Conan z Cimmerie. Svazek III
Régis Hautière , Sylvain Runberg , Gess (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462431/bmid_conan-z-cimmerie-svazek-iii-J4l-462431.jpg
4
43
43
Conan z Cimmerie série
< 3. díl >
Třetí svazek úspěšných francouzských adaptací děl R. E. Howarda přináší povídky Rudé hřeby, Lidé černého kruhu a Zamboulské stíny, tedy vesměs povídek dýchajících tropickým dusnem a zasazených do exotických východních končin Howardova světa, kde za každým rohem číhají prastará božstva, děsivá magie a nemilosrdný boj. Svazek je jako vždy opatřen zasvěceným doslovem a řadou bonusů a výtvarných poct postavě cimmerského bojovníka.... celý text
Přidat komentář
Né tak super jako předchozí dvě, ale jelikož jsou tyto knihy můj první Conanovský komiks, nejde to jinak a musím dát zase 5*. Líbilo se a moc.
Na Conana od Dark Horse to síce nemá, ale behom dvoch večerov to bol veľmi dobrý, krvavý, drsný a magický výlet do sveta tohto nebojácneho dobrodruha. Každá z troch poviedok mala niečo do seba, niektorá viac, niektorá menej, ale všetky boli nadpriemerné a stáli za prečítanie. Ďakujem veľmi pekne môjmu obľúbenému 1972Sixo za prečítanie :-)
Rudé hřeby – mám trochu smíšený pocity. Ač Régis Hautière ve scénáři přišel s několika chytrýma zkratkama, pořád mu toho zbylo hodně k vysvětlování, což komiks zaměřenej především na bojový scény poněkud brzdilo. Rudý hřeby za mě líp fungujou jako povídka. Nicméně po výtvarné stránce (tu mají na svědomí Olivier Vatine a Didier Cassegrain) to bylo působivý. Obličej samotnýho Conana mi teda příliš nesedl a líbilo by se mi, kdyby výtvarníci používali ostřejší linky, ale oceňuju práci s prostředím, a hlavně se světlem. I ty bojový výjevy byly dobrý.
Lidé černého kruhu – ke scénáři (Sylvain Runberg) nemám tentokrát žádnou výtku, svištělo to, jak se na příběh meče a magie sluší a patří. Jen mi teda vždycky přišlo kapku neuvěřitelný, že ať se Conan hne kamkoli, vždycky zná tamějšího náčelníka nebo tak něco, ale to lze vyčítat jedině Howardovi. :-) Co se týče kresby (Park Jae Kwang), hlavně v první polovině ji zbytečně znepřehledňovala všudypřítomná svislá šrafura – a náznaky manga stylu jako by kreslíř vypínal a zapínal docela náhodně. Celkově vzato to ale vůbec nebylo špatný, čišela z toho dynamika, v boji to opravdu vypadalo, že se postavu pohybujou, místo aby jen strnule pózovaly. Za mě spokojenost.
Zambulské stíny – Gessova kresba mi místy sedla méně, místy více. Určitě tam byly výrazný momenty, třeba po vstupu do chrámu, i Baal-Pteor se velmi povedl. Barvy byly jednoduchý, ale vesměs působivě podtrhovaly atmosféru, jen kontrastní scéna, kdy se seznámíme se škrtičem z Jotapongu, mi málem vypálila sítnice. :D Pokud jde o souboj s Baal-Pteorem, neubránil jsem se myšlence, že z toho šlo vymáčknout víc (hrozně rád bych to viděl v podání Simona Bisleyho, Rafy Garrése nebo třeba Dermota Powera), a Zabibi na mě spíš než jako kráska v nesnázích působila jako nějaká drogově závislá ubožačka, což je vážně škoda. Celkově bych ale řekl, že byla tahle adaptace v pohodě. Co se rozhodně povedlo, bylo potlačení rasistickejch tónů původního textu – nenásilný řešení zachovalo všechno, co mělo, odpadla jen ta divná pachuť.
Podrazy v podrazech jiných podrazů. Nejvíc mě bavila povídka Lidé Černého kruhu. Výtvarně asi nejvíc Zamboulské stíny. Naopak šrafování v povídce Lidé Černého kruhu dělalo v kresbě dost čurbes. Rudé hřeby jsou klasika, ale kresba mi připomínala starého Kruana z ABC. Takže zas takový zázrak to výtvarně nebyl.
Conan z Cimmerie, svazek III. je svojou kvalitou poviedok podobný predošlým knihám. Tu sa mi páčila hlavne tá prvá s názvom Rudé Hřeby, ktorá bola vážne veľmi dobrá a patrí celkovo k tým najlepším komiksovým výtvorom s Conanom, aké som kedy čítal. Ďalšie dve sú už slabšie, ale rozhodne nie sú zlé. U tejto francúzskej série poviedok si nikdy nemôžete byť istý, či vám sadnú všetky alebo len niektoré. V každom prípade je však tento štýl spracovania – čo poviedka to iný autor veľmi fajn.
