Co se ztratilo
Catherine O’Flynn
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24188/mid_co-se-ztratilo-6Rc-24188.jpg
4
65
65
Nákupní centrum Zelené doubí se svými nablýskanými obchody i desítkami kilometrů obslužných betonových chodeb je Mekkou pro ztracené duše, které se snaží zaplnit vakuum prázdných víkendů, vztahů životů. Někteří v něm našli zaměstnání, jako třeba Lisa, rozčarovaná zástupkyně vedoucího obchodu s hudbou, a příslušník ochranky Kurt. Ale vždycky to takové nebylo. Hned po otevření bylo Zelené doubí hřištěm pro desetiletou Kate Meaneyovou, tichou, chytrou holčičku, která si bolest ze ztráty obou rodičů kompenzuje hrou na detektiva. Vyzbrojená zápisníkem, fotoaparátem a diktafonem spolu se svým parťákem (vycpanou opičkou Mickeym) pátrá po potenciálních vrazích a bankovních lupičích. A pak se jednoho dne ztratí a objeví se až za dvacet let, na Kurtově průmyslové kameře. Pátrání po záhadném duchu svede Kurta s Lisou, jejíž bratr byl před dvaceti lety hlavním podezřelým z Katině případu a která ji znala. Co se ztratilo v průběhu dvaceti let? Co ztratila Kate? A co jsme ztratili my?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Kniha ZlínOriginální název:
What Was Lost, 2007
více info...
Přidat komentář
Nedivím se, že kniha byla oceněna ...... je to napsáno tak zvláštním jednoduchým až dětským způsobem, který má ale velký efekt, co se týče emocí a dojmů u čtenáře, tedy alespoň u čtenáře vnímavého a citlivého ... kniha vyžaduje plnou pozornost, i když se zpočátku tváří jako dětská literatura, není tomu tak.. naopak ve druhé části knihy navozuje spoustu znepokojujících otázek o lidském životě a plynutí času a jeho plnohodnotném využití, ustrnutí v čase a stereotypu, odvaze posunout se někam dál, tedy mimo jiné.... za mě skvělá kniha, která se tváří jinak, než jaká ve skutečnosti je :-)
V mém věku už mě tak nic moc nedojme a knížky čtu většinou tak trochu s odstupem, bohužel.
Jenže u téhle knihy je to jinak. Nejdřív setkání s neuvěřitelnou holčičkou, kterou si okamžitě oblíbíme, s jejím úžasným světem detektivní kanceláře Sokol, věrným parťákem jménem Mickey (není vůbec důležité, že je to hadrový opičák), vyšetřovacím notýskem a detektivní kartotékou. A setkání s dalším důležitým aktérem celého příběhu – obchodním centrem Zelené doubí, v jehož umělém uzavřeném světě se vše podstatné odehrává.
A pak setkání s dalšími postavičkami toho příběhu, všemi těmi, kteří se horko těžko probojovávají životem, lidmi, kteří někdy klopýtli a snaží se vše napravit, nebo těmi houževnatými, kteří se přes pády opět pokoušejí postavit na nohy. Nebo zoufalci, kterým se to už nepodaří…
Nakonec jsem dočítala se sevřeným hrdlem, ze změti lidských osudů se pomalu vynořuje příběh, psaný neokázale a vlastně hodně věcně, který ale chytne za srdce.
Po delší době bez váhání za plných pět.
Tohle mi vůbec nesedlo. Buď jsem četla úplně jinou knihu než všichni zde nebo je na vině můj skoro nepřekonatelný odpor k nákupní centrům . . .
2/1
Ještěže jsem žena. (???) No přece - Literatura světová, Romány, Pro ženy... Být chlap, nepočtu si. To mě vždycky dostane :)) Věřili byste, že se mě jednou v knihovně snažil příslušník mužského pohlaví (i když...) zapudit od regálu významnou gestikulací k ceduli "Pro muže"? Nekecám!
