Čtyři tisíce týdnů
Oliver Burkeman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494823/bmid_ctyri-tisice-tydnu-Zyb-494823.jpg
4
204
204
Na světě pobudeme sotva čtyři tisíce týdnů. Musíme toho v nich stihnout spoustu a všechno zaráz: Vyřešit další pohromu v práci. Najít si lepší práci. Užít si krátký čas s dětmi, a přitom toho kolem nich tolik obstarat. Pravidelně sportovat. Hodně číst. Chodit brzo spát... Říkáte si, že to prostě nejde zkombinovat? Máte pravdu! Oliver Burkeman vás odnaučí vyhlížet vysněný dostatek času a ukáže vám, jak zažívat radost i ve dnech, kdy se na vás všechno sype. Jeho kniha je plná originálních postřehů z klasické literatury i psychologických výzkumů. A především ji napsal s pochopením pro smrtelníky, kteří se snaží smířit s tím, že nemůžou stihnout všechno. V knize se mimo jiné dozvíte: - Proč je zhoubné přemýšlet o čase jako o zdroji, který musíme využít naplno. - Že snaha o co nejvyšší efektivitu je zdrojem úzkostí, ne jejich řešením. - Jak a kdy pohnout s životními sny a plány, které kvůli povinnostem dokola odkládáte. - Které koníčky vám přinesou skutečný odpočinek a které jen další stresující seznamy úkolů. - Že není ostuda přiznat si porážku a některé věci prostě vzdát. - Jak někdy nedělat nic – a netrápit se kvůli tomu.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Ekonomie a obchod
Vydáno: 2022 , Jan MelvilOriginální název:
Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals, 2021
více info...
Přidat komentář
Občas je dobré si připomenout, kam to naše každodenní pachtění vlastně směřuje. Burkeman k tomu nabízí poměrně dobrou příležitost a připomíná možná ne úplně příjemné pravdy o životě, zejména o čase, který nám byl vymezen. Také nás konfrontuje s tím, co děláme, čemu dáváme priority, a jestli to je opravdu to, co bychom se svým životem měli dělat. A dělá to dost intenzivně a nevybíravě, takže prostě není úniku.
Knížka určitě stojí za přečtení. Přiznám se ale, že jsem pořád čekal, kdy už to konečně přijde. Kdy se objeví ten tolik potřebný aha moment, kdy si řeknu, tak takhle už to dál nejde, musím to změnit a začít fungovat jinak. Mno, nepřišel, ale to neznamená, že času stráveného s touto knihou budete litovat. Těch postřehů je tam opravdu hodně, stejně jako i několik praktických tipů, které vám pomohou přenastavit priority. Pokud si tedy Burkemanovi argumenty připustíte k tělu.
Stojí za přečtení, asi každý člověk si uvědomí pár svých věcí, o kterých podvědomě ví, že dělá "špatně", ale nemůže se donutit udělat změnu.
Takhle se po přečtení možná rozhoupe, alespoň něco malinko změnit ;-).
Kniha vlastně nepřináší nic závratně překvapivého - můžete si najít nové přátele, novou práci, nového partnera/partnerku, nový životní cíl nebo poslání, ale už nikdy nenaleznete jednou odžitý (nebo promarněný) čas. A o tom vlastně celá kniha je o nakládání s tím nejcennějším, co si nedokáže koupit ani ten nejbohatší člověk na světě.
Super seberozvojovka, jde trochu jiným směrem, než ostatní knihy o produktivitě, pojmenovává dost "problémů" a životních situaci, se kterými se určitě spousta lidí ztotožní a třeba i díky knížce začne něco dělat, respektive nedělat. Určitě můžu doporučit.
První půlka knihy mně bavila víc než druhá a když to porovnám s již přečtenými seberozvojovými knihy této oblasti, kniha neobsahuje nic nového. Ale zároveň má i mnoho podnětných myšlenek a nebabrá se se zbytečnostmi.
Dlouho jsem na tuto knihu narážel a přemýšlel, že si ji přečtu. A dlouho mě od toho odrazovaly průměrné recenze. Nakonec jsem si ji koupil a přečtení rozhodně nelituji.
Nepřišlo mi, že by se autor v knize nějak zásadně opakoval. Každá kapitola přináší trochu jinou myšlenku, která nějak souvisí s hlavní tezí knihy - náš čas na zemi je omezený, nemáme nad ním moc kontrolu a stihneme jen zlomek toho, co si naplánujeme. Pro někoho to může vyznívat pesimisticky, ale pokud jste trochu nad věcí, připomene vám, co je v životě důležité.
Aby to nebyla jen sbírka esejí ohledně konečnosti života a nesmyslnosti rigidního plánování, dává autor v poslední kapitole pár praktických tipů.
Je to taková oddechovka a doporučuji ji k přečtení všem, které stresuje každé otevření svého to-do listu.
