Čtyřměstí
Theo Addair (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460669/bmid_ctyrmesti-sQt-460669.jpg
4
72
72
Ve stínu oskeruše série
< 2. díl
Zakončení fantasy příběhu Ve stínu oskeruše! Zlomený událostmi na Výhni se Kiro stává pro Anastázii spíš přítěží. Dívka se však nevzdává, dál se rve s nepřízní osudu a tvrdohlavě se drží naděje na uzdravení. Ve snaze přežít ze dne na den oba skoro zapomněli na Terezu – ta se jim ovšem připomene stejně nečekaně jako bezohledně a tentokrát má v rukou přesvědčivé karty. Namísto putování na kraj světa požaduje jen krátkou návštěvu Čtyřměstí, a navíc přidává nabídku, jíž lze jen těžko odolat. Kiro už ale nemíní slepě hrát roli Terezina nástroje. Své činy chce vykonat vědomě a po svém. Jeho rozhodnutí ho může stát domov a odmění ho spoustou dřiny, novými přáteli i nepřáteli, mučivými pochybnostmi, a především poznáním, že dobro a zlo jsou si daleko podobnější, než by se mu líbilo.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
50% - V samém závěru prvního dílu s nakaženými netopýry jsem byla dost navnaděná na pokračování, ale z druhé půlky téhle fantasy jsem mírně řečeno na rozpacích.
Co se podstatně zlepšilo, byl můj vztah k hlavnímu trojúhelníku Kiro-Darius-Anastázie (a posléze se to rozrostlo i o očekávaný přírůstek do jejich netradiční, ale podivuhodně fungující rodiny). Ti tři mi na rozdíl od prvního dílu přirostli k srdci a jejich vzájemné špičkování jsem si užívala a často se nad ním vydatně pochechtávala. Myslím, že kdyby tahle trojka byla zasazená v nějakém románu ze současnosti, mohlo by to fungovat výborně.
Protože ta fantasy linka mi ve finále nesedla vůbec. Matka Tereza (jakože paní Příroda nebo něco na ten způsob) měla občas záchvěvy, kdy její promluvy dávaly smysl, ale často mi připomínala zpovykanou natvrdlou a protivnou puberťačku, a když se s hlavními hrdiny chodila vybavovat o svém plánu na zničení lidského pokroku a návrat na stromy, bylo to trochu, jako kdyby sestoupil z nebe Bůh a šel si pokecat s Noemem, jestli je ta věc s potopou světa dobrý nápad. Ta konstrukce, že ona to udělat nemůže, ale Kiro ano, protože proroctví, to mi nedávalo smysl vůbec. A celá ta připrava sociálně-ekologické revoluce byla jednak nesmírně naivní, ale pro mě jako milovníka fantasy především dost čtenářsky nezáživná, a pohled na lidskou společnost po zničení Čtyřměstí potom nadmíru utopický (kam se podělo vedení Společnosti? Co to bylo za svět, kde je veškerá moc koncentrovaná jenom v jednom místě? Fakt se všichni lidi, zvlášť ti původně bohatí, tak zázračně spokojili s tím, že teď vymění život v rozvíjejícím se průmyslovém městě za spaní v domečcích z větví? Jakože nic proti, ale ve schopnosti se sebeméně omezit po zkušenosti z posledních několika let lidstvu nevěřím ani za mák).
Příště od autora určitě sáhnu raději po nějakém románu z reálného světa, psát totiž zjevně umí, takže počítám, že nebudu zklamaná tak jako tady. Ovšem na závěr si sem vepíšu alespoň pěknou myšlenku z knížky o síle dětství (byť ve chvíli, kdy se projevilo, že tu Kirovu superschopnost může mít vlastně každý, už mi ta záležitost s proroctvím nešla na rozum vůbec):
"Když věříš, že něco jde - a tím nemyslím, že si to upřímně přeješ, nebo že k tomu svou mysl urputně nutíš - jen když jsi opravdu a cele přesvědčený, bez sebemenších pochybností, že je možné to dokázat, pak teprve uspěješ. A co je ještě lepší, s touhle vírou se narodíš. Pouze dvě věci ti ji můžou vzít: lidé kolem tebe a tvůj vlastní dospělý rozum."
