Millennials
Kateřina Pokorná
Leoš Mareš o ní řekl, že je supernova, zjevení něčeho tak výjimečného, že se z ní v budoucnosti stane významná osobnost kulturního života. Autorka Kateřina aka @svojost svým literárním umem uhranula nejen milieniály. Její texty sdílí všechny generace včetně známých osobností. Z jejích videí se stal hit internetu, do své talk show ji pozval například Čestmír Strakatý. Sbírka Millennials obsahuje její populární texty (stejnojmenná báseň má na Iinstagramu 1,4 milionu zhlédnutí) a hluboký pohled do lidské duše, ve kterém se najde každý z nás. Ve svých textech se Kateřina zabývá milostnými a rodinnými vazbami a také vztahem k sobě samému. „Millennials je něco, co máme všichni v sobě. Pocity, které se bojíte vysvětlit nahlas, napíšu za vás. Svojost je něco, čím všichni jsme. Občas si vadíme, občas se ztrácíme, ale vždycky jsme. Kniha je nejenom oO tom malým, ale hlavně o tom, jaký je být Svojost v Millennials generaci a nejen v ní.“... celý text
Přidat komentář
Jedna hvězdička za snahu, přednes strašný, texty blbé, vydržela jsem 6 kousků a zbytek si s dovolením odřeknu a jdu na něco lepšího.
Vlna ohromného zájmu díky Instagramu a Leoši Marešovi, který vytáhl autorku na výsluní udělala své. Jak sama autorka říká, ten zlom nastal přesně 3. dubna 2024, když ji provařil na Evropě 2 a od té chvíle se jí proměnil život v krásný sen, ze kterého se nechce probudit. (DVTV). Popularita však bohužel předčí samotné texty i přednes, které pro mne jsou zklamáním. Některé kousky, v nichž se autorka vypisuje ze svých traumat, jsou jímavé svou přímostí, upřímností, a vzbuzují soucit s těžkým dětstvím. (To by ale vzbudil jakkoli dobře či špatně napsaný text). Cítím z nich však určité (byť nechtěné) hraní na city a patos, což podtrhuje právě autorský přednes, zvlhlý oči, drmolení, kterému není rozumět. Proto je třeba to slyšet vícekrát. (a číst u toho text). Podobných textů a slovních hříček jsou plné literární servery, kde se lidé vypisují již od 90. let; to ale ještě nebyl Instagram.
Některé texty (básněmi bych to úplně nenazvala) jsou zajímavé, autorské čtení tomu dodává hloubku, ale zbytek textů mi přijde jen jako rychlé doplnění knihy, aby se dala, co nejrychleji vydat. Slabé a jednoduché rýmy, které napadnou kdekoho v útlém věku, rádoby originální slova a anglické výrazy jsou značně na škodu a zní to spíš trapně. Vzhledem k tomu, že se jedná o generaci mileniálů, tak tam ta zpatlaná angličtina nemá moc co dělat. To je spíš líbivé pro generaci Z.
Dvě hvězdy jsou za zajímavý obsah některých textů a za grafiku knihy, vyloženě forma výrazně pokulhává.
Pokud bych neznala Kateřinu z TV a Instagramu a nepřečetla si sem tam něco o jejím životě, asi by mě kniha úplně minula a upřímně by mě ty texty ani nebavily. Některé jsou za mě jen změtí náhodných slov. Když si pak přečtu verše o její matce, otci, babičce, tak se mě to samozřejmě dotkne, ale je to jen díky tomu, že znám její příběh. Kdyby to byla jen nějaká náhodná kniha, kterou si půjčím v knihovně a o autorovi nic nevím, ani to nejspíš nedočtu. Mnohem větší přidanou hodnotu mají texty, které autorka sama recituje. Když to takto čtu sama, nic mi to neříká.
Kateřininy aktuální, hluboké, zajímavé, smutné, zábavné a nápadité básnické texty mě tak zaujaly, že jsem si koupil její básnickou sbírku. A nelituji, málo co mě dokáže oslovit, někdy mám pocit, že se všechno už dost opakuje, nebo je to hloupé, povrchní, nebo zase naopak artonanické. Ale tady mám opravdu pocit, že je to něco silně autentického, na nic si nehrajícího a zároveň atakujícího básnickou elitu. A tak doporučuji všem, kteří si chtějí užít koňskou dávku inspirující zábavy :-)
Za mě dechberoucí a nejlepší próza, co byla minimálně za posledních deset let vydána.