Kniha mi nepřinesla nic převratného, ale připomněla mi, co je doopravdy důležité.
Je komplexní, každá kapitola je něčím zajímavá a dobře se čte. Autor probere v rámci jedné kapitoly dost témat, které spolu zdánlivě nesouvisí a to mě trochu rušilo. Přesto knihu hodnotím kladně. A to hlavně proto, že se vás nesnaží přesvědčit o své pravdě, ale přináší zajímavé tipy, které člověk může zavést do svého života.
Skvělé, avšak bohužel zbytečně se opakující myšlenky. Ke konci knihy jsem už měl problém udržet pozornost, protože jsem se nedozvídal vesměs nic nového a zároveň jsem čím dál více nabýval dojmu, že se Burkeman začíná uchylovat k brutálnímu dogmatismu. V poslední kapitole a doslovu to trochu zase vylepšil, i tak ale zbytečně podrazil nohy potenciálu knihy. Život není černobílý.
Bohužel dost slabé. Po první polovině knihy máte chuť vzít žiletku a jít to ukončit někam do lesa. Získáte dojem, že váš život je krátký a nicotný a že stejně nikdy nic nestihnete, natož abyste stihli všechno a tak ani nemá smysl se o to pokoušet. V druhé polovině knihy se sice tento dojem zlepší, ale i tak je to spíš slátanina toho, co se autor dočetl v jiných knihách.
Přineslo mi to uvědomění, že nemusím být superman i když mám pocit, že je to v poslední době populární. Zvlášť pokud jsem máma. A hlavně se vždy zamyslet nad tím, čím se zabývám, protože člověk opravdu často řeší blbiny, který za vynaložený čas a energii nestojí.
Moc mi nevyhovoval styl, jakým byla kniha napsána a jak autor ke čtenáři "promlouvá" a odkazuje se na jiné autory. Dočetl jsem do konce, jelikož jsem knihu měl u sebe při nečekané cestě vlakem, a pár zajímavých poznatků si přesto odnesl. Zvláště připomenutí, že určité věci/činnosti zkrátka zaberou svůj čas, jen my kolikrát nejsme ochotni ten čas věnovat s výmluvou, že tohle "není naše parketa".
Do poloviny jsem si rikala, ze je to kniha, kterou jsem prave ted potrebovala precist. Od poloviny jsem bojovala kazdou stranku.
Prvni polovina mi prinesla novy pohled na svet, druha polovina mi nutila autoruv pohled na svet vic, nez mi bylo prijemne.
Doporučuji. Prostě kniha od Melvila. Kniha je komplexní, relativně dobře strukturovaná, nicméně dovedu si představit, že někomu může přijít chaotická. Autor má co říct, takže v rámci jedné kapitoly probere spoustu zdánlivě nesouvisejících témat. A k tomu alespoň mně často odbíhali myšlenky. Kniha mě zaujala jako celek, každá kapitola. Obávám se něco konkrétního zmínit, abych vás neúmyslně nevhodnou ukázkou neodradil. Kniha totiž výjimečně je vyrovnaná, nesnaží se vás tak moc jako jiné knížky přesvědčit o své pravdě. Ke každé informaci najdete přímo či nepřímo i opak. Na druhou stranu ne se vším souhlasím, většinou když něco tvrdí právě, že mu to přijde jako jediná správná cesta (např. si odepřít možnost volby - ano částečně to může být úspěšná strategie, ale ne extrémně, kdy už je pak člověk lapen do pasti). Zvláště mě zaujalo:
"Je například běžné vstupovat do vztahu s nevědomou nadějí, že vám partner poskytne jak neomezený pocit jistoty, tak neomezené vzrušení. [...] Ve skutečnosti si tyto požadavky protiřečí. Kvality, díky nimž je někdo spolehlivým zdrojem vzrušení, jsou obecně v rozporu s vlastnostmi, které z člověka činí spolehlivý zdroj jistoty a stability."
Kniha na někoho může působit negativně, vzdát se nadějí, vzdát se. Ale myslím si, že autor trochu přehání, aby přílišného ...řekněme idealistu... víc smířil s praktickými limity, přivedl ho k realismu. Nemá smysl optimalizovat procesy, předtím než se provede hrubé okleštění požadavků.
Když jsem na svém Instagramu dělala anketu, kterou knihu mám číst, nejvíce jste mi doporučovali tuto. Hodně z Vás velmi zaujala a psali jste mi, že ji mám zkusit! Čili rozkaz zněl jasně!
Knížka je skvělá především pro ty lidi, kteří se snaží být co nejvíce produktivní, kteří věčně nestíhají a při tom zanedbávají běžné lidské činnosti. Být s rodinou, sportovat, věnovat se koníčkům. Myslím, že každý z nás se někdy ocitl v tomto kolotoči, ale v momentě, kdy se tento stav stává naší rutinou, je potřeba něco změnit. A přesně těm z Vás, kteří jste se v těchto řádcích našli, by mohla pomoct tato kniha.
