Čtenáři z Broken Wheel doporučují
Katarina Bivald
Úžasný feel-good román o lásce ke knihám a o tom, co všechno se může stát, když máte opravdové přátele. Dvě zcela rozdílné ženy, osmadvacetiletá Sara Lindqvistová ze švédského Haninge a pětašedesátiletá Amy Harrisová z amerického Broken Wheel, si dopisují. Po dvou letech vzájemného vyměňování dopisů, knih a myšlenek o literatuře i životě se Sara rozhodne, že Amy navštíví. Když však konečně dorazí, Amy je po smrti. Sara se ocitá sama v ospalém městečku mezi kukuřičnými poli. Pochopitelně jsou tam ale všichni ti, o nichž jí Amy v dopisech vyprávěla. Svérázní obyvatelé Broken Wheel se o zmatenou turistku ochotně postarají, Sara zůstává a poprvé v životě nachází skutečné přátele (nejen pana Darcyho a Bridget Jonesovou). S jejich pomocí otevírá knihkupectví, kde nabízí knihy po zesnulé Amy. Sara i město ožívají, vznikají nové, nečekané páry a ani Sara, ani obyvatelé Broken Wheel se neodvažují pomyslet na chvíli, kdy se Sara bude muset vrátit domů do Švédska. Sařino dvouměsíční vízum co nevidět vyprší, a tak se její novopečení přátelé rozhodnou vzít celou záležitost do vlastních rukou… ----- Příběh o komunitě a o tom, jaké to je být potřebný a cítit sounáležitost… Čtení plné hřejivosti, pohody a soucitu.- Independent Naprostá bomba ve feel-good žánru. Bivaldová humorně píše o požitku z četby, o lidech z postupně zanikajícího maloměsta a samozřejmě také o rodící se lásce. Sama autorka pracovala v knihkupectví, takže dobře ví, jak ve čtenářích vzbudit zájem. - Femina Při čtení mě napadla podobnost s Čokoládou. Fantastická knížka — vtipná, hřejivá a velice filmová. Vynikající debut!- Go’kväll, SVT... celý text
Přidat komentář
Mé pocity jsou rozporuplné. Knížka má ze začátku všechno, co na knížkách miluji, zápletku, zajímavé postavy, pělné opisy a poutavou atmosféru, děj se točí kolem knih...a přesto mě zhruba v půlce tak nějak přestala bavit a otevírala jsem ji z povinnosti. Nicméně dočetla jsem a je to takové oddychové čtení, když má člověk spoustu času, protože příběhu chybí spád a vleče se asi tak jako jízda těmi nekonečnými lány kukuřice, o kterých se v knize často mluví :-) V poslední třetině už ale knížce dochází dech a závěrem už jsem se musela donutit to dočíst, konec je už fakt neuvěřitelný a zbytečně roztažený.
To byla tak strašná nuda... Sbírku méně sympatických, plochých puritánů jsem snad ještě nepotkala. Hlavně nedávat najevo emoce, protože.... hm... protože prostě proto.
Myšlenka se mi líbila, ale její převedení do příběhu bylo nudně ucourané.
Takové milé čtení, pohodovka na cesty do práce. Rozhodně to není kniha, kterou by člověk hltal a měl problém čtení přerušit, ale příjemně zabavila a to se také počítá.
Pohodová kniha na dvě letní odpoledne... a nejen to.. svou upřímností si mě lidé z Broken Wheel získali..
Nemám úplně ráda citáty z knih, ale tentokrát jeden použiji, protože to je prostě přesný!!
"Cítíš to? Vůně nových knih. Nepřečtená dobrodružství. Kamarádi, které jsi ještě nepoznala, hodiny čarovného úniku ze skutečnosti, které čekají jen a jen na tebe."
Občas zabrousím i mezi romány, ale tohle mě nijak extra teda nezaujalo. Jako čekala jsem něco jiného. Že třeba postava, za kterou Sara přijede nezemře. Nicméně konec je mega předvídatelný. Ale celkově na mě kniha působila podivným dojmem. Jsou tam teda i čtivá místa.
Jinak autorka tam přidala LGBT tématiku přidala záměrně aby to čtené bylo. Tuto tématiku v knihách přímo nevyhledávám. Ale musím uznat, že v této knize bez této tématiky byla to byla větší nuda...
