Ctnost sobectví
Ayn Rand (p)
Za nejvyšší morální hodnotu zpravidla považujeme nezištnou pomoc. Debata se pak soustředí na otázky, komu bychom měli pomáhat či jak velkou oběť je potřeba přinést. Morálka sebeobětování však vůbec neřeší, jaké hodnoty má člověk sledovat a co je v jeho vlastním zájmu. Zajímá ji pouze to, že prospěch z toho, co člověk vytváří, mají mít ostatní, nikoli on sám. Ayn Randová ve svém eseji "Objektivistická etika" tento přístup zásadně zpochybňuje a předkládá nám morálku orientovanou na život, ne jeho obětování. Ukazuje, co znamená jednat ve vlastním zájmu. Není to jednání na úkor ostatních - naopak jde o jediný způsob, jak mohou být v souladu racionální zájmy jednotlivců ve společnosti. Sobectví pro ni není vrtošivým, instinktivním chováním, ale důsledným, usilovným a trvalým promýšlením, jak promítat morální principy do každodenních situací a podle toho se chovat. Randová naplňuje pojem sobectví zcela novým obsahem: racionálně pojímané sobectví je jedinou morálkou, která je v souladu s lidským životem.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Filozofie
Vydáno: 2024 , DokořánOriginální název:
The Virtue of Selfishness, 1964
více info...
Přidat komentář
To je čistá intelektuální radost číst eseje Ayn Randové. I přesto, že s jejími vývody na mnoha místech nesouhlasím, nelze jí upřít jasnou argumentaci, byť někdy sklouzne k propagandistickému stylu. Ale je možné, že je to dáno těmi více než 50 lety, které od vydání originálu uplynuly. Za tu dobu se změnil svět, pohříchu směrem, který autorka předpovídala. Ale na druhé straně i poznání se za tu dobu posunulo, a pokud by Ayn Randová žila dnes, s největší pravděpodobností by některé své argumenty trochu pozměnila.
Příspěvky Nathaniela Brandena jsou přeci jen trochu militantnější.
Atlasovka a Zdroj mi sedly víc. Tady je Ayn dost militantní. A trochu zapomíná, že ateismus je taky jenom forma víry. Sama při psaní zjistila, že spirituálním pojmům se nejde vyhnout, a bylo celkem zábavné sledovat, jak zuřivě vysvětluje, že pojem "duše" myslí tak a tak a tak.
Člověk prostě je i spirituálně založený, tečka. A rozumovému jednání to vůbec nebrání. Není to rozpor. Spíš naopak, někdy je to dost dobrej tunning.
Další věc, která mě zarazila, byl dvojí metr, který měla pro některé pojmy. Nic jako "společnost" neexistuje, takže se na ni nemá brát ohled, ale něco jako "stát" ano? Ekonomika se má nechat laissez-faire, ale stát se má svázat jasně danými zákony? Navíc co nejpřísněji vymezenými, aby byl jednotlivec chráněn (!) ?
To mě na tom asi zaráželo nejvíc - ona vidí, jaké zlo stát páchá, ale zároveň ho obhajuje jako jediného možného poskytovatele některých služeb. Jako by neviděla, že i ty služby budou mít na starosti jednotlivci (kteří budou jednat ve svůj prospěch - a teď to nemyslím pejorativně, pouze jako konstatování faktu, že jejich práce jim nebude nabízet žádný rozvoj a oni si dříve či později začnou hledat způsob, jak se rozvíjet, což je hlavní lidská přirozenost - i podle Ayn), a že veškeré zákony jsou jen slova na papíře, která se dají kdykoli přepsat.
Pokud má být stát pro občany výhodou, měl by fungovat i metodou laissez-faire, a ne aby bylo nutné ho jakkoli svazovat, ne? Protože jakmile je tohle zapotřebí, jde o hrozbu, i kdyby s nějakou tou výhodou. A pokud svobodně fungovat nebude, převálcuje ho prostě jiný systém. Tak to chodí.
Jinak už ale můžu jenom souhlasit.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Atlasova vzpoura |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami I. |
| 2018 | Ctnost sobectví |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami III. |
| 2004 | Atlas pokrčil plecami II. |
Je dobré se zastavit, přečíst si tuto knihu a přemýšlet o ní. Člověk v ní objeví argumenty pro přehodnocení svého přístupu k životu. Ateisté i věřící, anarchisté i etatisté, socialisté i kapitalisté, lidé s různými příběhy. Je to kniha, která nás může inspirovat ke smysluplnějšímu životu...