Conan osvoboditel
Lyon Sprague de Camp , Lin Carter
Conan (knižní série) série
>
Conan se v Aquilonii postaví do čela vzbouřenců proti krutovládci Numenidovi. S pomocí Trocera, vévody z Poitainu, vytáhne proti hlavnímu městu Tarantii bojovat s králem, který se kromě svých armád spoléhá i na černou magii.
Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , Klub Julese VerneaOriginální název:
Conan Liberator, 1979
více info...
Přidat komentář
Zatím nejslabší díl ze série s oblíbeným barbarem.Ten se v tomto díle chová jako nadržený pitomec a akce předvede pramálo(a to ho ještě zachrání bachyně pokrytá smrdutým hnojem).A finále?To je bída,u Croma!25%.
Dobrá conanovka, která se možná trochu liší od všech ostatních větším popisem a důrazem na postupy armády. Samotný Conan je zde pouze jeden z mnoha a do bitvy se vrhá spíš jen okrajově. Většinu doby se kniha tváří spíše jako historický válečný román ze smyšlené země. A nebylo to špatné.
Zyt má v jeho komentu trochu pravdu a i já mohu říci, že ze všech mnou čtených „Lin de Camp“ Conanovek je tahle jednoznačně nejslabší. Na druhou stranu právě pro to, že tento výlet do Aquilonie či Argosu psali tito pánové, tak se o žádný šunt v rámci Conanových příběhů nejedná. Člověk v Hyborii zběhlý tak nějak ví, jaký typ čtení a rubanice od nich dostane a na tom se nic moc nemění. Je pravda trochu vleklé kampaně, při které Conan verbuje svou armádu, aby zametl se standardně nechutným sadistickým vepřem na Aquilonském trůnu, jež dělá podrž tašku mocnému čaryfukovi z dob dávno minulých. Taktéž pasáže, kdy se Conan zapomíná na své zkušenosti a nechá sebou zamést kdejakou figurkou, z nichž některé nechá volně pajdat po světě i po svém nástupu do královského statusu (Quesado, Alcina, Thulandra Thuu) nechají zvláštní pachuť na jílci meče. Což je vzhledem k období, kdy se příběh odehrává velká škoda, neboť se jedná o velmi důležitou část Conanova života. Ocenit se na druhou stranu dá popis válečných scén znepřátelených armád, které si vzájemně pouští žilou. Tohle téma se často v Conanovkách nevidí…
Silvanova tvář pobledla… Sáhl do kožené brašny… a vyňal z ní miniaturu malovanou na alabastru. „To byla moje dcera. Je mrtvá“… „Vzal mi ji“…
Conanovi modře zadoutnalo v očích. Jeho důstojníci nejistě přešlapovali, protože věděli, že surové zacházení s ženami dokáže obrovského Cimmeřana rozzuřit jako nic jiného. Conan pozvedl miniaturu, aby na ni ostatní dobře viděli a vrátil ji kapitánovi.
Conanovskou atmosféru si kniha udržuje víc než dobře a i když chvíli trvá, než Conan pořádně šlápne do sandálu, pod kterými rozmete Numedidovo království, tak své čtenáře odmění spokojeným pocitem.
Tohleto mi přišlo jako nejhorší Conanovské dílo kterého se de Camp s Carterem dopustili. Děj se vleče a nakonec to Conan musí dohánět na samém konci, bez jakéhokoli očekávaného napětí. Dokonce i ta scéna s uškrcením krále na trůnu se odehrála v nějaké soukromé komnatě namísto epického vyvrcholení barbarových ambicí.
Bída a ubijejici nuda. Půlka knížky naprosto o ničem. Nebýt tam nápis Conan, tak tohle snad ani nikdo nedočte. Vyhněte se této slatanině.