Báječná knížka. Taková, kdy mě od začátku baví formulace, styl psaní. Celý ten úchvatný nápad s "detektivní kanceláří". Společník opička. Mikrosvět obchoďáku. Podhoubí vztahů houstnoucích v propojení, která košatí zdánlivou jednoduchost tak, že nestačím obracet stránky. Což mě štve, protože je chci obracet co nejpomaleji a číst si ty úžasně vymyšlené scény znovu. Třeba tu o třídění odpadu :). A další. A to ještě nejsme na konci. A konec je překotný, až se vám kroutí uši do kornoutku. Připadala jsem si, jako když mě vyplivla kdysi v Prátru horská dráha (mlátilo mi srdce a asi jsem i dezorientovaně šilhala). Teď už jsem velká. Takže jsem si dala panáka a jsem schopná napsat bez třasu to, co zpravidla nedělám. DOPORUČUJU!
Krásně to vystihla kap66 - po prvních stránkách jsem si říkala, proč není knížka zařazena do dětské literatury. A na jejím konci mám pocit, že vlastně není ani pro dospělé, tedy určitě ne pro ty, kteří si život bez komplexů typu Zeleného doubí nedokážou představit. Zvláštní je koncepce příběhu - nejen dvě časové roviny, ale také kurzívou psané postřehy "uživatelů", včetně utajeného inspektora.
Snad ještě nikdy jsem nebyla při četbě tak nejistá; vůbec jsem netušila, co mě čeká na následujících stránkách a s každou další mě autorka dokázala překvapovat. Velmi výjimečná kniha a já za ni děkuju právě čtenářům na databázi!
"Neposlouchej ji, Kate. Vůbec mě neotravuješ a nejsi divná. Jsi moje kamarádka. Kdybych v krámě byl celé odpoledne sám, odvezli by mě do cvokárny. V tobě je toho víc než ve všech ostatních. A já tě obdivuju, Kate, vážně že jo. Koukni se na mě, je mi dvaadvacet a nedělám nic. Nemám žádnej cíl. Tobě je deset, úplně sršíš nápadama, běháš pořád sem a tam, vždycky máš nějaké plány, vždycky máš co na práci. Dospělí proti tobě vypadají jako mrtvoly. Mně je jedno, kolik ti je let, byl bych tvůj kamarád, i kdyby ti bylo pětaosmdesát nebo pětadvacet. Jsi živější než my všichni. Měla bys na sebe být pyšná."
Zvláštní kniha, jejíž hlavní postavou je nákupní středisko Zelené doubí. V první části má nádherně milou, veselou i dojemnou atmosféru, neboť vyprávění se ujímá holčička Kate, přesně ten prototyp inteligentního dítěte naprosto pohlceného a uzavřeného ve vlastním vysněném světě (dnes patrně v nálepkou "porucha ... spektra"). V druhé části - po dvaceti letech a náhlém zmizení Kate - se atmosféra láme do frustrací z prázdných životů, bezradnosti, pasivity a promarněného času, když se žezla vypravěčů ujímají dva zaměstnanci (a krátkými vstupy i různí návštěvníci) Doubí. Příběh Kate se zajímavě proplétá s těmi jejich v postupném poodhalování minulých událostí až k netypickému rozřešení záhady zmizelé holčičky a pozitivně naladěnému závěru.
Ačkoli kniha asi nepřináší žádné oči otevírající prožitky, je to zajímavě vystavěný, citlivý příběh o smutných ztrátách i nečekaných nálezech.
Začala jsem číst Kalleho Blomkvista (vystupujícího zde pod jménem Kate) a ohromně se bavila, skončila jsem s vypálenou dírou v duši, držíc v ruce existenciální román. Tyto dva extrémy drží pohromadě zcela nenásilně a přirozeně, díky hlavní postavě - obchodnímu domu, který má přesně tak velkou moc, jakou mu my sami dáváme. Ta moc je obrovská: časožravá, dušežravá, životažravá.
Jedna z nejoriginálněji pojatých knih, které jsem v životě četla.
Knihu jsem při nějaké příležitosti před lety darovala 15-leté dceři. Letos mi ji vrátila s tím, že ji tenkrát dost vyděsila a že už ji nechce mít ve své knihovně. Teprve poté jsem si ji přečetla i já - jednak jsem byla mile překvapená, jak je kniha dobře napsaná, jednak jsem porozuměla tomu, co měla dcera na mysli. Ano, není to příjemný pohled na věci kolem nás, ale velmi pravdivý.