Jsem opravdu mile překvapena, jak hodně mě kniha zasáhla a zvažuji i její pořízení. Ony ty básně nejsou vždy básněmi v pravém slova smyslu, ale ten obsah…ten mě totálně zasáhl a pohltil.
Pardon, ale to fakt ne. Copak se teď stačí ukázat v televizi a připadat si slavně na Instagramu, aby se z člověka stal spisovatel, neřkuli básník? Zde prosím náhodný text z téhle – v mých očích bezduché – publikace: "Dítě jednou odpustí, / když ho rodič opustí. / Rodič si nikdy nezkusí, / co dítěti způsobí." Tak má se to rýmovat, nebo ne? A kolik talentu je třeba pro sestavení rýmu odpustí–opustí? Opravdu nemám dobrý pocit z toho, kam se posouvá česká literární produkce, resp. tuzemská knižní kultura.
Kniha mě zaujala svoji obálkou, moc pěkná.. Ale obsah... To byla nehorázné splacanina kravin dohromady.. No nejlepší bylo poslední věta.. No začíná mi docházet, že knihu již opravdu může napsat každý kdo se naučí psát.. Za mě hvězdička jen za obálku...
Básně - Výpovědi duše nebo také Niterná sdělení - Hrátky se slovy a myšlenkami... Výpovědi o tom, co Kateřina dosud prožila, co v ní rezonuje a bolí, co jí život přináší. Krásné, smutné, bolavé.... ale také otevřené a srdečné. Aspoň tak to vnímám já. A opravdu je nádherné si texty číst nahlas, udělat si malou chvilku pro sebe, zapálit svíčku a nechat se unášet slovy a slovíčky....
Snad se mi podaří i setkání s autorkou - 26. 11. 2024 (Dům knihy Ostrava).
Miluju. Děkuju.
Krásná, dojemná, smutná, pravdivá, všeříkající.
Kateřinu sleduju už nějakou dobu na Instagramu a téměř vždy mi mluví z duše, proto jsem si ani její knihu nemohla nechat ujít.
Teď už snad každýmu musí dojít, jak prázdný tyhle pokusy o verše jsou. Bez směšně afektovanýho přednesu na kameru aka "já jsem ta vyvolená, abych plácala rádoby moudra za svoji generaci", bez lacinýho dojímání v ČSMT a Marešových ústřiků, bez patosu, kterej v komentářích kdovíproč vytvářej lidi, co se spokojí s nepatrným málem... Je mi upřímně líto OPRAVDU talentovaných básníků a obecně všech spisovatelů, kterým se takový pozornost nikdy nedostane, protože nemají natolik přehnaný sebevědomí, aby chodili recitovat do televize.
Kniha se mi líbí a myslím, že se k ní budu vracet postupem života, tak jak to zrovna budu cítit. Každý si tam najde to své hezké i bolavé.
Psát nic nevypovídající a nerýmující se "básně" je zřejmě trendem současných rádoby intelektuálů. Dobrá. Tak k tomu hodnocení. Seskupování náhodně vybraných slov a říkat tomu básnička - myslím, že s tím už svého času přišel Neználek a autorka se jím vydatně inspirovala. Hlavně k tomu přiřadit třeskutý název a je to. Nic neříkající máchnutí do stojatých vod současné poezie. Asi tak.
Úchvatné. Vynikající. Smutné. Pravdivé. Veselé. Jednoduše všeříkající. Originální hra s písmenky i se slovy. Za mě naprostá dokonalost!
Millennials
Jako velká fanynka Instagramového profilu @svojost jsem se na její knihu těšila. Profil je plný jemných, dojemných básní s hloubkou, které díky hudebnímu podkresu a autentickému přednesu vytvářejí jedinečnou atmosféru. Bohužel se však mé nadšení při poslechu audioknihy rychle rozplynulo.
Audiokniha zcela postrádá to, co činí její Instagram tak magickým. Básně bez hudebního podtextu a emocionálně bohatého přednesu působí plochě a nezáživně. Chyběla mi hloubka, která je na profilu tak přirozená. Texty, které na Instagramu působí jako tiché osobní zpovědi, v audioknize znějí monotónně a bez života.
Myslím, že Kateřina Pokorná má nepochybně talent a schopnost dotknout se čtenářovy duše, ale audiokniha podle mého názoru zcela minula účel. Básně jako by ztratily své kouzlo.
Pro mě osobně byla audiokniha zklamáním. Pokud milujete Svojost na Instagramu, doporučuji zůstat u něj a knize se spíše vyhnout.