Conan: Meč s Fénixem

Základní informace na Legii praví: „Ošizený a zcela zmrvený převod klasiky.“ Velmi výstižné. Je na tom několik legračních věcí: přestože Meč s Fénixem je v názvu sešitu, v knize tato povídka není – možná měla vyjít ve svazku CONAN – Legenda, ale ten, aspoň pokud vím, nikdy nevyšel. Tři povídky ze čtyř jsou přejmenované, nikoliv k prospěchu věci. Nazval-li recenzent v Ikarii tento sešit pokusem o „zkřížení Conana s Červenáčkem“, myslím, že Petra Kachnu (kterýžto záhadný člověk, když si kliknete na edici, upravil i HPL) skoro podceňuje, mně tenhle Conan připadá skoro jako Mirek Dušín – na konec napíšu kratičkou ukázku. Přesto, ironií osudu, to byl tento děs a běs, který mne, mladého a neznalého, přiměl začít kupovat Conana. Nevyzpytatelné jsou cesty Boží!


Srovnání – ačkoliv bych mohl vybrat i šťavňatější, ale přečtěte si to sami, aspoň se pobavíte – Stínů v Zamboule („přeložil“ P. Kachna) a Zamboulských stínů (přeložil Jan Kantůrek):

„Neměl jsi dnes štěstí ve hře?“ vyzvídal hostinský.
„Nehraji. Přepadl mne déšť. Chci si odpočinout, usušit se, abych mohl hned za svítání navždy opustit toto zpropadené město.“
Hostinský mu pokynul. Prošli chodbou ozářenou několika lampami. Muž si povšiml, jak tiše se tlustý hostinský pohybuje po hustém koberci, který se chodbou táhl. Vyvolával nepříjemný dojem kočky připravené ke skoku.

vs.

„Takže jsi neměl štěstí u hracího stolu?“
„A kdo by měl, s mizernou hrstí stříbrňáků do začátku? Proto jsem ti zaplatil už ráno, věděl jsem téměř jistě, že to tak dopadne. Chtěl jsem mít večer zajištěnu střechu nad hlavou. Jak jsem si všiml, nikdo v Zamboule nespí na ulicích, dokonce i žebráci s příchodem noci hledají nějakou díru, ve které by se mohli zabarikádovat. Vypadá to, jako by se město hemžilo zástupy krvežíznivých lumpů a hrdlořezů,“ zasmál se Conan.
S chutí prolil hrdlem zbytek laciného vína a následoval Arama z výčepu. Hráči za jeho zády přerušili hru a hleděli za ním s podivnou otázkou v očích. Nikdo nepromluvil, jen Stygijci se na tváři objevil zlomyslný a vědoucí úsměv. Ostatní sklopili v nejistotě zrak a žádný z nich si netroufnul pohledět ostatním do očí. Stygijec se pak lhostejně odvrátil. Tajemné nauky, které studoval, jej patrně zaváděly do jiného světa, do světa, kde vládla jiná měřítka a city než v obyčejném světě lidském.
Conan následoval Arama chodbou osvětlenou měděnými lampami a s jistou nelibostí si všiml, jak tiše se tlusťoch pohybuje. Jeho nohy byly obuty do plstěných pantoflí a chodba byla pokryta hustým turanským kobercem. Conan však vycítil v pohybech tohoto Zamboulana podivnou plíživost.