Copatá máma
Barbora Bečvářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403803/bmid_copata-mama-TAI-403803.jpg
3
209
209
Lucii je devatenáct, má pár měsíců před maturitou a spoustu plánů do budoucna, když naprosto neplánovaně otěhotní. Po počáteční nejistotě se rozhodne dítě si nechat, i když vyrovnat se s tím, že z ní bude máma, není vůbec snadné. Lucie se mění z potřeštěné středoškolačky v dospělou ženu a zároveň musí vyřešit vztah k Tomášovi, své dlouholeté a donedávna platonické lásce, se kterým miminko čeká. Dokáže jejich čerstvé zamilování zvládnout takovou zkoušku? K tomu se ještě přidává Luciin komplikovaný vztah k rodičům a spousta starostí o budoucnost… Čtivý a svěže působící román byl částečně inspirován autorčinou zkušeností s neplánovaným těhotenstvím v posledním ročníku střední školy.... celý text
Přidat komentář
Kniha se četla dobře, rychle, ideální krátké kapitoly a občasné úsměvné prvky - ale to bylo asi tak všechno, co na téhle knize bylo kladné. Dovolím si tenhle výtvor rozdělit na dvě poloviny: ta jedna je ukázka naprostého štěstí a dokonalosti, správnosti a pozitiv, vše je zalité sluncem a ta druhá polovina je silně přesvědčivá reklama na antikoncepci. Takže člověk ve finále neví, jestli je dobré mít potomky nebo jen tu myšlenku na zplození dítěte má poslat k šípku, a to definitivně.
Samozřejmě k realitě to má hodně daleko - nikdy nic není tak růžové jako příběh Lucie. Byla to ukázka něčeho, co jsem prostě autorce vůbec nežrala - nešlo to. Vadilo mi, že Lucie příjme těhotenství v pohodě a s přehledem, že měla něco naplánovaného hodí hned za hlavu bez mrknutí oka, aniž by výrazně zaváhala. Všichni jsou s ní, aniž by jí třeba něco řekla vlastní máma, div jí netleskají. Všechno jde jako po drátkách: kluk, se kterým vlastně nic nezažila jí udělá dítě, hrozně jí miluje, a tak proč neudělat hned dokonalou svatbu? A pak - bum, prásk - popis vyšetření, metod, krutosti lékařů, nesnesitelné nevolnosti a bolesti, odrazování a popisování hrůz z vyprávění prvorodičky - a samotný porod na závěr.
Samozřejmě nechci zlehčovat těhotenství a především jeho finiš ne. Neokusila jsem, takže nemám co mluvit, ale tahle kniha celkově... asi to nebylo ono. Asi určitě.
Copatá máma neurazila, ale ani nenadchla.
Kromě devítiměsíčního "čekání" se v ději vlastně nic moc dalšího neodvíjelo.
Možná trochu škoda, že kniha skončila právě v okamžiku, kdy to skutečně všechno začalo...
Každopádně jsem se chvílemi nedokázala ubránit pocitu, že hrdinka to vidí moc zjednodušeně a růžově... Naopak jindy, namátkou konkrétně třeba u genetických testů, mě zase překvapovala svým přesvědčením "za každou cenu". Jako by jí nebylo devatenáct a neotěhotněla zcela neplánovaně, ale šlo o jednou tolik starou ženu, pro níž je tohle těhotenství tou poslední možností, jak mít (jakékoliv) dítě...
Tendence k domácím porodům už radši komentovat nebudu...
Knihu nebyla mým šálkem kávy. Často mi připadalo, že se jedná takovou trošku jinou Lanczlovku. Upřímně nechápu, jakou roli zahrál v příběhu Filip, který se zde pouze mihnul. Myslím si, že kniha nebyla hlouběji propracovaná. Musím pochválit posloupnost knihy. Líbilo se mi, že kniha začala zjištěním těhotenství a končila porodem. Avšak si myslím, že děj nebyl hlouběji rozepsán a autorka vším pouze prolétla. Každopádně jako ztracený čas to neberu. Myslím si, že jde o pohodovou oddechovku. Od knížky si ale nic neslibujte.
Kniha mi přišla osobitá a velmi uklidňující. Chápu, že z většiny vašich komentářů na knihu nedáváte velký ohlas, celkem to i chápu. Taky jsem čekala něco trochu jiného ale myslím a doufám, že se nemýlím autorka se chtěla podělit s tím co prožila, asi to nebyla procházka růžovým sadem ale chtěla tím říct, že i když máme potíže s rodinou a se sebou přijde malý človíček. A ten vám ukáže kým jste a zahodíte všechny problémy a uvědomíte si, že tohle je vaše rodina a tu milujete. Kniha se mi právě z toho důvodů moc líbila.
