Zbavme se Constance
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12622/bmid_zbavme-se-constance-SDm-12622.jpg
3
35
35
Děj románu klasika science fiction se neustále pohybuje na pomezí reálného světa a snově hororové fantazie. Constance, bývalá hollywoodská hvězda, skrývá před světem děsivé tajemství. Při jeho odhalování autor v úloze hlavního hrdiny prochází skutečností stejně jako světem snů i vzpomínek a objevuje poklady a hrůzy dávno zasuté pod nánosem času.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2004 , BaronetOriginální název:
Let´s All Kill Constance, 2002
více info...
Přidat komentář
Docela pěkná kniha. Něco na pomezí hororu a detektivky. Trochu to připomíná to A. E. Poa. Ale to u Bradburyho asi nepřekvapí.
Není to úplně Bradbury. Trochu si myslím, že měl potřebu napsat něco jiného, než klasické sci-fi. Tak napsal něco jiného, ale asi to není úplně ono. Asi jakoby Agatha Christie psala milostný román. Je to hezká kniha, ale napsal i lepší.
Bradbury si mě získal hlavně svými povídkami, na které nedám dopustit. U jeho románů si už tak jistá nejsem. Fahrenheit ještě docela ušel, i když byl svým způsobem zvláštní. O Constance si nejsem úplně jistá, co si mám myslet. Autor opět mistrně vystihl atmosférickou podstatu děje, ale ten děj samotný, jestli se vůbec dá o něm mluvit jako o ději. Dověděli jsme se, kdo je Constance, pak jsme ji celou dobu hledali a nakonec našli. Příběh zachraňuje především to, že je zakončený. Problém s Constance je nakonec vyřešen zajímavě, ale ten prostředek knihy mi prostě nějak nic neříkal. Asi do budoucna zůstanu u sbírek povídek:-)
Bradburyho platonická láska (předobrazem je mladá Katharine Hepburn - neplést prosím s Audrey) nakonec ve třetím dílu série dostala hlavní roli. Stále stejně fantaskní a magicko-realistický svět jako v dílech předchozích se nyní točí kolem tématu, jež bylo aktuální i pro Bradburyho v době psaní románu - tématu smrti, nesmrtelnosti a umění. Hříčky se slovy, s posunutými významy vytvářejí další rovinu zvláštní poetiky (asi jako u Morgensterna).
[064/11] Znám se s touto knihou už skoro sedm let. Četla jsem ji minimálně čtyřikrát. A stále ji nechápu. Nerozumím tomu textu tak, jak byl myšlen a stále se k němu vracím, protože doufám, že tu záhadu rozluštím. Možná tam žádná není a jsem jen paranoidní, ale nevzdávám se. Není to tedy rest v pravém slova smyslu, protože u mě dočtena byla, ale je v ní jakási propast, která mě ne a ne uspokojit, abych knihu nechala ležet a už ji nikdy nevytahovala.
(011)
,,Zachraň mě!"
,,Před čím, proboha?"
,,Před smrtí."
,,Před tou se nikdo nezachrání, Constance."
,,Neříkej to! Nepřišla jsem zemřít. Jsem tu, prokrista, abych žila věčně!"
,,To je jen modlitba, Constance, ne skutečnost."
Constance je podivná divoženka. Henry je slepec, který není slepý. Vůbec všechny postavy jsou v jakémsi slova smyslu praštění podivíni. A celková atmosféra je tak… dusivá, ale přitom nedokáže vzbudit hrůzu. Je to prostě divný text.
Chápu dějové posloupnosti. Chápu o čem to je. Ale nerozumím tomu proč… Proč byla kniha napsána? Není to jen obyčejný příběh plný klišé. Má to svou originalitu, svou zvrácenou stránku. Zabíjení identity. Zabíjení jiných já. Zabíjení minulosti. Je to snad polemika autora v pokročilém věku nad smrtí, na kterou by si mohl snad i sáhnout. Pro Bradburyho je už nejspíš hmatatelná. Nechci přivolávat nic špatného, ale je to tak.
(113)
,,Noviny ho zabily."
,,To kritika dělává."
,,Ne. Spadly na něho tuny starých novin."
,,Tak nebo onak zabíjejí."
S každým dalším rokem se blížím odhalení smyslu mého soukromého nesmyslného boje s touto knihou. A třeba ho někdy i vyhraji. Kdo ví…? Každopádně ten boj je nejspíše opravdu jen a pouze můj a nikdo další ho tam nevidí. Ať žije fantasmagorie.
(022) Prach se sype z křídel hřbitovních andělů.
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Jsou dvě možnosti. Zkušenost s několika mými milovanými autory (např. s K. Vonnegutem) mi říká, že spisovateli s ohromnou imaginací a jedinečnými nápady to někdy „ujede“ mimo čtenářský dosah. Že popustí uzdu fantazie tak, že jeho výtvor se kolem nás jen prožene a nám z něj zůstane jen barevná šmouha. Že nám dá do svého vnitřního světa nahlédnout až tak, že se v něm ztratíme.
Což se mi přesně stalo. Druhá možnost ovšem je, že jsem nechápavá prvoplánová blbka.