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla asi mi druhý díl nesedl. Ale pak se to rozjelo a já si to užila
Je to neskutečné, jak se druhá kniha dokázala dostat na ještě vyšší laťku než první díl a dokonale ukázat... já vlastně nevím ani co! Všechno! Nebyl moment, kdy bych zatoužila přestat číst.
Konec mě extrémě dostal a i přes to, že se vlastně příběh uzavřel, moc ráda bych o jeho postavách slyšela víc.
Druhý díl byl přesně takový, jaký jsem čekal. Naprosto fantastický. Oproti prvnímu dílu se mi líbilo, jak autor vyprávěl příběh. Nejvíc se mi kniha líbila ke konci, kde se k vyprávění přidává už více postav. Skvělá série, velice sympatické postavy.
I druhý díl této série se mi moc líbil. Theův styl psaní je skvělý a čtivý. Postavy jsem si oblíbila. Série nezklamala :)
Theovy knížky prostě miluju a díky Oskeruši jsem se v tom jen a jen utvrdila. Naprosto chápu, že velkým fanouškům fantasy se to nemusí líbit, nejde tady totiž jen o svět a o zvraty. Velký důraz je dáván na postavy, na vztahy mezi nimi, na jejich vývoj i na romantickou linku. Theo se drží toho co umí, zároveň je ale knížka plná zvratů a super nového prostředí, takže ani o to není nouze. Několikrát jsem se nahlas smála, bála jsem se o postavy a bylo by i pár ňuňu chvil. Navíc je dvojka míň infarktoidní než jednička, takže prostě boží. Pokud vaším primárním žánrem není fantasy a nebo s ním začínáte, dejte Oskeruši šanci.
(SPOILER)
Osobně nemám moc ráda vícedílné knížky, protože musím vždycky čekat na další díl, a mezitím ten předchozí zapomenu, takže když jsem se konečně dostala k tomu, že jsem si i přes pandemii knížku koupila (online s pomačkanou obálkou, což jen posílilo můj odpor k nakupování online), měla jsem opravdu radost.
Oproti prvnímu dílu mi Čtyřměstí připadalo o poznání chaotičtější. Pokud to byl vzhledem k místu, kde se příběh odehrává, záměr, pak se to povedlo. Osobně mi to připadalo, jako kdyby se pohádka potkala s italským dramatem (což je kompliment, kdyby to nebylo jasné, protože italské drama i pohádky mám ráda). Celkem se v příběhu míhá neskutečné množství postav a samotný je z velké části tvořený dialogy, které jsou občas protkané "dialogovými kudrlinkami", což dobře dokresluje ten fakt, že se tam míhá také velké množství dětí.
Darius: Kdo čekal, že zůstane mrtvý, asi zapomněl, že nečte Game of Thrones. Připadal mi střídavě milý a střídavě na zabití. Ke konci víc milý a méně na zabití.
Kiro: U něj mě zaujala ta schizofrenie dětské naivity a idealismu a všemocnosti. Myslím, že je to dobrý materiál na případné pokračování. Mám ráda labilní pošuky.
Anastázie: Působila na mě jako takové milé pohlazení ve chvílích, kdy dva výše zmínění naprosto rezignovali na zdravý rozum a logiku.
Tereza: Matka byla moje nejoblíbenější postava po celou dobu. Působila na mě jako opravdová matka, která přemýšlí, jestli se její nezvedené potomstvo ještě vejde do babyboxu, ale zároveň je nesmírně zvědavá, jestli se jim podaří udělat jednoduchou věc komplikovaně, a tak se rozhodne raději si otevřít lahev vína a hodit nohy na stůl. Osobně mě štval Kiro, když nevyužil ten ohromný potenciál, který taková známost skýtá, ale to by asi byla jiná knížka.
