Couchsurfing v Saudské Arábii
Stephan Orth
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478105/bmid_couchsurfing-v-saudske-arabii-EIl-478105.jpg
4
24
24
Cesta zkušeného couchsurfera zemí mezi středověkem a budoucností – s 60 barevnými fotografiemi, 47 černobílými vyobrazeními a jednou mapou. Jakmile Saúdská Arábie dovolila přicestovat prvním turistům, autor bestsellerů o couchsurfingu – Stephan Orth – si okamžitě sbalil batoh. Vydal se od gauče ke gauči objevovat celé království a do uzavřené společnosti nahlížel tak, jak ji dosud nepoznal žádný cestovatel ze Západu. Stal se očitým svědkem radikální proměny, viděl tam ženy za volantem a zatančil si s desetitisícovým davem na pouštní party. Ale na odvrácené straně tohoto světa plného pozlátka je také nutné pamatovat na hrozbu drastických trestů a na hranicích s Jemenem nelze přeslechnout vybuchující bomby. Závoje, šaría a strašliví vládcové: Saúdská Arábie rozhodně není zemí, kam byste nadšeně cestovali za zábavou. Přesto se už i do ní vydávají turistická víza. Korunní princ Muhammad bin Salmán, krátce jen MbS, doufá v miliony návštěvníků a pouštní zemi rozsáhle modernizuje – tak to tedy přinejmenším vypadá. Nejznámější německý couchsurfer Stephan Orth se ale s povrchním obrázkem nespokojí: devět týdnů cestuje po království a stráví spoustu času s místními – v jejich beduínských stanech, luxusních vilách i v terénních vozech. Při hledání duše národa se dostává do ultrakonzervativní společnosti, v níž ženy žijí izolovaně a každodenní život zde určuje přísný výklad islámu. Přesto je i zde svědkem tajného porušování pravidel, třeba na zakázaných alkoholových večírcích nebo při setkání s překvapivě bezstarostnými homosexuály. Žasne nad obřím festivalem elektronické hudby, je pasován na šejka a nečekaně se stane snapchatovou celebritou. Co je tedy v téhle zemi skutečného a co je jen vnější fasáda? Se zkušeným couchsurferem Stephanem Orthem si výlet do Saúdské Arábie díky knize užijete i z bezpečného pohodlí vlastního gauče.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2021 , KazdaOriginální název:
Couchsurfing in Saudi-Arabien – Meine Reise durch ein Land zwischen Mittelalter und Zukunft, 2021
více info...
Přidat komentář
Další Štěpán, další dovolenková destinace. Tentokrát Saudská Arábie. Tady mě už knížka až tak nebavila, nakolik mám něco o historii této země načteno, takže nic překvapivého ani objevného zde nebylo. Také mi přišlo, že tentokrát se autorovi nepovedlo dostat se k až tak zajímavým lidem. A pak knížku zachránila C-19 pandemie a nabrala další rozměr. Autorův styl pasní mě baví. Pokaždé nezapomene napsat, že se potkává s lidmi, kteří, stejně jako on, patří do jistého myšlenkového směru – surfeři, a tudíž se nejedná o objektivní sociologickou sondu. A je hezké vidět, že i v zemích, které nemají demokratické zřízení je možné svobodně žít. Někdy. Některým.
Německý Zibura! Politicky nekorektní cestopis po islámské teokracii, po kterém bude možná na autora vyhlášena fatwa.
Zajímavý popis života v (pro mne) téměř neznámé zemi, líbilo se mi, že autor píše o kladech i záporech, trochu pro mne byl problém rozlišit jeho hostitele.
Cestopisy jsou jeden z mých oblíbených žánrů, polední dobou je čtu celkem často, asi je to tím, jak byly za covidu hranice spíše uzavřené a nebylo moc možností na vycestování a mám nutkání rozhlédnout se po světě aspoň takhle.
Nakladatelství Kazda vydalo už tři díly cestopisu tohoto autora. Pokud se nepletu, tak šlo o Couchsurfing v Íránu, Číně a v Rusku. Já jsem sáhla po Saúdské Arábii, protože mě ze zmíněných zemí zaujala nejvíc.
Autor se snaží v knize o co nejobjektivnější názor na tento stát, snaží se čtenářům přiblížit politické dění, i kulturní a společenské, aby měli přehled o tom, co se v dané zemi děje, proč anebo jak se situace vyvíjí. Tady v Saúdské Arábii jde především o otevření se světu. Dříve bylo téměř nemožné získat obyčejná turistická víza, a dneska je to jedna ze zemí, kam turisté rádi jezdí. Také ženy mají větší práva, než měly dříve. Mohou nyní pracovat nebo řídit automobil.:)
Co je super, jsou fotky, které v knize najdeme. Černobílé i barevné, na tom úplně nezáleží, ale když Stephan píše o nějakém svém zážitku, tak samozřejmě fotka dokáže vykreslit určitou atmosféru a je takovým vítaným doplňkem.
Styl psaní mi vyhovoval tak napůl. Někdy mi přišly pasáže hodně zdlouhavé, ale bylo to tím, že autor popisoval fakt všechno, co na cestách zažil a prostě ne vždycky to byl adrenalinový zážitek. Obdivuji taky cestovatelovu odvahu, někdy přijel do vybrané destinace bez konkrétních plánu, téměř vždy si sháněl ubytování u místních až na poslední chvíli a ne vždy to vyšlo podle plánu.
