Ctnost sobectví
Ayn Rand (p)
Konečně se k česky mluvícímu čtenáři dostává jedno z nejdůležitějších děl Ayn Randové, a to jako e-kniha. Sobectví jako ctnost? Americká filozofka a spisovatelka Ayn Randová (bestsellery Atlasova vzpoura a Zdroj) zvolila právě tento provokativní titul své knihy, protože chce světu něco radikálního sdělit. Jejím cílem je odstranit po dlouhá staletí nahromaděné nánosy pojmového chaosu, který zničil jeden z nejdůležitějších pojmů našeho slovníku. „Slovo ‘sobectví‘, píše Randová, „se stalo synonymem zla; navozuje představu jakési krvelačné šelmy, která se přes hromady mrtvol žene za svým cílem, a které nezáleží na žádné živé bytosti a jde jí jen o bezprostřední naplnění svých nesmyslných rozmarů. Dnes se má všeobecně za to, že jsou dva druhy morálky, mezi nimiž si musíme zvolit: buď obětovat ostatní lidi sobě, což se správně považuje za zlo (ale mylně chápe jako sobectví), anebo obětovat sebe sama ostatním, což se považuje za dobro. V tomto souboru článků, Randová nabízí „nové pojetí egoismu“ založené na rozumu, jako nástroji uchování lidského života. Je to pojetí vylučující jakoukoli formu obětování, jak sebe ostatním tak ostatních sobě. Sobectví neznamená „dělat cokoli se člověku zlíbí“. Morální principy nejsou otázkou osobních preferencí – jsou založeny na faktech reality, na lidské přirozenosti jako rozumové bytosti, která musí přemýšlet a úspěšně jednat, aby mohla žít a dosahovat štěstí. Úlohou morálky je identifikovat jisté typy jednání, které podporují život člověka. Jde o ctnosti jako produktivita, nezávislé myšlení, integrita, poctivost, spravedlnost, hrdost. Všechny jsou projevem jedné ústřední ctnosti, která každého člověka udržuje naživu: racionality. Racionální pojetí sobectví samozřejmě vůbec nevylučuje soukromou dobrovolnou charitu. Ta vždy fungovala a funguje, a existovala by v mnohem masivnějším měřítku, kdyby stát nevysával od lidí na daních peníze na hanebné nesmysly. Lidé by dobrovolně ze svých peněz rozhodli, kdo si charitu zaslouží či nezaslouží, a nechť nikdo ani na vteřinu nepochybuje, že o ty, kdo si ji zaslouží, by bylo bohatě postaráno. V každém případě však charita není měřítkem ušlechtilosti a kriteriem morálky. Účelem morálky je dát lidem návod, jak žít, nikoli jak pomáhat žít ostatním. Lidský život totiž není jednou velkou nemocnicí nebo neustálou plavbou na záchranném člunu. Jak ve své filozofii ukázala Ayn Randová, pojmový chaos se neodehrává jen v oblasti morálky. Stejně jako sobectví byly zcela překrouceny pojmy spravedlnost, individualismus, právo a kapitalismus, mám-li jmenovat jen ty nejdůležitější. U běžných, málo abstraktních pojmů ke zmatku nedochází, protože význam pojmů jako např. strom, ryba, červená, stůl apod. můžeme velmi rychle ověřit přímým ukázáním na smyslově vnímané věci. Katastrofa vzniká až na úrovni velmi abstraktních pojmů. První, který je třeba uvést na pravou míru (a tím radikálně změnit přemýšlení lidí o morálce a tom, co je dobro a zlo), je právě sobectví. Pokládáte si někdy otázku, proč je politika tak hanebná, zoufale hloupá a zkorumpovaná? Protože lidé odmítli sobectví a místo něj přijali obludnou morálku sebeobětování.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Filozofie
Vydáno: 2017 , DauphinOriginální název:
The Virtue of Selfishness, 1964
více info...
Přidat komentář
To je čistá intelektuální radost číst eseje Ayn Randové. I přesto, že s jejími vývody na mnoha místech nesouhlasím, nelze jí upřít jasnou argumentaci, byť někdy sklouzne k propagandistickému stylu. Ale je možné, že je to dáno těmi více než 50 lety, které od vydání originálu uplynuly. Za tu dobu se změnil svět, pohříchu směrem, který autorka předpovídala. Ale na druhé straně i poznání se za tu dobu posunulo, a pokud by Ayn Randová žila dnes, s největší pravděpodobností by některé své argumenty trochu pozměnila.
Příspěvky Nathaniela Brandena jsou přeci jen trochu militantnější.
Atlasovka a Zdroj mi sedly víc. Tady je Ayn dost militantní. A trochu zapomíná, že ateismus je taky jenom forma víry. Sama při psaní zjistila, že spirituálním pojmům se nejde vyhnout, a bylo celkem zábavné sledovat, jak zuřivě vysvětluje, že pojem "duše" myslí tak a tak a tak.
Člověk prostě je i spirituálně založený, tečka. A rozumovému jednání to vůbec nebrání. Není to rozpor. Spíš naopak, někdy je to dost dobrej tunning.
Další věc, která mě zarazila, byl dvojí metr, který měla pro některé pojmy. Nic jako "společnost" neexistuje, takže se na ni nemá brát ohled, ale něco jako "stát" ano? Ekonomika se má nechat laissez-faire, ale stát se má svázat jasně danými zákony? Navíc co nejpřísněji vymezenými, aby byl jednotlivec chráněn (!) ?
To mě na tom asi zaráželo nejvíc - ona vidí, jaké zlo stát páchá, ale zároveň ho obhajuje jako jediného možného poskytovatele některých služeb. Jako by neviděla, že i ty služby budou mít na starosti jednotlivci (kteří budou jednat ve svůj prospěch - a teď to nemyslím pejorativně, pouze jako konstatování faktu, že jejich práce jim nebude nabízet žádný rozvoj a oni si dříve či později začnou hledat způsob, jak se rozvíjet, což je hlavní lidská přirozenost - i podle Ayn), a že veškeré zákony jsou jen slova na papíře, která se dají kdykoli přepsat.
Pokud má být stát pro občany výhodou, měl by fungovat i metodou laissez-faire, a ne aby bylo nutné ho jakkoli svazovat, ne? Protože jakmile je tohle zapotřebí, jde o hrozbu, i kdyby s nějakou tou výhodou. A pokud svobodně fungovat nebude, převálcuje ho prostě jiný systém. Tak to chodí.
Jinak už ale můžu jenom souhlasit.
Autorovy další knížky
2014 | Atlasova vzpoura |
2004 | Atlas pokrčil plecami I. |
2018 | Ctnost sobectví |
2004 | Atlas pokrčil plecami III. |
2004 | Atlas pokrčil plecami II. |
Je dobré se zastavit, přečíst si tuto knihu a přemýšlet o ní. Člověk v ní objeví argumenty pro přehodnocení svého přístupu k životu. Ateisté i věřící, anarchisté i etatisté, socialisté i kapitalisté, lidé s různými příběhy. Je to kniha, která nás může inspirovat ke smysluplnějšímu životu...