Špulo vystihol moje pocity z tejto bychle až na tú mangu v druhej poviedke. Tam mi ten anime experiment celkom sedel a tá expresia kresby dala obrázkom nebývalú dynamiku a údernosť pohybu.
Tentokrát sa Francúzi moc nepredviedli. Scenáristicky ešte ako tak, ale kresebne to bola občas tragédia.
V prvej poviedke to šlape. Na kresbu som si chvíľu zvykal, pretože na mňa pôsobila trošičku detinsky. Po pár stranách som to jaksi hodil za sietnicu a užil som si parádnu conanovku, ktorá robí česť originálu.
Druhej poviedke, Cromužiaľ, vládne chaos. Z toho sa síce postupne vymoceme, ale nie v kresbe. Často som mal problém zistiť, čo sa na danom panely deje. Naopak, niektoré boli skvelé. Tu mal niekto stáť nad vytvarníkom - ideálne Igor Hnízdo - a vždy, keď ho to začalo ťahať k mange alebo prílišnému šráfkovaniu, plesk tresk po palcoch (Kreslíš Conana, vole!).
Tretia poviedka celkom fajn. Je tam jeden dejový karambol, ale no... budiž. Ale, zas tá kresba. Čo to tí Francuzáci majú za problém s anatómiou tela?! Conan by mal byť všeobecne nakreslený na porádek. Keď niekto postavu nakreslí neforemne, musí to mať svoj účel, zámer. Tu mi to prišlo ako neschopnosť. To po prvé. A po druhé (možný spojler): keď má popri Conanovi pobiehať skoro celý príbeh nahá ženská, tak nemôže vyzerať ako Twiggy reznutá Angelinou, ale minimálne ako Samantha Fox. Krv a mlieko, nie patyk a šminky!!! Bez urážky ;). Ale, sú tu aj parádne scény, na ktorých som sa vyslovene kochal. Škoda tej nedotiahnutosti.
Čili, šlo to. Mohlo to však ísť aj lepšie...
U první povídky “Rudé hřeby” jsem už od první stránky jsem věděl, že mě kresba a panelování bude bavit. Brzy se sice ukázalo, že kresba obličejů a postav je docela hrubá a panelování se drží stále stejného vzoru, ale díky povedeným barvám, jsem si tu kresbu užil. Je to parádní krvavá řezničina a Conanova parťačka Valerie je moc pěkně rostlá. Takže jsem se ve výsledku dobře bavil. Je to sice ukecané, ale ne tak jako další povídka.
Druhou povídkou jsou “Lidé Černého kruhu” a tam bylo špatně skoro všechno. V prvé řadě se mi nelíbila kresba. Přílišné šrafování ji zabilo i s barvami. Navíc to obličeji i zobrazením akce více připomínalo mangu, než francouzský komiks. Nebavil mě ani scénář. Možná i proto, že je tam zpočátku příliš mnoho politiky a přespříliš krkolomných jmen, které se vzájemně pletou.
Závěrečná povídka “Zambulské stíny” klame obálkou. To že obálky komiksů často lžou, to ví každý. Málokdy ale komiksu škodí jako v tomto případě. Podle obálky jsem čekal příšernou kresbu, ale ve skutečnosti je ta kresba nejpěknější a nejdetailnější v celé knize. Celý děj se odehrává za soumraku a v noci, takže barvy jsou hodně tlumené a stíny hluboké. Příběh je zábavný, má vysoké tempo, jde z akce do akce a Conanovi skoro celou dobu běhá po boku nahatá ženská. Co více chcete? :-)
Další kvalitní nášup evropského Conana, a to především v případě první a třetí povídky. Klasika v podání Rudých hřebů nezklamala, a to jak sénáristicky, tak kresbou. Dobrodružství začínajííc bojem s veleještěrem a končící v kulisách uzavřeného města/domu, v němž spolu bojuje několik kmenů a do toho ještě magie a krásné ženy - prostě Conan, jak má být. Druhá povídka Lidé černého kruhu mne nezaujala, kresba šmrcnutá mangou se prostě ke Conanovi nehodí a tentokráte to nezachránil ani příběh, který byl díky velkému počtu postav trošku zmatečný a celkově spíše nudný. Za to Zamboulské stíny byly super. Povídka je spíše taková jednodušší, ale k neohroženému Conanovi se skvěle hodí, takže tam máme lidojedy, opičí monstrum, hady, trochu kouzel, utajené identity a samozřejmě nahé ženy (i když zrovna zde jde v případě výrazu hlavní hrdinky o možná nejslabší atribut povídky). A čtenář se baví.
