Královna mečů
Michael Moorcock
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15452/bmid_kralovna-mecu-u4i-15452.jpg
4
55
55
Kníže Corum Jhaelen Irsei, zřejmě poslední z rodu Vadhaghů, známý rovněž jako kníže v Šarlatovém plášti, zažívá na své nelehké cestě v boji proti Chaosu další dobrodružství. V předešlém svazku bojoval Corum proti Ariochovi, zastánci Chaosu, poznal věčný svár mezi Zákonem a Chaosem, dozvěděl se, že Arioch je Kníže mečů, Xiombarg je Královna mečů a nejmocnějším Vládcem mečů, jenž panuje nad posledními pěti Plány, je Král mečů Mabelode. A také že síla smrtelníků je nutná v nápravě Vesmírné rovnováhy, která se někdy vychýlí... Po porážce Ariocha to vypadá, že Corum konečně nalezne klid a mír. Setkává se však s Jhary-a-Conelem, průvodcem hrdinů, jenž ho seznamuje s chystanou válkou, která je, jak jinak, vedena ve jménu Chaosu. Corum se s přáteli rozhodne, že válce zabrání, a opět se tak dostává do víru divokých bojů, dramatických příhod a šílených dobrodružství, v nichž hledá tajemné Město v Pyramidě. A především zkříží plány Xiombarg, Královně mečů...... celý text
Romány Fantasy
Vydáno: 1992 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Queen of the Swords, 1971
více info...
Přidat komentář
Tento druhý díl trilogie o Corumovi je na tom podle mého lépe než ten první. Konečně ubyl (téměř zmizel) otravný a matoucí prvek snění, nereálna v realitě a dalších, příběh totálně ruinujících nesmyslů. Celá kniha a její příběh jsou opět vystavěny a popsány absolutně primitivním, dětsky jednoduchým, naivním stylem přímočaré heroické old-school fantasy, postavy jsou opět jednorozměrné, jejich charaktery a vztahy mezi nimi nejsou téměř žádné. Postavy tak opět trochu působí jako papíroví panáčci, které kdyby autor zmuchlal a hodil do koše, tak čtenář neuroní ani slzu. Nutno ale podotknout, že i na nich lze najít něco zajímavého - jako například Corumovo vyvolávání stvůr z předpeklí na svoji obranu proti nepřáteli, kteří po své smrti z jejich rukou tyto stvůry v předpeklí nahradí a opět čekají na okamžik, kdy je Corum povolá a cyklus se bude opakovat. Zajímavá myšlenka. Velmi jsem si také oblíbil okřídleného kocourka jednoho z hlavních hrdinů. A závěrečný boj tentokráte také docela stál za to. A opět - příběh se ničím nezdržuje, jede to stále dopředu, hezky a dobře se to čte...i když díky přímočarosti příběhu, o kterém přesně víte jak se bude vyvíjet i jak skončí a také díky nulovému vztahu k postavám, ke kterým si díky jejich jednorozměrnosti není možné vypěstovat žádný vztah, je někdy vcelku těžké udržet pozornost. Ale když vypnete mozek a hodně se na knihu snažíte soustředit, tak to vcelku ucházejícím způsobem do toho lehce předvídatelného konce uplyne.
Série Corum je vlastně taková pohádka pro dospělé. Záporáci jsou zlí, odpudiví a zrádní, zatímco hrdinové chytří, odvážní a spravedliví. Corum ani ve druhém díle neztratil na své naivitě a i děj je stejně předvídatelný (a víceméně okopírovaný) jako v prvním díle.
Chápu, proč se mi tahle série líbila na základce, ale obávám se, že ji teď ze stejných důvodů shledávám nedostatečnou.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Elrik z Melniboné |
| 2001 | Černý drahokam |
| 1992 | Královna mečů |
| 1994 | Král mečů |
| 1992 | Kníže mečů |
Další kniha (knihy - 3 díly) co jsem četl jako mladej puberťák v devadesátkách a teď se k tomu vracím. Předtím jsem z toho byl nadšenej. No bylo toho málo. Dneska už se na to koukám z odstupem a zmnohem větší načteností. Přesto musím říct, že to je celkem dobrý. Vytvořený svět (světy) jsou zajímavé, hrdina je ucházející a příběhy jsou přímočaré bez nějakých obezliček.
Druhý díl byl o fous lepší než první.