Že začátku jsem si říkala, co to je za knížku. Ale dala jsem ji šanci, postupně jsem jí přišla na chuť. Je to o lásce ke knihám, která otevře srdce i lidem, u kterých by jste to nečekali. Nicméně děj a konec je neuvěřitelný, bylo by krásné kdyby vše skončilo tak jako v Broken Wheel.
Loni jsem objevila knihu
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, která se mi tak moc líbila, že jsem pak postupně přečetla všechny čtyři knihy, které jsou u ní uvedeny jako
"Podobné knihy". Tahle byla pro mě z té čtveřice poslední a bohužel nejslabší. Avšak času, který jsem jí věnovala nelituji.
Začátek knihy se celkem vlekl a prostředkem jsem se musela trochu prokousat, ale ke konci se mi četla kniha v podstatě sama od sebe.
Začátek byl docela zdlouhavý, vlekl se jako týden před výplatou. Nebylo to ani moc zajímavé.
Popravdě jsem chtela číst dál, abych poznala,co má být to spojení feel-good román.. A dost mi trvalo, než se mě kniha nějakým způsobem dotkla.. Vůbec asi nehodnotím příběh, který byl pak v půlce už předvídatelný, navzdory většímu počtu mínusů, přece jen jsem si našla hřejivé,milé,oddechové stranky . Prostě absolutně rozporuplné pocity.. Víc jak tři hvězdy dát nemůžu, za míň by Caroline povytahla obočí a Grace brokovnici.... :-)
Spousta komentářů vystihla všechny mé výhrady: Sara jako hlavní hrdinka (plochá, nudná), předvídatelný konec, množství zbytečných stránek, knihkupectví v BW - čiré bláznovství; galerie postaviček amerického maloměsta - všichni jsou skvělí a nikde žádný záporák (možná Michelle?). Co ovšem nikdo nezmínil - ta spousta kukuřice všude kolem!!! Claire měla pravdu, ta kukuřice člověku šíleně leze na nervy . . .
Občas jsem měla pocit, že knihu psali alespoň dva lidé, tak odlišné mi připadaly různé části; přece jen je to prvotina, a jako taková je nevyrovnaná. (I když tam vlastně jsou dva autoři - vypravěčka a Amy, jejíž dopisy mě příjemně překvapily.) Ale my všichni, kteří sem dáváme komentáře, určitě milujeme knížky, takže ledacos rádi přehlédneme už kvůli námětu.
A občas jsem se tu setkala s velmi zajímavými myšlenkami.
"Nemyslím, že by mě kdy nějaká kniha oslovila tolik jako Milovaná od Toni Morrisonové, a žádného spisovatele neobdivuju tolik jako Joyce Carol Oatesovou. Jediným důvodem, proč nedostala Nobelovu cenu (co tam v tom Švédsku děláte? Nemohla by sis s nima promluvit?), je podle mě to, že píše až moc. Taková produktivita jednoduše příliš krutě zasahuje hrdost mužských kritiků - Oatesová píše rychleji, než stíhají kritizovat. Jak může člověk posoudit nějaké její nové dílo, když ještě nezvládl přečíst padesát předchozích titulů?"
Takže jen za svou osobu dodávám: kniha Ráj téže autorky (tedy T.M.) mě oslovila možná ještě více než Milovaná. A do naší knihovny tuhle knížku asi nepořídíme.
Predvídateľný záver, ale veľmi milá kniha. Dôležití sú všetci v meste, nie len hlavná postava. Nie je to taká topka ako Guernsey, ale tiež odporucam knihomolom.
Po přečtení několika stránek je jasné kam to celé směřuje, ale to vůbec není na škodu. Je to zábavné a příjemné čtení. Opravdový goodfeel román.
Příjemná, oddechová knížka na letní dny. Úplně jsem si vybavil takové ty americké "romantické" komedie. Asi jsem Sáře trochu i záviděl :-)
Milé romantické počtení /nejen/ pro knihomoly. Od začátku sice tušíte (dobrý) konec a některé situace tedy nejsou moc reálné, ale budiž - prima kniha na dovolenou!
Téma a samotný příběh mi přijde super. A možná proto mě ta kniha tak lákala a měla jsem velká očekávaní. Nakonec se podle mě jedná spíše o průměrný počin, který ničím neurazí ani nenadchne. Jsou tam některé skvělé pasáže, které pobaví nebo zaujmout, ale oproti tomu jsou zdlouhavější pasáže, které spíše nudí. Celkově mi přišlo, že se příběh nikam neposouval, ale musím uznat, že atmosféra knihy je skvělá.