Stylová kresba nabízí to nejlepší z evropské školy a jako bonus je díky účasti Jae Kwang Parse vizuální stylizace Lidí černého kruhu velice blízká manze. Všechny příběhy spojuje téma divošství, bojující proti civilizaci nebo s černou magií.
Třetí svazek francouzských adaptací Howardova Conana je zatím nejslabší. Tak trochu to odpovídá prvnímu dojmu z obálek. Argo jako tradičně dává na výběr ze tří (každá dělaná kreslířem jedné z adaptací) a zatímco u prvního a druhého svazku jsem se nemohl rozhodnout, která je lepší, tady se mi líbila vlastně jen jedna a to ještě ne úplně (ta Parkova). A stejně tak je to s obsahem, všechny ty adaptace jsou vlastně tak nějak průměrné. Rudé hřeby mají zajímavý vizuál, ale vlastně mi to přišlo nudné. Lidé černého kruhu jsou zmatení a kresba divná (zejména to šrafování). Nejlépe mi asi vycházi Zamboulské stíny, ale je to dané asi hlavně kvalitou originálu, který Gess jenom zvládl nepokazit. Více jsem to rozebral u jednotlivých povídek. Celkově spíš zklamání. Pořád jsem rád, že Argo tyhle adaptace vydává a doufám, že bude pokračovat, z pohledu produkce je to zvládnuté výborně, ale první dva svazky jsou o level někde jinde.
Tentokrát se tvůrci pustili do méně známých příběhů neohroženého Conana, nepočítám-li tedy slavné Rudé hřeby, jejichž adaptaci zvládli pánové Régis Hautière a Didier Cassegrain na jedničku. Až se přiznám, že jejich verze mě oslovila mnohem více, než původní text Roberta Ervina Howarda. Kombinace hrdinské fantasy a plíživé hrůzy v pseudoaztéckých kulisách tu funguje skvěle.
U Lidí černého kruhu už jsem ale trochu bojoval se scénářem Sylvaina Runberga i s kresbou, jíž se zhostil Jae Kwang Park. Vyprávění především zpočátku působí lehce zmateně a „manga obličeje“ mi po celou dobu výrazně kazily toliko potřebnou atmosféru heroického dobrodružství.
V závěru naopak příjemně překvapil Stéphane Girard (alias Gess), od jehož podání Zambulských stínů jsem příliš nečekal, hlavně kvůli nepříliš líbivému vizuálnímu zpracování. Dějově si ovšem umělec s povídkou poradil náramně a nebýt vychrtlé krasavice, co vypadala jak vyzobaná slunečnice, považoval bych dost možná právě tenhle příběh za nejlepší.
Z celé série asi nejslabší díl, ale pořád parádní jednohubka na večer. Trochu mi nesedl druhý příběh, spousta krkolomných jmen a názvů, a také zběsilá kresba nepřidává na dojmu, člověk ma po přečtení pocit, že neví o čem to vlastně bylo. Každopádně pokud bude čtvrtý svazek, jdu do něj.
Třetí kniha francouzských komiksových adaptací Howardova Conana. Uspořádání knihy je stejné jako obvykle, tři vybrané adaptace plus perfektní komentáře na konci ke každé jedné povídce.
Rudé hřeby: zpočátku jsem úplně nebral tu grafiku, příliš se mi nelíbí, je taková amatérská, dětská, jednoduchá, a přestože obličej Valerie vypadá hezky, ten Conanův naopak často působí vyloženě divně. Přesto výše uvedené se z toho postupně vyvíjí naprosto epický příběh. Je to plné násilí a krve, plné rozpáraných břich, usekaných končetin, rozsekaných těl, rozpůlených hlav, je to dobré, je to násilné, s lehkým náznakem erotična, až zarážejícím způsobem kontrastní k té dětské kresbě. Příběh je silný, temný, utopený v krvi, šílenství, nekromantických rituálech a hromadě mrtvol. Líbilo se mi to.
Lidé černého kruhu: zaujala mě kresba, mnohem brutálnější, syrovější, přímočařejší, lehce do stylu manga – alespoň tedy některé obrazy. Příběhově lehce slabší a přiznávám, že jsem se trochu ztrácel ve jménech a vztazích.
Zamboulské stíny: Zdaleka nejlepší kresba, skoro bych ji zařadil na vrchol ze všech dosud publikovaných knih série. Jasná, ostrá, brutální, syrová, jednoznačné linie a obrysy jsou nekompromisní a budují potřebnou atmosféru. Bavila mě ta Conanova permanentně nahá souputnice. Celý příběh je z dnešního pohledu jistě krajně stereotypní, ale právě proto mě to bavilo.