Conan z Cimmerie. Svazek II
Robin Recht , Virginie Augustin , Luc Brunschwig
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412404/bmid_conan-z-cimmerie-svazek-ii-NQi-412404.jpg
4
57
57
Conan z Cimmerie série
< 2. díl >
Barbar Conan je zpět! Po velkém úspěchu prvních tří komiksových adaptací slavných povídek R. E. Howarda z francouzské provenience vychází druhý svazek Conana z Cimmerie. Nová kniha přinese adaptaci dalších tří povídek patřících k tomu vůbec nejlepšímu, co žánr fantasy může nabídnout. Tentokrát se můžete těšit na povídky Dcera pána mrazu (Robin Recht), Stíny měsíční záře (Virginie Augustin) a Šarlatová citadela (Luc Brunschwig a Etienne Le Roux). Stejně jako první knihu vydáváme i druhý svazek se třemi variantami obálek.... celý text
Přidat komentář
Výborné zpracování Conanových životních eskapád. První dvě povídky výborné, třetí mi přišla lehce slabší.
Aj druhé vydanie Conanových poviedok je v celku vydarené. Najviac kresbou i príbehom zaujala poviedka Stíny měsíční záře. Obsahovo sa mi páčila aj Dcera Pána mrazu i keď kresbu by som si pri tejto eroticky ladenej vedel predstaviť aj lepšiu. Najmenej ma v tomto zväzku bavil príbeh Šarlatovej citadely, proste mi tam ten stredovek u Conana moc nesedel.
Conan z Cimmerie, svazek II. obsahuje naozaj vydarené poviedky či už kresbou alebo scenárom. Hlavne tie prvé Dcera pána mrazu a Stíny měsíční záře znesú veľmi prísne kritériá. Šarlatová citadela je už síce slabšia, ale nič to nemení na tom, že je kniha povinnosť pre všetkých Conanových fanúšikov a určite nesklame ani milovníkov fantasy.
Vychvalovat znovu tento počin nakladatelství Glénat by asi bylo zbytečné. Francouzské zpracování Howardových povídek, kdy každou povídku dělá jiný autorský tým, je velmi povedené a rozdílnost zpracování každé povídky je osvěžující. Tento druhý svazek českého vydání od Arga opět obsahuje tři povídky - Dcera pána mrazu, Stíny měsíční záře a Šarlatová citadela.
Dcera pána mrazu je Howardův první čistě Conanovský příběh a Robin Recht ho zpracoval famózním a specifickým způsobem. Kresba je zde pěkná, precizní, vzhledem ke všudypřítomnému sněhu barevně úsporná a často velmi…. umělecky pojatá - v dobrém slova smyslu. Místy mi připomínala starého dobrého Franka Millera v jeho práci se siluetami. Autorovi se podařilo napojit tempo vyprávění na tep Conanova srdce a ten dovede čtenáře až do epického vyvrcholení celé povídky. Je to naprosto strhující a nedivím se, že mnozí toto zpracování považují za nejlepší komiks s Conanem.
Druhá povídka s názvem Stíny měsíční záře zavede Conana společně s vnadnou dámou v nesnázích na tajuplný nebezpečný ostrov. Tahle povídka má také skvělou kresbu a navíc atmosféru, která by se dala krájet. Tady je velký formát knihy nutností. Víc k tomu není co říct. Je to perfektní a krásně děsivé.
Šarlatová citadela trošku doplácí na povedenost prvních dvou povídek. Příliš připomíná středověk a málo barbara Conana. Připadala mi trošku nudná a tak nějak je zde spíše do počtu.
Velice zdařilé adaptace Conanovských povídek. Rychlé, svižné a hlavně to grafické zpracování a formát.
Dávám hvězdu za ilustrace, ty jsou slušné. Barbar Conan... Zkoušela jsem číst jeho příběhy, vydržela asi deset minut filmu, a absolutně mě míjí nadšení z těchto fantasy příběhů v jakémkoli uměleckém? zpracování.
Skvělá sbírka. Dcera pána mrazu je jednoznačně nejlepší. Dokonalá kresba rochnící se v nahotě titulní krásky na pozadí sněhových plání připomíná Franka Millera. Zbylé povídky jsou stále velice dobré, svižné a dostatečně věrné předloze. Přesto je Dcera s přehledem zastiňuje.