Určitě by neměly zapadnout ani myšlenky, které v knížce padly. Myslím, že nad mnohými z nich, zvlašť nad těmi týkajícími se ekologie a nevyhnutelnosti zkázy, by se měl každý aspoň na chvíli zamyslet (a třeba se také zamyslet nad tím, že není potřeba kupovat nové oblečení, a už vůbec ne z Číny, když z druhé ruky se dají sehnat opravdu hezké kousky a nějaké malé Číňáně nebude muset po dvanáctihodinové šichtě házet žabky do duhově zbarvené Žluté řeky). Z tohoto důvodu se mi líbilo také to, co autor provedl s dětmi na konci.
V neposlední řadě se mi také líbila aplikace cizích jazyků do mluvy postav (ale kde zůstala slovenština?). Obě dvě knížky fungují jako dostatečně uzavřený příběh, takže případné pokračování o tom, jak se z Kira stane Darth Kiro a ovládne nově vzniklé Osmiměstí, ho na kompaktnosti nijak neohrozí.
Po prvním jsem měla svou představu, jak se cca bude odvíjet druhý. A musím říct, že jsem se dost spletla a vývojem jsem byla upřímně a velice příjemně překvapená. Jako další plu musím dodat, že se četl lépe než první díl, děj víc odsýpal.
Mně se líbil už první díl.
A druhý díl byl snad ještě lepší. Kdybych měla být stručná, tak... Je to krásné fantasy.
A pokud bych se mohla i trochu rozepsat,...
Už začátek byl neuvěřitelný, protože tam bylo takových nečekaných zvratů! Sotva se čtenář stihl rozkoukat, už si připadal jak na horské dráze.
A pak se tempo trošičku zvolnilo a postavy se rozvíjely.
Přibylo pár nových postav a s tím tedy asi můj jediný problém. Já zkrátka zvládnu 3 úhly pohledu. To je moje maximum, abych si knížku fakt užívala. Další jsou navíc.
Ale tady mi to naštěstí nevadilo tolik, protože úhly pohledů se zde střídají rychle a netrvá to 100 stránek (jak už to někdy bývá). Takže velká poklona autorovi.
A co bych nejvíc vyzdvihla? Tu ekologii! Která je navíc do děje vetknutá tak nenásilně, že to snad nemůže vadit ani těm největším odpůrcům "ohleduplného" smýšlení.
Druhý díl Oskeruše mi potvrdil, jak moc jsem si všechny postavy zamilovala. I to jak se rozvíjely a stejně taky i jejich vzájemná pouta. Dokonce jsem si oblíbila i nové postavy. Goudvis, Ylli a hlavně všechny ty děti. Dokonce i Terezu chvílemi. Theovo krásné psaní, a to jak dobře vymyslel ten svět a postavy je prostě wow. Tato série byla teprve můj třetí fantasy knižní zážitek a taky bude navždy můj oblíbeny!! Těším se na další knihy od Thea a vřele doporučuji
První dí jsem zahlédl v knihovně a vzal jsem ho s tím, že ho zkusím a okamžitě po jeho dočtení jsem si šel i pro tento druhý.
Theo Addair stvořil něco velmi speciálního. Dokázal vhodně skloubit fantasy prvky, příběh, romanci a v druhém díle přidal dokonce i to, co mi v prvním chybělo a to propracovanější popis světa.
Za mě výborné pokračování se zcela(pro mě) nečekanými zvraty a postavami s nimiž jsem se v průběhu obou dílů dokázal ztotožňovat( s některými ne, protože to byli svině).
Hodnocení 9/10 je zde zcela na místě.
Jak je dobře že jsem si tuto sérii mohla přečíst najednou. Ve stínu Oskeruše je název série který vám zůstane na patře a obsah zůstane v srdci. Autor stylem ještě více zlahodněl a řekněme zdomácněl, v určitém směru se otevřel a já jsem měla dojem, že pod takovou jednou Oskeruší jsem se kdysi ve své minulosti a svém vesmíru učila číst. Moc doporučuji. Čtení ke kterému se jistě vrátím, protože má co říct a umí to sdělit neuvěřitelně lidským způsobem.