Knížka mě zaujala už podle obalu a určitě právem. Odpočinková a velmi milá knížka.. Styl spisovatelky je mi velmi blízký a příběh Lucky jsem zhltla během pár hodin (ani ne 3 hodiny :D).. Jsem fakt nadšená a můžu jenom doporučit. :)
Knihu jsem dostala dárkem od kamarádky, osobně bych si ji nekoupila. Nakonec to bylo sice docela pěkné počteníčko, ale takové krátké, kolikrát nezáživné věty nepíšu ani do mailu. Co k tomu dodat, kniha nenadchla ani neurazila.
Typická kniha pro young adult. Krátké věty, nenáročný děj a příběh. I přes to, jsem měla knihu přečtenou za pár hodin a musela jsem ji přečíst do konce. Za mě průměr. :)
Možná jsem moc kritická, ale kniha se mi zdála hodně slaboduchá. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy, v knize byly pomalu jen holé věty, hrůza.
Moc jsem se na knížku těšila, ale musím říct, že nakonec jsem byla docela zklamaná. Vyprávění bylo dost zmatené, zamotané, nepřehledné a místy i velmi naivní. Kapitoly byly mnohdy rozděleny úplně nesmyslně, nebo naopak bylo do jedné kapitoly nahuštěno strašně moc informací. Podle popisu na přebalu knihy jsem si myslela, že hlavní postavy budou v podobném věku, ne že mezi nimi bude takový věkový rozdíl. Celkově jsem myslela, že to bude o něčem jiném. Na jednu malou knížečku moc témat najednou - maturita, těhotenství, problémy s otcem, strach o budoucnost s partnerem... Ne, bohužel to nebyl můj šálek kávy, ani styl vyprávění se mi moc nelíbil, chvilku mluva mladé slečny, chvíli jako z encyklopedie. Možná, že mladším čtenářkám se bude líbit víc.
Takové jako neurazí, nenadchne. Hezký příběh, skvělá oddychovka, přečtená za jeden den. Bohužel, znova bych si ji asi jen tak nepřečetla, proto 3*.
Na Copatou mámu jsem se opravdu těšila.
Jednoduše vyprávěný příběh ze života. Bylo to takové milé a knihu jsem přečetla za jeden večer.
Je škoda, že to skončilo už po porodu. Ráda bych slyšela, co bylo dál...
Jinak ve mně kniha zanechala takový příjemný, spokojeny pocit :) Určitě se nebojte do ni pustit také!
Tak špatná nebyla, ale bylo to takové jednoduché, takže knížka opravdu na odpočinek :) Chtěla bych dát víc, ale tak nějak to ve mě nic moc nezanechalo.
Je hrozně fajn v době, kdy jsou všechny nastávající matky posedlé "biotěhotenstvím", "ekokojením" a "porodem v souladu s čakrami" číst příběh úplně normální mladé holky, která otěhotní a musí se s tím vyrovnat. Autorka šikovně používá humor tam, kde se hodí, ale nebojí se zabrouzdat i do vážnějších vod.
Kdyby nebyla tahle knížka ve škatulce literatura pro dívky, tak bych ji možná hodnotila jinak, protože není napsaná špatně a pro toho, kdo sám už nějaké ty děti má, to může být celkem hezké čtení. Koupila jsem ji však své náctileté dceři v dosud marné snaze probudit v ní čtenářské nadšení. Dostala ji k Vánocům a uložila do knihovny, aniž by ji otevřela. :o) Poté, co jsem si ji přečetla, říkám zaplaťpánbůh a už jí do toho rozhodně nebudu nutit. Na jednu stranu je to sladká pohádka o tom, že všechny problémy se dají vyřešit tím, že si člověk nad vším pořádně popřemýšlí, zamedituje, vyčistí si svůj vnitřní myšlenkový svět a všem okolo sebe odpustí. Jo, kdyby to bylo takhle jednoduché, byla by to vážně paráda. Ačkoli je hlavní těhotné hrdince jen -náct, tak těch problémů, které musí řešit, je minimum, všichni blízcí ji podporují a všechno je vlastně nakonec sluncem zalité. Takže si z toho čtenář (ještě že to není moje dcera) odnese dojem, že otěhotnět ještě na střední škole vlastně není nic tak hrozného. Na druhou stranu je to strašení mladých nezkušených holek. Občas se v některých komentářích píše, že tahle knížka působí jako dobrá antikoncepce. Pokud je tou antikoncepcí míněný téměř hororový popis všech hrůz, ústrků a necitlivosti, které čekají na nastávající maminky v našich porodnicích a gynekologických ordinacích, tak jo. Tohle si přečíst jako náctiletá, tak mě to tak vyděsí, že v životě žádné děti nebudu chtít. A upřímně, vyděsilo by mě to i ve starším věku, kdybych je ještě neměla. Že porod není procházka růžovou zahradou, o tom žádná. Ale tohle strašení nadělá víc škody než užitku, a navíc nelze zevšeobecňovat. Co žena, to jiná zkušenost. Já sama mám například s naším porodnictvím jen ty nejlepší.