Conan a kletba monolitu

Conan a kletba monolitu
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28067/bmid_conan-a-kletba-monolitu-65c7c9fa6825d.jpg 4 41 41

Tato kniha předkládá devět povídek z doby, kdy byl Conan skutečně Conanem a ne mnohomluvným troubou, kterého dokáže k zemi srazit přerostlý pes. Povídky pocházejí z Howardovy pozůstalosti a dopsali je, doplnili nebo přizpůsobili conanovskému cyklu Carter a de Camp. Vznikly tak příběhy, které si zachovaly Howardova ducha a atmosféru. Od ledových plání severu po vlhké pralesy Černých království – tam všude Conan bojuje a vítězí. Tento první svazek (ze dvou) přináší povídky v překladu Jana Kantůrka, vydané dosud pouze samizdatově.... celý text

Dobrodružné Povídky Fantasy
Vydáno: , Klub Julese Vernea
Originální název:

The Curse of the Monolith, 1968


více info...

Přidat komentář

lampernaqui
13.04.2021 3 z 5

Je vidět, že základ těchto povídek pochází od samotného tvůrce Conana. Ale zpracování a jejich dokončení bylo provedeno s citem a člověk by měl pocit, že jsou celé Howardovým dílem. Jednoduché příběhy mají tu správnou atmosféru, nedělají z Conana něco jiného, jak je tomu u novějších pokračovatelů.

Gordonlord
01.02.2021 3 z 5

Velmi primitivní a syrové povídky, naplněné naprosto jednoduchým a primálním dějem. Conan, prales, nahá žena, netvor, boj.
Naprosto na kost ohlodané příběhy.

Autoři ve většině povídek pěkně vystihují atmosféru původních Howardových textů. Máme tu tedy lehce hororové prvky a zneklidňující mystické obskurno, naplněné surovým a značně nekomplikovaným dějem.

Všechno ovšem není tak dokonalé jako od Howarda. Ta pověstná jiskra tu až tak úplně není a například poslední povídka je dost mimo mísu, jak příběhem, tak stylem. Ale i tak je to velice solidní, True-old school primitive heroic fantasy.


marvan00
07.07.2015 3 z 5

Howardovi pokračovatelé De Camp a Carter jsou obratnější fabulátoři než Howard, jejich texty jsou uhlazenější, ale zároveň jsou bez nápadu a tak nějak nevzrušivé. Navíc se neubránili určité psychologizaci hlavního hrdiny a tím zabili to nejcennější na Howardových povídkách: přímočarou a brutální povahu i konání barbara, prostého jakéhokoli stínu pochybností. Oč komplikovaněji pracují s povahou barbara, o to jednodušeji a prvoplánověji vyznívá samotný příběh. Snad s výjimkou poslední povídky, Rypák v temnotách, v tom nenacházím příliš z Howardova syžetu, natož stylu a uváděné Howardovo spoluautorství mi tak přijde značně diskutabilní. Alespoň jsem zpětně docenil přednosti původních Howardových povídek.

t_gon
16.10.2014 5 z 5

Taťka (Howard) zakladatel načrtl příběhy a jeho dva nejskvělejší následovníci se jich chopily a dotáhly je do finální tisknutelné podoby. Devět typických Conanovek, které máme tak rádi a žereme je autorům i s navijákem. To jsou příběhy, které utečou rychleji, než Conan z doupěte ledového červa.

Jednotlivé příběhy si drží více méně „standardní“ kvalitu krátkých Howardovských povídek včetně úvodu, kdy se dovíme, kde skončil Conan posledně a na jaký příběh chronologicky navazuje. V závěru nabereme akční tempo šinkanzenu a sledujeme Conana zbitého jak turanského psa, s holou prdelí, ale často se „zpívajícím srdcem, s tváří obrácenou ke zlatému jihu, k zemím, kde jej čekala bílá města, zalitá teplým sluncem, kde silný a odvážný muž s trochou štěstí mohl získat třpytné zlato, rudé víno a ženy hebké a dlouhonohé.“

Výborné počtení, jež má jednu vadu na kráse a to postupně stále větší počet korektorských chyb. To však není důvod k vynechání téhle pecky.