Pokračování Conanových dobrodružství z per a štětců evropských autorů se mi líbilo určitě více než první kniha. Především úvodní Dcera pána mrazu neměla chybu a ve srovnání s komiksovým pojetím tohoto příběhu od Comics centra mne oslovilo mnohem více. Nespoutaná živočišná touha s níž se Conan žene za tajemnou ženou nechávajíc za zády dozvuky krvavé bitvy. Výborné. I druhá povídka Stíny měsíční záře je výborná. Hororové pojetí tajemných soch opravdu nahání husí kůži. Obě povídky pak jsou doprovázeny zajímavou kresbou a nemám ji co vytknout. Zato závěrečná Šarlatová citadela byla po namlsání z předchozích dvou povídek zklamáním. Neoslovil mne příběh, byl bez invence a překvapení a bohužel to nezachránila ani kresba. Conan zde není jedinečným Conanem, ale tuctovým evropským panovníkem. Škoda. Ale celkově spokojenost.
Nemám slov! Tohle zpracování Conanových povídek je doslova dechberoucí. Při srovnání americké a francouzské adaptace Dcery Pána mrazu nemůžu než dát té francouzské plný počet bodů. Tahle verze je smyslná v pravém významu toho slova. Gradace příběhu ( který je sám o sobě vlastně prostinký) se stupňuje a těsně před koncem je až téměř k nesnesení. Závěrečné rozuzlení se nechá přirovnat ke klidnému deštíku po zuřivé bouřce.
Stíny měsíční záře i Šarlatová citadela svým zpracováním tak nehrají na city, ale jsou to poctivé Conanovky, a jejich vizuál ( u Stínů měsíční záře přece jen víc) je potěchou pro oko.
Dle mého je tento svazek ještě povedenější než první, a to byla už od počátku laťka nasazená velmi vysoko. Dcera pána mrazu v tomto svazku pak vyniká nad zbylé dva příběhy. Není tak výpravná jako ostatní, ale dokáže doslova uchvátit atmosférou.
Minulé knize v mém případě trvalo jednu povídku než se pořádně rozjela, ale tahle na to jde jinak. Prvním příběhem, obzvláště tedy kresbou, nastavuje laťku vysoko, vysoko a ještě o trochu výš... A světe div se, druhý a třetí příběh nejsou vůbec horší. Od sklepa na půdu conanovské dobrodružství se vším, co chcete. Epický boj s božstvem v titulní povídce střídá čistokrevné hororové dobrodružství v povídce druhé a všechno uzavírá můj favorit, příběh krále Conana, který v sobě musí znovu probudit barbara. Ačkoliv se povídky liší zpracováním, drží krásně pohromadě (třetí na druhou vlastně i odkazuje) a užil jsem si je stejně jako ty, které vydává Comics Centrum.
Prvá poviedka par excellence. Atmosférická, dráždivá, surová. Howard by plesal.
Druhá sa mne páčila najmenej. Príbehovo ešte celkom ok. Ale, tá kresba... Autorka nedokázala udržať v jednote Conanove črty. Raz vyzeral ako Gojko Mitič, raz ako neandertálec, potom ako múmia, neskôr zas ako Rahan. Tváre ostatných postáv sa tiež rôzne krivia, šklebia. Vadilo mi to. Pritom, džungľu nakreslila pekne. Toto moje hyperborejské srdce moc nepotešilo.
U tretej poviedky súhlasím s tým, že z nej smrdí vizáž stredovekej Európy. Na konci knihy sú krátke medajlónky k Howardovým originálom. Z nich sa dá odvodiť, prečo autori zvolili tento prístup. Mne to prišlo ako celkom zaujímavý nápad. Je to na každom, či mu to sadne alebo nie.
Ako záverečný bonus tu máme niekoľko celostránkových malieb, včetne všetkých obálok k tomuto vydaniu kresleného Conana. Plus tie medajlónky, z ktorých sa dozviete niečo o predlohách týchto komixov.
Zhrnutie: Fajn vec na relax, ktorú vďaka prvej poviedke vezmete do rúk určite viackrát. A ja som dostal chuť zopakovať si nejakého Conana v originále...
Je to epický....parádní....prostě klasicky Conan. A tohle vydání je paráda veliká.
