se zasmějete. A to úplně stačí, proč bychom v tom měli hledat velkou hloubku?
Skvělá oddechovka,i když pár emočních momentů to taky mělo.Hezká knížka,užila jsem si jí.
Z knihy ,, Jak přežít svého muže,, jsem až tolik nadšená nebyla, dalo se, ale...Tento díl mi byl zapůjčen se slovy ,,je to ještě horší slátanina,,....Tak to si úplně nemyslím. Tento díl byl podle mého názoru podstatně lepší. Jasně, furt pitomina, ale místy už slibný náznak....A ano, tahle mě bavila.
Coura ode mě dostala velkorysé "ztráta času" a kdyby bylo možné jít v hodnocení ještě níže, na Kolouška bych ráda aplikovala. Hlavní hrdinka je zde jako vyměněná. Hysterii vyčerpala během kempování v předešlé knize a zde, na sjíždění řeky už asi nezbylo. Tato nekonzistentnost je sice převlečená za vývoj charakteru, ale já jí to nevěřím. Stejně jako lásku ke Karlovi. Aby mi nebylo líto času, který jsem knize věnovala, zkusím najít něco pozitivního...
...
Kniha má naštěstí jen 264 stran.