Tahle knížka patří k mým letos nejlepším přečteným. Je o ztrátách, anonymitě a promarnění. Ztrácejí se nejen lidé (doslova, ale i pomyslně), ale také ulice, obchody. Lidé bloumají labyrintem nákupního centra, aby něčím zaplnili čas a svůj život. Dělají práci, kterou nesnáší, jenže v ní uvízli a nedokážou vybřednout, žijí ve vztazích, v nichž není nic. Ani neví, jak se jim to mohlo stát, ale jsou unavení nebo se vymlouvají, aby s tím něco dělali. Životy prostupuje frustrace a je to dost depresivní čtení. Pořád je ale naděje. V tomto případě díky desetileté Kate, která se také ztratila.
Desetiletá Kate je nádherná postava. Její nevinný pohled na svět a vážně míněná detektivní práce, kterou se snaží odhalovat zločince mezi lidmi kolem, jsou úsměvné, člověku je ale smutno z její osamělosti a z celé té šedi kolem. Je odvážná, jak čelí svým ztrátám, je tak plná života a činorodosti ve srovnání se světem, který pozoruje a který jí občas připadá divně mrtvý.
"Každý, kdo si koupil čokoládu s limetkovou příchutí, byl vrah, alespoň podle Adriana, který k téhle sladkosti choval nejvyšší odpor, takže si myslel, že žádný bezúhonný občan by v podobné nepřirozené kombinaci chutí nenašel zálibu. 'Ti všichni překročili společenské normy, Kate. Jejich mravní kompas se zbláznil. Jsou schopní všeho.' Kromě toho Adrian přisuzoval každému, kdo si kupoval hořkou čokoládu, 'temné spády.'
Kate se snažila zakládat svá podezření na konkrétnějším důkazním materiálu, ale ani ona se neubránila a musela podezřívat všechny, kdo si kupovali bramborové lupínky s krevetovou příchutí. Oba se ale shodli, že kdo kupuje tyčinky KitKat, v zásadě musí patřit celospolečensky mezi síly dobra."
Nákupní středisko plné osob, které sotva vědí, co si se sebou počít. A mezi nimi jedna nesmírně živá a skutečná holčička. Četla jsem už podruhé a stále je to pro mě moc smutná a dojemná kniha. Ano, je úplně snadné se v životě ztratit, a přitom se ani na krok neodchýlit od své běžné denní rutiny. Obejde se to bez psovodů, vrtulníků a televizních výzev, možná si ani sami nevšimnete, že už jste pryč.
Co se ztratilo je hrozně milá knížka, až mě to překvapilo. Má několik časových a dějových linek a všechno se točí kolem jednoho britského nákupního centra. Zachycuje jeho mikrosvět a osudy lidí, kteří jím procházejí, ať už coby zákazníci, zaměstnanci obchodů, členové ochranky… na každého má nějaký vliv a zanechalo stopu. Dobrou nebo špatnou. Autorka staví příběhy, které nakonec proplétá, všechno se vším souvisí. A je to takové opravdové. Celou knihu drží pohromadě dětská hrdinka, jež je tou, co se ztratí. Ovšem název se dá vykládat v mnoha jiných rovinách. Trochu symbolicky. Ale na to přijdete sami, jestli se vám bude chtít číst ;)
Jedna z nejoriginálnějších knih, které jsem za poslední dobu četla i když jsem s ní po více jak polovinu docela bojovala. Prvních 60 stran působí jako kniha pro děti; následují pasáže prolínající lidské charaktery a příběhy; příběh v závěru vyústí v neotřelou detektivku, kde běhá mráz po zádech. Geniální!
Opravdu zvláštní kniha, napadá mě jen, že je taková ,,plná,, a ,,sytá,,:-)....co odstavec, to skutečný život:-) přečtu si ji určitě ještě jednou...:-)
Nečekaně zajímavá kniha, dějem i způsobem psaní. Přes trochu rozvláčnější prostředek, konec, kerý vás nenechá vydechnout.
S touto knihou jsem lehce bojovala, chvilkama děj stagnoval, ale konec byl naprosto strhující.
Co se ztratilo
Velmi příjemné překvapení! Těžko napsat něco a neodhalit důležité části děje, tak se omezím na to, že po první části psané lehce a až dětsky přijde obrat a plno temných tušení. Ale i vtipných a výstižných popisů lidí a osudů v meganákupáku. Mimochodem, taky mě taková místa poněkud děsí, teď ještě víc než dřív.