Čo okom nevidíš
Mariana Leky
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512214/bmid_co-okom-nevidis-v9K-512214.jpg
4
254
254
Magický príbeh o snoch, ktoré sa plnia V dedinke Westerwald vládne magická atmosféra. Žije v nej stará žena Selma, ktorá dokáže predpovedať smrť. Zakaždým, keď sa jej v sne zjaví africká antilopa okapia, niekto v dedine zomrie. Nie je však isté, kto to bude, a tak sú obyvatelia Westerwaldu ustavične v strehu. Možno je to ich posledná príležitosť nájsť odvahu a vysloviť zamlčané alebo nasledovať svoje srdce bez ohľadu na prekážky. Rozprávačkou príbehu je Selmina vnučka Luisa, ktorá tiež čelí smrti blízkeho. Zároveň v priebehu desaťročí odkrýva portrét dediny, kde je všetko zázračným spôsobom prepojené. Viac ako o smrti je však Luisino rozprávanie o láske a strate, ktoré formujú človeka, a o odvahe hľadať svoje miesto vo svete...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Was man von hier aus sehen kann, 2017
více info...
Přidat komentář
Co napsat k této úžasné knize za komentář, abych jen sprostě nekopíroval skvělé a vystihující komentáře pode mnou? To bylo tak nádherné a úžasné čtení, že to ani neumím slovy popsat. K srdci mi přirostly všechny postavy bez výjimky a moc jsem chtěl být v té vesnici s nimi. Při čtení jsem si často uvědomoval, že se usmívám a posledních padesát stran jsem nemohl přestat číst, i když už byla velmi pokročilá noční hodina. A navíc, Luisa měla stejné povolání, takže o to ještě větší radost. No, a Selma? Takovou babičku by možná chtěl každý :). A optik byl kouzelný :o)).
Pro mne nezapomenutelná kniha. Poslouchala jsem na ČRo a byla jsem nadšená z lehce magického, poetického a zároveň nesmírně lidského a citlivého příběhu. Jedna z mých "hladivých" knih.
Krásná kniha. Kdyby se mě někdo zeptal o čem je, řekla bych, že o ničem, nebo spíš o všem. Moc doporučuji.
takéto knihy by som rád písal, keby som bol spisovateľom. A keďže ním nie som, tak si ich aspoň užívam... pekné, múdre a ľudské dielko. Dakde som zachytil prirovnanie autorky k Narine Abgarian, a viem že nie som etalón všeobecne správneho čitateľa, ale toto sa mi páčilo viac ako Abgarianovej knihy. Možno to robí vyhlásená nemecká štylistika, hoci tá ruská je na tom podobne...
Skvělá, skvělá, skvělá. Neměla jsem téměř žádné očekávání, když jsem knížku dostala jako dárek. Výsledek byl ovšem odzbrojující. Okamžitě jsem si zamilovala všechny roztomile podivínské postavy a způsob vyprávění. Už dlouho jsem si čtení neužila jako tentokrát. Když jsem dočetla, bylo mi líto, že už je konec. Zařazuji tento titul mezi TOP svých oblíbených.
Bylo pro mě že začátku těžké se začíst. Jakoby ta kniha byla na jiných vlnových délkách než já. Potřebovala jsem ji číst beze spěchu a v klidu a pak najednou jsem to tam všechno viděla. Přátelství, lásku, bezpodmínečné přijetí. Krásná knížka.
Skvost. Druhá polovina už trochu slabší a rozvláčnější, ale to množství úsměvů, co mi vykouzlila na tváři, pořád nadprůměrné. Jedna z knih, kterou vřele doporučuji, ale svoji nikomu nepůjčím.
Asi jsem to celý nepochopila nebo nevím, ale byla to nuda od začátku až do konce. 90% je teda hodne přestřelené.
Ačkoliv mám pocit, že se vše nejdříve odehrávalo v jednom dni, autorka našla zajímavý způsob, jak nás tímto způsobem seznámit s prostředím a postavami. Kniha je o lásce, o všech možných podobách lásky: lásky k dítěti, k partnerovi, kamarádce, příteli, sousedovi a nejvíce o lásce vnučky k babičce a babičky ke vnučce. Ta je zde nejvíc. Mě vrátila do dětství, má babička pro mě také byla pilířem. Tenhle neskutečně laskavý příběh je extraktem buddhismu. Nikdo nikoho nesoudí, naprosto za nic. Všichni jsou přijímání takoví, jací jsou a také přijímají, co jim život dal s pokorou. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. Ta mi v srdci zůstane dlouho.
Tahle kniha mě zaujala svou pověstí „kroniky ohlášené smrti na německý způsob“. I městečko, zobrazené v románu německé autorky, bývá srovnáváno s magickým Macondem ze Sto roků samoty Gabriela Garcíi Marqueze. Pravda ale je taková, že na rozdíl od obou výše uvedených Marquézových knih, které čtu pořád dokola, jsem tuhle knihu odložil už po první kapitole a rozhodně ji neplánuju dočíst. Nebavil mě ani jazyk ani autorčina obraznost. Ničím mě nedokázala připoutat. Ani dějem. Nefungovalo na mě nic. Nix, jak říkají Němci.
