Conan: A zrodí se čarodějka... a jiné povídky

12.12.2019

Všechny povídky jsou víceméně na jedno brdo - Jednoduchá zápletka, nahá kráska v nesnázích a Conan, který ji vysvobodí a sejme hlavního grázla. Styl vyprávění a psaní je archaický a docela podivný, stejně jako systém výstavby povídek. Nijak se zde nebuduje drama ani neprohlubují charaktery. Trochu mi to připomíná styl psaní Tolkiena, ale to je zřejmě dané tím, že před sto lety byla na denním pořádku jiná spisovatelská pravidla.

Nicméně na rozdíl od Tolkiena, který je k smrti nudný a dnes se již absolutně nedá číst, jsou Howardovy povídky nesmírně zábavné. Má na tom podíl nejen jejich brutálně rychlý spád a vypravěčský přístup, který se nezdržuje zbytečnostmi, ale jde přímo k věci, ale i mírně hororová atmosféra některých povídek, velmi obskurně a zneklidňujícím dojmem působící netvoři, padouši a magie. Ve spojení s tím, že skutečně smrtelní soupeři zde pro Conana bývají lvi, hadi, silní černoši a podobná havěť (takže žádní draci, obři, hydry, trollové, orci, nebo super-mocné firebally, teleportace, oživování a další "přehnanosti" pozdějšího fantasy žánru) a primitivní, surové, starověkké a exotickými místy opředené vyprávění, mi z toho vychází neskutečně originální, a magickou aurou obalené příběhy, které mají i dnes ohromnou sílu. I přes ty vypravěčské a dramatické nedokonalosti.

31.01.2019

Kniha povídek svalnatého barbara je skrznaskrz průměrnou záležitostí, především díky opakujícímu se vzorci - 1. uvzlykaná nahotinka, kterou se Cimmeřan rozhodne ochránit, 2. různorodou magií vládnoucí protivníci - ať už lidští nebo božští, 3. opuštěné ostrovy či města, kde se dějí nekalé věci, ale neohrožený Conan si vždy poradí. Škoda, myslel jsem, že budou příběhy kvalitnější - 50 %

21.12.2018

Další setkání s navazující knihou povídek. Conan již v mužném věku.
Pamatuju se, první povídky o Conanovi, ještě v řadě Poutník, jsem četl pod lavicí na ZŠ a proto dodnes nemám řádně dokončené vzdělání, nešlo se totiž od nich odtrhnout a nudný výklad vyučujících neměl proti Howardovi šanci.
Dnes už člověk vidí i ty mouchy, povídky se trochu slévají, pletence svalů neustále přelévají, ale stejně se stále jedná o vcelku strhující čtivo.
Z povídek vedou dobře promyšlené Zamboulské stíny - už proto, že tu Conan svoje protivníky nejen klasicky zmasakruje, ale i přelstí!