Druhý svazek francouzských comicsových adaptací Howardova Conana přináší další tři příběhy - Dcera pána mrazu, Stíny měsíční záře a Šarlatová citadela. Dcera pána mrazu je úžasná. Je to asi nejlepší adaptace, jakou jsem měl možnost číst. Kresba je dokonalá - zasněžené horské štíty, nádherná, chvílemi rozverná, chvílemi dráždivě svůdná titulní postava, její obří bratři a Conan, který je rozhodnutý, že tentokrát to všechno skončí jinak než obvykle. Skvělé jsou i Stíny měsíční záře s tajemným ostrovem, rozvalinami prastraých chrámů a znepokojivě vypadajícími kovovými sochami v jednom z nich. Oproti tomu Šarlatová citadela se mi nelíbila a musel jsem se nutit, abych jí dočetl. Ani původní povídka/novelka není zrovna moje nejoblíbenější, tady mi ale nesedla ani kresba a hlavně celková vizualizace. Conan je pro mne prostě ono "Dark ages" - starověk mixnutý orientem, vždycky jsem ho viděl, tak jako v původních comicsech či filmových adaptacích. Tady vše vypadá jako ve středověku a to se mi prostě nelíbí, gotické hrady a hradby Tarantie, ne nepodobné Karlštejnu, mi prostě nesedly. Tohle není "moje" Aquilonie a tohle není "můj" Conan. Takže celkově se mi to hodnotí špatně. Budu dělat, že tam ta Šarlatová citadela prostě není, protože je mi jasné, že k Dceře pána mrazu se budu vracet a vracet a vracet. Tak dobrá je. 4,5*
Knihu otevírá nejpovedenější verze povídky Dcera pána mrazu, jakou jsem měl kdy tu možnost číst. Robin Recht si na základě Howardova textu spřádá vlastní verzi událostí, které okořeňuje fantastickými výjevy a horečnatou chlapskou touhou. Ostatně, kvalita nesklesne ani v případě následujících Stínů měsíční záře, kde je však už znát méně tvůrčí invence. Výtvarnice Virginie Augustin zpracovala příběh obdobně jako duo Roy Thomas & John Buscema (Savage Sword of Conan 4: Stíny měsíční záře) nebo Timothy Truman & Tomás Giorello (Conan the Cimmerian 22-25: Stíny v měsíčním svitu). Ačkoliv její adaptace nemá chybu, zároveň nemá ani nic navíc. Nejslabším kouskem tak zůstává poslední dobrodružství nesoucí název Šarlatová citadela. Luc Brunschwig pouze převedl původní text do komiksového scénáře a Étienne Le Roux tomu pak dal nenápaditou fazónu evropského středověku. Na první pohled pěkné, ovšem v jádru patetické, nudné a krapet uspěchané. To je ale jen drobná vada na kráse jinak perfektního alba.
Druhý svazek francouzských komiksových adaptací Howardova Conana. Opět obsahuje tři příběhy, tři povídky: Dceru pána mrazu, Stíny měsíční záře a Šarlatovou citadelu. V úvodu Dcery pána mrazu se nachází krátký komentář Michaela Moorcocka, kde se dotyčný zamýšlí, jak by asi Howard dnes vnímal neupadající popularitu Conana a komiksové adaptace svých příběhů. V závěru, stejně jako v předchozí knize, čtenář nalezne zajímavé literárně kritické komentáře k jednotlivým povídkám, poskytující další historický kontext. Komplet doplňuje ještě příloha v podobě dalších kreseb k publikovaným příběhům. Provedení je jako obvykle celkově skvělé.
Dcera pána mrazu: naprosto ikonická povídka. Adaptace je mimořádně zdařilá. Kresba je nanejvýš syrová, ledová a mrazivá. Vikingský a severský vizuál je nezpochybnitelný. Některé obrazy mi připomněli Frazettova Deathdealera. Dcera pána mrazu je ztělesněním žádostivosti a nepolapitelnosti, smyslná, erotická, sexuální, vyzývavá, nahá sněhobílá mrazivá rusovlasá bohyně. Naproti tomu Conan, temný válečník a surový zabiják. Krev a sníh. Absolutní kontrast. Víc napětí snad ani nelze očekávat. Graficky parádní, nekompromisní. Jedna z nejlepších adaptací. Dráždivá, vzrušivá, vášnivá.
Stíny měsíční záře: není to špatné, Conan, princezna v nesnázích, útěk před pronásledovali, tropický ostrov, džungle, tajemné ruiny chrámu prastaré civilizace, podivní železní obři, krvavé masakry a hororová atmosféra. Bavilo mě to.
Šarlatová citadela: Conan čelí spiknutí zákeřných nepřátel s cílem sesadit ho z Aquilonského trůnu. Lstí je zajat a je nucen projít čarodějným labyrintem pod Šarlatovou citadelou a znovu se přihlásit o Aquilonskou korunu, která mu po právu náleží, a po zásluze potrestat zrádce, čarodějníky a všechny další nepřátele. Opět spousta násilí a krve, tentokrát oděno do středověkého hávu. Horor téměř chybí, nicméně kresba a násilnosti jsou fajn. V porovnání předchozíma dvěma příběhy je to o stupínek slabší kousek. Na celkovém zážitku co však ničemu neubírá.