Dočteno. Na tohle pokračování jsme si počkali rok, stále majíc na paměti TEN konec... Nezbývá než říci, že to stálo za to. Dvojka si drží jemnocit, co se týče prožívání postav, i jedinečný vypravěčský styl, který vás nutí všechno kolem vnímat, jako by to byla vaše vlastní výprava. Navíc příběh zavádí do úplně nového prostředí, než ten předchozí, tudíž není nouze o překvapení či výzvy, se kterými se musejí hrdinové potýkat. Celé to jejich putování jsem si neskonale užila, spolu se všemi strastmi a radostmi, až mi bylo vážně líto, že to končí... Krásný cituplný příběh.
Úžasná knížka! Theo patří mezi mé nejoblíbenější autory. Jeho knížky jsem si zamilovala hned od prvních stránek a tato není výjimkou.
Druhý a závěrečný díl duologie Ve stínu oskeruše.
Theo je jednoduše, jedním z mých nejoblíbenějších, českých autorů. Jeho dušihladící styl vyprávění je nezaměnitelný a pro mě naprosto kouzelný. Většina lidí ho popisuje jako ,, milý,, a milý rozhodně je. V jeho knížkách není žádné zbytečné extrémní násilí nebo explicitní nesmysly, proto máte ze čtení vždy uklidňující pocit. A i když v téhle knize Theo maličko přitvrdil stále se nese v podobně krásném duchu.
V tomhle pokračování se mi nejvíc líbily dvě věci. Více prostoru pro lásku, žádné skryté náznaky a dokonce i pár sexuálních narážek. A také větší ucelenost děje, opravdový důraz na to, že každá akce vyvolá nějakou reakci.
Ve Čtyřměstí je také mnohem více děje, zvratů a překvapení než v předchozím díle, což vás bude nutit číst a číst. Ano stále je to kniha se silným ,, ekologickým,, podtextem ale stále mi to absolutně vůbec nevadilo. Těch podtextů je tam určitě mnohem víc, a všechny jsou vsunuty do děje nenásilnou formou, u které si řeknete, že děj by bez nich nebyl úplný. Úžasně je vykreslená atmosféra, svět je skvěle vymyšlený a působí skoro až dojmem české vesnické legendy a ono celkově celý příběh působí jako nějaká důvěrně známá báje, o které jste se mohli učit ve škole, celé je to tak trochu důvěrně známé, přesto, že jste nikdy nic takového neslyšeli, nebo alespoň mě to tak přišlo. Celkově tedy tuhle knížku můžu shrnout v pár bodech. Silný příběh, zajímavý děj, postavy, které si prostě zamilujete a budete k nim mít velmi blízko, naprosto skvěle dotažené charaktery, a pohlazení po duši ve vícero ohledech. Takže k téhle duologii stejně jako ke všem Theovo knížkám se určitě budu vracet. A vám ji rozhodně doporučuju s klidným srdcem a svědomím.
Ale to bych nebyl já kdybych k Theovi neměl nějakou poznámku :D Je sice fajn, že v době, kdy se autoři snaží ze sérií vytřískat maximum a roztahují je na pět či dokonce sedm dílů, se Theo rozhodl svou sérii zbytečně neroztahovat a ano tyhle dva díly jsou i krásně zakončené, ale prooč, proč ne aspoň tři :) Tohle byl hrozně krátkej čas, a já chci, jako vždy, víc. :) Takže za to zase strhávám bod. Jinak by bylo šest z pěti :D
Tahle kniha je důkaz, že pokračování může být stejně dobré a napínavé jako první díl.
Štítky knihy
ekologie česká fantasy LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2018 |  Muffin a čaj |
| 2019 | Koláčky a spiklenci |
| 2019 |  Na kraj světa |
| 2021 | Supertajný seznam věcí |
| 2020 | Čtyřměstí |
Druhý díl mě zklamal snad ještě více než ten první. Hodně jsem se čtením této knihy bojovala. Spousta nudných dialogů, spousta nudných pasáží, spousta přeskočených stránek. A to se tu konečně víc rozjíždí lgbt linka. Bohužel, to je taky asi jediné pozitivum, které mě na tomto díle bavilo. Tenhle fantasy svět zkrátka moc nefunguje, autor zapomněl vychytat spoustu věcí a bohužel, občas mi ty nedomyšlené záležitosti kazily celkový dojem z příběhu, přestože ekologický přesah románu se mi velmi zamlouval.