Každopádně celkově jsem s tímto cestopisem spokojená, určitě si přečtu další díly a těším se na další počtení.
Hodnotím stejně jako předchozí knihy vysoko: plné zajímavostí, aktuálního dění, co nejobjektivnějšího pohledu (západního člověka, občas konkrétně a výhradně Němce ;-), fakta i dojmy podávané čtivým způsobem (přiměřená míra podrobností a délka knihy, tato zahrnuje 9 týdnů ve dvou skoro navazujících cestách). A tato je navíc výjimečná i připomenutím začátku pandémie - začátek roku 2020, kdy měl sám autor už "na kahánku" aspoň co se týče návratu do vlasti (podařilo se mu odletět jen asi hodinu před totálním uzavřením všech leteckých spojů ze země).
Co mne zaujalo:
- předně samozřejmě otevření země (6 měsíců před následným lockdownem) pro turisty (viza obratem po internetu) a uvolnění některých striktních zákonů (ženy se nemusí povinně zahalovat od hlavy k patě, mohou studovat na samostatné univerzitě a mohou řídit auto, jinak se nic moc nemění - praktická segregace mužů a žen trvá (restaurace, dopravní prostředky, fronty apod.), stejně jako požadovaná podřízenost žen a nevlídné pohledy na ženu jakkoli se odlišující vzhledem či chováním od "standardu")
- v zemi už také není zakázaná hudba (od školní hudební nauky až po živé koncerty i cizích interpretů, vše je povoleno), stejně jako kina
- ostatní zákazy trvají, včetně např. alkoholu, zákazu hazardních her, ale i třeba hraní šachů!
- lákání turistů z ciziny ... nikoli na památky a cokoli unikátního v zemi, ale na zábavu ve velkém stylu a nákupní centra v ještě větším stylu, v budoucnu na superměsto bez uhlíkové stopy (ve stavbě) a možná pár letovisek u Rudého moře (zatím zcela nevyužité pobřeží)
- nebezpeční řidiči - silná auta, skoro každý jedno má a v zásadě každý druhý zcela ignoruje i základní dopravní předpisy (několikanásobně vyšší nehodovost s fatálními následky než třeba v Německu) - pěší se nevyskytují a velbloudi na silnicích také ne a v poušti se jim přeci jen snad blázniví řidiči vyhnou... (výlety do pouště silnými auty či čtyřkolkami víkendovou zábavou mužů číslo jedna)
- mobily a sociální sítě ovládají život každého místního až extrémně
- ceny: velbloud v řádu miliónů eur, vzácnější ovce v řádu statisíců, sokol v řádu desítek až sta tisíc; 15 centů za litr nafty
- islám ovládá vše, ovšem jen ten jediný správný = sunnitský (šíité mají dost smůlu): skoro sto tisíc mešit, žádný křesťanský kostel v zemi; samostatný letištní terminál v Džiddě pro poutníky (zajímaly by mne logistické podrobnosti, k nim se ale autor nedostal, stejně jako se blíže nedostal k Mekce, než právě na letišti při příletu a odletu)
- absolutistická a nemilosrdná královská politika se nekomentuje a nekritizuje, ani v soukromí
- země obrovská (tentokrát jsem marně hledala v knize aspoň základní informace, marně, takže jsem si dohledala: 2 149 690 km² a 30 miliónů obyvatel), s obrovskými městy (Rijád skoro 7 miliónů a pár dalších miliónových metropolí) a obrovskými vzdálenostmi mezi nimi (bezvadné silnice, asfaltové i vyježděné v písku), často jen pro leteckou přepravu, ale i vlak či dálkový autobus (stop minimálně, pěšky nikdy)
Suma sumarum: překvapivé a objevné, ale stačilo, pro mne zcela nelákavá země k návštěvě, teď dokonce ještě víc než dřív. Kdo chcete orient, tak vězte, že tady ho nenajdete...
+Velbloudologie - spousta informací v samostatných rámečcích doprovázela celou knihu.
Pozn.: jen se mi tenhle paperback děsně špatně četl, protože nešel pro čtení pořádně rozevřít, takže jsem si mordovala oči, ruku i krk, abych dohlédla na stránkách až ke hřbetu... - stížnost jde za vydavatelem
Dávám pět hvězdiček ne proto, že by to byl takový literární skvost, ale protože mě velice zajímá život v Saudské Arábii. Je fajn, že se Saudská otevírá světu a tohle svědectví o prvních krůčcích v tomto směru je rozhodně zajímavé a věrně podané. Oceňuji hlavně aktuálnost a nevyhýbání se politickým tématům, jako je aféra na ambasádě v Turecku nebo válka v Jemenu. Bylo mi líto předčasného ukončení cesty (kvůli koronaviru), ale co se dá dělat.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Couchsurfing v Rusku - Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi |
| 2012 | Lituji, minuli jsme přistávací dráhu |
| 2019 |  Couchsurfing v Číně: Cesta přes obýváky nové supervelmoci |
| 2019 | Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi |
| 2021 | Couchsurfing v Saudské Arábii |
Poslední díl "couchsurferských" knih od Stephana Ortha. Četl jsem i předchozí 3. Platí, co už jsem psal o předešlých.
Saudská Arábie se možná poprvé v historii otevírá světu. Přináší to mnoho zajímavých situací, z jedné strany chcete omezovat lidská a hlavně ženská práva, tak jak jste zvyklí, ale z druhé strany potřebujete, aby do země jezdili cizinci, a snažíte se tvářit, že patříte do zbytku rozvinutého světa, atd.