Královna mečů
Michael Moorcock
Byly to časy průniku milionu Plánů, a časy, kdy se mohlo stát cokoli. Byla to doba bohů, jejichž neustálou přítomnost bylo možno vysledovat ve všem, co ve všehomíru existovalo; doba obrů kráčejících po vodě, doba nerozumných trpaslíků a stvoření zbavených tvarů, která bylo možno přivolat neopatrnou nebo horečnatou myšlenkou a jež neodešla, aniž by způsobila utrpení nebo pokud jim nebyla složena krutá oběť. Byla to doba magie... Corum Jhaelen Irsei, Kníže v Šarlatovém plášti, poslední příslušník rasy Vadhaghů je na cestě za pomstou. Za nepřítele mu není nikdo menší než sami bohové Chaosu. Corum je však jednou z inkarnací Věčného bojovníka, za pomoci božských darů, které se mohou projevit jako pomoc stejně jako prokletí, hodlá zničit bohy všech patnácti Plánů...... celý text
Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Queen of the Swords , 1971
více info...
Přidat komentář
![tsal tsal](https://www.databazeknih.cz/img/users/90_/900/m_tsal-N44.jpg?v=1572259450)
![2 z 5 2 z 5](img/content/points/2.png)
Série Corum je vlastně taková pohádka pro dospělé. Záporáci jsou zlí, odpudiví a zrádní, zatímco hrdinové chytří, odvážní a spravedliví. Corum ani ve druhém díle neztratil na své naivitě a i děj je stejně předvídatelný (a víceméně okopírovaný) jako v prvním díle.
Chápu, proč se mi tahle série líbila na základce, ale obávám se, že ji teď ze stejných důvodů shledávám nedostatečnou.
Autorovy další knížky
1998 | ![]() |
2001 | ![]() |
1992 | ![]() |
1994 | ![]() |
1992 | ![]() |
Tento druhý díl trilogie o Corumovi je na tom podle mého lépe než ten první. Konečně ubyl (téměř zmizel) otravný a matoucí prvek snění, nereálna v realitě a dalších, příběh totálně ruinujících nesmyslů. Celá kniha a její příběh jsou opět vystavěny a popsány absolutně primitivním, dětsky jednoduchým, naivním stylem přímočaré heroické old-school fantasy, postavy jsou opět jednorozměrné, jejich charaktery a vztahy mezi nimi nejsou téměř žádné. Postavy tak opět trochu působí jako papíroví panáčci, které kdyby autor zmuchlal a hodil do koše, tak čtenář neuroní ani slzu. Nutno ale podotknout, že i na nich lze najít něco zajímavého - jako například Corumovo vyvolávání stvůr z předpeklí na svoji obranu proti nepřáteli, kteří po své smrti z jejich rukou tyto stvůry v předpeklí nahradí a opět čekají na okamžik, kdy je Corum povolá a cyklus se bude opakovat. Zajímavá myšlenka. Velmi jsem si také oblíbil okřídleného kocourka jednoho z hlavních hrdinů. A závěrečný boj tentokráte také docela stál za to. A opět - příběh se ničím nezdržuje, jede to stále dopředu, hezky a dobře se to čte...i když díky přímočarosti příběhu, o kterém přesně víte jak se bude vyvíjet i jak skončí a také díky nulovému vztahu k postavám, ke kterým si díky jejich jednorozměrnosti není možné vypěstovat žádný vztah, je někdy vcelku těžké udržet pozornost. Ale když vypnete mozek a hodně se na knihu snažíte soustředit, tak to vcelku ucházejícím způsobem do toho lehce předvídatelného konce uplyne.