Co přinese zítřek?

19.01.2023

Tento komentář bude potřebovat určitý úvod, nebo to bude děsně zmatené...

Derridu cituje Mieroop ve své Předřecké filosofie, již jsem dočetl hned z kraje roku - zmínka o Textech k dekonstrukci mne zaujala, proto jsem hned tohoto, po čertech vzdělaného a proslaveného, a pro mne do tohoto okamžiku ostudně neznámého, francouzského filosofa vyhledal; v knihovně byla k zapůjčení "pouze" tato kniha vedená formou rozhovoru mezi J. Derridou a E. Roudinesco. Velmi slušný intelektuální Battle!
Toliko seznámení.
Jak už jsem v některých komentářích předeslal, dal jsem si před časem předsevzetí dočíst každou načatou knihu, nevzdávat se, dát jí šanci, pokusit se pochopit proč vůbec vznikla...
Předsevzetí bývají náročná, to je obecně velmi dobře známo, ale dočíst tuhle knihu, to nebyla otázka předsevzetí, to byla otázka vůle! Ta samá vůle, jakou jsem potřeboval k tomu, aby se z prostopášníka stal asketa (v pravém řeckém významu slova; viz například Guardiniho Cnosti z počátku loňského Adventu) - proč jsem zrovna o této své proměně uvažoval při čtení této knihy, mi aktuálně není známo...
Čím jsem si ale naprosto jistý, je fakt, že se úsilí vyplatilo! Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem všemu, co se v knize probírá, rozuměl, na to je můj intelekt přece jen omezený, ale důležitá je neuvěřitelné motivující a uvolněná atmosféra tohoto dialogu! A přenáší se i v napsané formě.
Zkrátka a dobře, přes původní klopýtání a tápání, mne to nakonec chytlo, a ač jsem se těšil na samý konec knihy, po jejím dokončení jsem shledal, že už se mi stýská.
A takové okamžiky, jsou pro čtenáře, zásadní, iniciační, snad možná i osudové....