Plodnost

31.12.2022

Opravdu pozoruhodný román - jakýsi časosběrný dokument, sledující jednu rodinu a lidi okolo ní. Kniha je součástí cyklu "Evangelia" a tvoří jakousi utopickou oslavu plodnosti. Spisovatel zde vykouzlil novou ideologii plodnosti, která zahrnuje jak plození lidí, tak oplodňování země. Hlavní postavou je Matouš Froment se svou manželkou Marianou, pár milující se a plodící děti. Matouš současně vzdělává neplodnou půdu, odvodňuje bažiny a zavlažuje vyprahlé písčiny. Symbolicky tak je zde spojeno úsilí živočišné a úsilí kolonizační. Jakýmsi protikladem jsou příbuzní a známí Fromentových, většinou lidé sobečtí, požitkářští, vypočítaví a nakonec zlí. Zola ukazuje prázdnotu a neplodnost jejich existence zaměřené jen na sebe. Třetí linii románu tvoří osudy chudých lidí, vesměs dělníků a služebných, kteří doplácejí na nemilosrdné poměry v Francie konce 19. století.
Jednou z nejpůsobivějších oblastí, o níž Zola píše, je svět opuštěných a nechtěných dětí, které jsou přivedeny na svět a posléze odvezeny kamsi na venkov, kde z nich většina zemře. Součástí tohoto velkého a krutého obchodu je také obchod s kojnými, jehož příčinou je neochota Pařížanek kojit své děti. Vlastní děti mladých venkovanek, které odjíždějí jako kojné do Paříže, jsou pak odvezeny zpět na venkov, kde většinou umírají na nedostatek péče.
Zola nemilosrdně staví do kontrastu rodinné štěstí Fromentových s bídou a neštěstím těch, kteří nedávají prostor přirozené plodnosti. Kniha je v lecčems naivní a chvíli trvá, než čtenář překoná onu ideologickou jednostrannost autorova pohledu. Pak však překvapí suverénní znalost poměrů a hluboká psychologická sonda do duší žen, které se nejprve vyhýbají těhotenství, a posléze o ně marně usilují. Líčení jedné z nich, Konstance, která dospěla až k nenávisti a zločinu, patří k nejlepším stránkám knihy.