Tahle knížka je vlastně o ničem, jen o těch nejdůležitějších věcech na světě - lásce a přátelství. Doporučuji
Malá nemecká dedinka a život jej obyvateľov, do ktorého občas zasiahne závan niečoho magického. Stále ale ide o každodennú obyčajnosť, ktorá je podaná s takou láskavosťou a jemným humorom, že sa kniha do dnešnej bláznivej doby vyslovene pýta.
Překrásné pohlazení po duši. Jinak se tahle knížka ani definovat nedá. Tolik lidskosti, čistoty a lásky... A navrch psáno úžasným jazykem! "Stejně celou dobu nedělám nic jiného, než že tě nelíbám".
Do tohoto příběhu se prostě člověk musí zamilovat!
Lidskost, laskavost a lidi, které byste chtěli mít ve svém životě, to je Co je odtud vidět.
Bydlí spolu v jedné vesnici, prožijete s nimi několik desetiletí a během té doby si je naprosto zamilujete.
U mě to byla láska pozvolná. Nejprve jsme se tak nějak oťukávali, pak mi na nich začalo záležet a nakonec jsem se s nimi vůbec nechtěla loučit.
Kniha jazykově naprosto vymazlená, za což vzdávám hold nejen autorce ale i překladatelce Martě Eich.
I když je kniha hodně o smrti, dá se podle mě označit za feelgood příběh, protože i když to bolí, je to podání tak nějak snesitelné.
Navíc mě velmi překvapilo, kolik je v knize milého humoru. Opravdu často jsem se usmívala, což se mi u knih zase tolik nestává.
Někdo v souvislosti s touto knihou mluví o magickém realismu, mě ale spíš přijde, že se autorce povedlo nějakým způsobem vyzdvihnout kouzlo každého člověka, protože ať už ho vidíme nebo ne, každý v sobě nějaké má.
Tohle bylo tak milé čtení! Sice takové melancholické, ale většinou laskavé; chvílemi jsem se smála, pak jsem byla v šoku a brečela jsem, ale je to opravdu krásná kniha! Moc hezký styl psaní, na který jsem si rychle uvykla.
Jak se dá pěkně vylíčit jedna “obyčejná” vesnice se všemi svými neobyčejnými příběhy tamních obyvatel. Každý z nich je svým osobitým způsobem tak trochu praštěný, ale jako celek funguje vesnická komunita velmi dobře. Děj sám o sobě plyne se všedními starostmi i radostmi, jde tam samozřejmě také o lásku - a to ať utajovanou, nebo tisíce kilometrů vzdálenou.
Díky Oldovi (na IG @zanicenyknihkupec) za tip na tuto knihu, jinak by mě minula a byla bych ochuzena o takový milý zážitek!
Příběh, pohádka, o životě na vesnici, kde se toho obvykle moc neděje a pokud ano, tak to všem obrátí život naruby. Mnohem víc, než o událostech je ale o vztazích, o drobných gestech a o slovech, ke kterým hledáme odvahu. Vyprávění má v sobě lehkost, láskyplnost, humor.
Doporučuji každému, kdo má chuť na poklidné čtení se špetkou magie.
Toto bolo veľmi milé! Dušu hladkajúce, ľudské, úsmevné. Odporúčam pre pohodový pocit!
Láska, která je tak zjevná, až má člověk strach ji nahlas uchopit, protože pak by mohla zmizet.
Láska, která je tak silná, že ani vzdálenost tisíce mil a spousty roků ji nevykáže.
Láska, pro kterou vymyslíš svět, aby v něm byla v bezpečí.
„Stejně celou dobu nedělám nic jiného, než že tě nelíbám.“
„Zřejmě k sobě opravdu nepatříme. Ale to nevadí. Na okapi k sobě taky nic nepatří, a přesto je to neuvěřitelně krásné.“
….a pak celou knížku jde vlastně jen a právě o to „pustit k sobě kousek světa“ a uvědomit si „že dobrodružství, pro která jsme dělaní si nemůžeme vždycky vybrat…“
Krásný poetický příběh, mistrně do něj zasazeny humorné scénky, kdy se nahlas musíte smát, což ostatní dost mate, jelikož jste před chvílí povzlykávala.
Máte pocit, že stojíte uprostřed Selminy kuchyně a spolu plašíte srnku a je Vám tak krásně. Oblíbíte si všechny postavy, i když každá z nich je úplně jiná. Dozvíte se, že „kdo se nikdy nezlobí, nemůže se aktualizovat“ a že „nikdo není sám, dokud ještě může říkat my“.
Doporučuji bezpodmínečně, a kdybych někdy potkala Martu Eich, zajisté bych ji objala za tak výstižný překlad.
Veľmi pekný a silný príbeh dievčaťa a ľudí z jej okolia.
Je to vlastne jedna obyčajná dedina, v ktorej žijú obyčajní ľudia a tí veria jednej staršej dáme a jej snom... Ale nie všetci. Každý, kto jej verí, tak sa v určitý deň správa opatrne.
A ten kto jej neverí? Príde na to, že na jej snoch bude niečo.
Žije so svojou rodinou a zažíva bežné problémy, starosti a radosti.
Stretávame sa tu s rôznymi ľuďmi a ich životnými príbehmi.
Určite môžem len odporúčať. Ešte som takúto knihu nečítala a som rada, že sa mi dostala do rúk.