Codex Regius
Arnaldur Indriðason
Mladý Islanďan Valdemar se vydává v padesátých letech studovat do Kodaně. Chce se zabývat středověkými rukopisy. Profesor, kterého mu doporučili, je však podivín a zcela evidentně něco skrývá. Valdemar se však od něj přesto nechá přemluvit, aby mu pomáhal při pátrání po rukopisech. Oba muži se tak vydávají přes půl Evropy na dobrodružnou cestu, přičemž dávají v sázku svůj život, neboť existují lidé, kteří jsou ochotní jít kvůli kulturním pokladům nevyčíslitelné hodnoty přes mrtvoly…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2011 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Konungsbók, 2006
více info...
Přidat komentář
Hodně poklidná detektivka, ale svým způsobem zajímavá. Líbila se mi a hezky se mi četla.
Zajímavý námět, i rozjezd. Bohužel mě to ale přestávalo bavit a dočetla jsem jen ze zvědavosti.
Po počátečním zmatku v neobvyklých islandských jménech docela dobrá detektivka s poměrně předvídatelným průběhem. Neurazí, ale ani nenadchne
Prvních 70 stran jsem protrpěla než se příběh "rozběhl". Styl psaní není tak svižný, je hodně popisný (zachází hodně do detailů textů starých islandských spisů). Druhá polovina knihy už byla lepší a průběh příběhu svižnější. Závěr byl skvělý, jen jsem tajně doufala, že se Valdemar dozví, že profesor byl jeho otcem.
Mladý islandský student Valdemar se vydává na studijní stáž do Kodaně. Jeho představy o bádání nad starými rukopisy se však brzy rozplynuly poté, co se seznámil se starým podivínským profesorem. Ten mu totiž nabídne, aby mu pomohl pátrat po islandském rukopisu Codexu regiu, který mu ukradli nacisté. Oba muži nastupují dobrodružnou cestu, která je povede přes půlku Evropy. Jde jim ale o život, neboť je pronásledují lidé, kteří se kvůli vzácné knize neštítí ničeho. Tolik k ději, jinak kniha se četla poměrně dobře, byla sice trochu rozvláčná, ale zajímavá, tato tematika není úplně běžná.
Je to takové vyprávění o dávné minulosti, moc mne tyto knihy neoslovují, zkusila jsem, ráda se vrátím ke komisaři Erlendurovi.
Tentokrát mi rozvláčný text nevadil, autora mám rád a na jeho tempo jsem zvyklý. Exurze di historie také nikdy není k zahození. Nadprůměr!
Štýlom písania mi to pripomenulo detektívku Vyšetrovanie sa skončilo ( STOPY ), čiže zaradil by som ju do literatúry pre mládež..
Tato kniha se mi dost líbila, má zajímavé téma. Jen tempo je trochu volnější, ale to mne nerušilo. Od autora nic jiného neznám, proto nemohu srovnávat. Takže vzhledem k tomu, jak na mne kniha zapůsobila, dávám 4 hvězdičky.
no, Tom Egeland a jeho Bjørn Beltø jsou mnohem svižnější a jsou mi bližší, i když ani tohle nebylo úplně špatné; ale čekala jsem trochu víc a toho se mi bohužel nedostalo;
po komisarovi erlendurovi, nasom motavom islandskom maigretovi toto malo dost spad. dobre sa mi to citalo
Mno...serie Erlendur z Reykjaviku si me ziskala vice... Codex si vystaci s asi 6 hlavnimi postavami, v centru profesor a Valdemar...dej zacne napinave v roce 1863, celkem hororove... Ale dal pak akce trochu upada... Trochu zatezko mi padlo pochopit tu leta trvajici honbu za ztracenym rukopisem.. Leta to neslo, najednou stopa, nalezeni a zas ztrata, celkem skolacke chyby, hlavne kdyz vi, kdo stoji proti nim - nacisticka minulost nekterych zucastnenych, bezostysna krutost nezastavujici se pred vrazdou.
Celkem nepochopitelne zvraty, a zamotany konec v momente, kdy uz to vypadalo na happyend...navic celou dobu jsem mela pocit, ze jeste z toho profesor vyleze jako Valdemaruv ztraceny otec... Mno. Necetlo se to spatne, ale... 75% max
Kniha se sice tváří jako bratříček Šifry mistra Leonarda, jedná se ale o úplně jiný žánr. Jde spíše o klasického Indridasona než o Browna. Na jednu stranu je dobře, že se autor drží svého jména a nekopíruje něco a hlavně někoho jiného, ale na stranu druhou nějaké to luštění šifer by také nebylo od věci. Od knih autora odečtěte pátrání po vrahovi, přičtěte pátrání po nejstarší islandské písemnosti a máte Codex Reguis.
Štítky knihy
islandská literatura severská krimi rukopisy Kodaň islandské detektivky
Náhodou se mi kniha dobře četla a ve finále i dost líbila. Je to teda spíš taková klidnější četba, něco jako ve stylu pohoda, klídek a tabáček :))). Tohle si prostě člověk musí uvědomit a zvyknout si na to a ještě taky na ta islandská jména. No ale já jsem si chtěl přečíst detektivku, u které si oddechnu, a to mi tahle kniha splnila, takže asi tak :).