Za mě se totiž jedná o fajn tipy a rady, které můžete zahrnout do svého života.
Knížka, která sedne jak zadnice na hrnec hlavně těm, kteří mají pocit, že toho musí mraky stihnout, a cítí se špatně, když někdy nejsou produktivní. Sice se tu rozebírá time-management, ale pokud chcete najít kvantum rad, jak být víc a víc výkonnější, tak radši sáhněte po jiné knize věnující se takovému tématu. Time management pro smrtelníky je zaměřený úplně opačným směrem, a to tak, abyste si uvědomili, že času je omezené množství, nemusíte stihnout všechno, a čím víc budete za něčím pospíchat, tím méně vám to nakonec bude, a dostanete se do permanentního stresu. Já jsem přesně takový člověk, a jsem ráda, že jsem si to přečetla, protože jsem dostala spoustu postřehů, nad kterými jsem se mohla zamyslet, a pár věcí bych do svého fungování chtěla zakomponovat.
Moje recenze bude jiná. Nikdy jsem timemanagmentu nepropadl, paradoxně jsem si oblíbil ale žánr jeho recenzí co jel Michal Kašpárek. Tam bylo vyhodou to že uměl filtrovat bullshit, revidovat po letech dříve poznané, a některé věci jsem si z toho spíš nahodile odnesl. I já jsem prošel nějakou verzi todolistů. Ani ne proto že bych potřeboval vše dopuntíků, jako spíš že jsem to potřeboval nezapomenout. Jedna z rad v této knize je podobná. Jsou úkoly co mi tu straší třeba 8 let. A nic se nestalo. Mám ale výhodu že jsem v oborech které jsou tak institucionálně rigidní, že vlastní projekt a značka v nich téměř neexistuje.
Co mě ale opravdu sralo, tak že nic nemá smysl. Respektive i když jsem si to nějakou dobu myslel a hledal, tak jsem se opakovaně setkal s tím že to o čem si myslím že bude mít dopad tak dopad nemá, a nahodilosti mě často katapultovaly jinam. Ještě nedávno jsem si myslel že je to to legendární 80/20, až později mi jeden jáhen vlastně řekl že to nefunguje ani takhle přesně. Nepovažuji to za univerzální zjevenou pravdu, ale je fakt že málo co odpovídá zkušenosti víc. A o tom je myslím si i tato kniha.
Tato kniha je osvobozující, při jejim čtení mi paradoxně vytanula na mysli tvorba prigl.cz co je v knize Úvod do současné trapnosti. Všichni prostě bojujeme se svými tenzemi, očekávaními a nároky které mají tu tragické, tu humorné dopady. Doporučuji ji přečíst před tímto.
Je pardox že i kniha co má asi vyrážet na pomoc fetákům todolistu má na mě podobný účinek. Nevadí co bylo, je teď a bude jen zítra o kterým nevíte do kdy. A i kdybyste měli milion exekucí, slunce pořád hřeje. Nemusíte spasit všechny, a nejspíš se to nepovede ani u vás samotných. Nemusíte hned s Priglem v ruce a lahváčem zevlovat na nádru, ale sedět na lavičce pár bloků od domu kde jste ještě nikdy nebyli a pozorovat cvrkot může mít smysl samo o sobě. Tohle poselství jsem nějak tušil, ale dala mi to uceleně až tato kniha.
Taková idylka na oddech. Žádné komplikované zápletky ani postavy. Vše je černobílé od samého začátku do konce. Kapitoly jsou krátké a rychle plynoucí díky střídání dvou hlavních postav které na sebe dějově navazují. Polovina knihy je spíše představení prostřední a cílů. Erotických scének je tam tak dohromady tři. Asi nejsem cílová skupina. Doporučuji čtení ala autopilot na večer.
Kniha se mi moc líbila. Je úplně jiná než ostatní knihy zaměřující se na zvýšení produktivity. Dostala mě, odnesla jsem si z ní pár velmi zajímavých postřehů. Rozhodně stojí za přečtení. Jediné, co mi trochu vadilo, že se většina myšlenek opakuje několikrát dokola. Ale to je u knih tohoto typu běžné.
Obecně fajn, nějaké myšlenky jdou zcela proti jiným knihám a managerským proudům, v pozdějším věku si člověk ale musí připustit, že prostě všechno na 100% nezvládne. Pomohla mi se smířením. Za ně v pořádku:).
Čtyři tisíce týdnů
Upřímně nechápu takto nízké hodnocení, protože osobně bych knihu označila jako povinnou četbu spokojeného člověka.
Hluboké zamyšlení nad vlastním prožíváním života a nacházení pohodlí v nepohodlí.