Cujo
Stephen King
Castle Rock v Maine je na pohľad pokojné mestečko, kde sa životy ľudí nijako nevymykajú priemeru. Raz, nebolo to až tak dávno, však do mestečka zavítal netvor a odvtedy už nič nebolo ako predtým. To, čo striehne v temnej jaskyni, nie je vlkolak, upír, ghúl ani bezmenný tvor zo zakliateho lesa či snežných pustín. Má to však moc zmeniť milého a priateľského bernardína na krvilačnú beštiu, ktorá následne terorizuje obyvateľov mestečka. Výnimkou nie je ani štvorročný Tad Trenton, ktorý s matkou uviazne v pokazenom aute. A na blízku nie je nik, kto by im pomohol.... celý text
Přidat komentář
Jestli King opravdu něco umí, tak vystupňovat napětí, až kam to jde. A tady se mu to opravdu povedlo. Cujo k tomu všemu chudák přišel hodně nevinně, ale tohle byla fakt zdařilá věc.
Zlosynem je zde zlosyn z těch nejhorších: náhoda. Naprostá, nepředpokládatelná, nezvratná ve svých následcích. Chudáček Cujo a chudák každý, kdo se mu připletl do cesty. Nenáročná Kingovka, která rozhodně neurazí.
má první kniha od autora a musím říct, že mi hrozně dlouho trvalo než jsem se začetla, než jsem se vyznala ve všech postavách a tak. docela škoda, protože konec byl neskutečný, ten mě bavil snad že všeho nejvíce. :D 3* proto, že si nechávám ještě nějakou rezervu na autorovi další knihy:)
Skvělá Kingovka!
Baví mě pročítat komentáře a srovnávat vlastní pocity z knihy s pocity ostatních čtenářů.
Konec se mi do paměti zažral tak moc, že jsem se několikrát v koloně v rozpáleném autě přistihla, že přemýšlím nad tím, jak bych být Donnou to pitomé nestartující auto rozjela :-D
Zatím jsem nebyla velký nadšenec Kinga,ale po téhle knize musím změnit názor.Byla to jízda a mohu jen a jen doporučit.
Cujo trpí vším, čím knihy Stephena Kinga trpívají - že začátku je strašně rozvleklý, obsahuje celou řadu nedůležitých vedlejších dějových linek a na každé stránce se nelze vyhnout otravné myšlenkové asociaci nějaké postavy, která na každé prohnutí mraků reaguje sáhodlouhou vzpomínkou na dětství a hromadou v půlce ukončených myšlenek. Celé je to takové patetické, špatně se to čte, pokud zrovna nemáte náladu.
Abych ale jen nekritizoval, musím vyzvednout příjemné a výborně popsané hlavní charaktery, a to v čele s maxipsem Cujem a jeho smutném boji proti vzteklině. Příběh sice příliš neplyne, ale je poměrně zajímavý a čtenáře nutí k strachování se. Aby se těm ubohým duším, které King na svých stránkách mučí nepřibylo ještě další trápení.
Kniha je to strhující, ale spíš než horor je to taková náhrada za večerní televizní krimi noviny. Pouze krev, sliz a zlomeniny, ty horor nedělají.
Něco z Osvícení, něco z Geraldovy hry, něco z Dolores Claiborneové, Kingův rukopis je znát na každé stránce, občas jsem měla pocit, že to už tady jednou bylo. To ale nic nemění na tom, že to bylo skvělé!
Opět čtivá a výborná kniha i film. Tentokrát v hlavní roli pes Cujo. Za mně dost smutné, bylo mi líto toho kloučka na konci. A ve filmu ten bernardýn byl sladkej chlupáč.
Při čtení téhle knihy se mi stalo něco, co zatím u žádné jiné knihy.*
Nechtěla jsem ji dočíst. Ale ne proto, že bych si říkala, že je tak úžasná, že nechci, aby nikdy skončila. Ale proto, že jsem nechtěla, aby se mým oblíbeným postavám stalo něco ošklivého. Tu milou rodinku jsem si tak oblíbila a věřila jsem, že i přes všechny nesnáze, které je čekají, to dobře dopadne.
Jenže to by nebyl mistr King. A jelikož to není první kniha, kterou jsem od něj četla, věděla jsem, že je nečeká procházka růžovou zahradou. A proto jsem při čtení posledních stran zažívala tak příšerné pocity beznaděje a nenávisti k autorovi. Tahle knížka na mě hodně psychicky působila během čtení a vážně jsem několik stránek před koncem knížku zavřela se slovy, že to nikdy nedočtu. Že prostě nechci, aby je potkalo něco zlého.
Jenže zvědavost mě přemohla a těch posledních pár stran jsem dotáhla se slzami v očích ke konci a proklínala jsem autora, že je tak bezcitný. Tahle knížka je od mistra Kinga mou nejoblíbenější, asi to teď zní trošku sadisticky, ale žádný autor ve mně nikdy nedokázal vyvolat takové pocity, jako právě King v této knížce. A proto jsem ji radši přečetla už rovnou dvakrát.
*(No vlastně něco podobného jsem zažila u Petra a Lucie, abych byla upřímná.)
Na mě tahle kniha fungovala. Je kratší, má spád a zápletka je podle mého vnímání opravdu hnusná a děsivá. Obsahuje osvědčené Kingovy speciality, především "obyčejné" věci a postavy proměněné v horor skrz oči dítěte, šílenou dlouhou beznadějnou situaci v závěru a plastické reálné postavy, a to včetně psa. Hodnotím ji kladně, pokud se chcete hnusit a bát :).
Za mě,úplně ztrata času.Jeden pes se vzteklinou,spousta stránek o špatných vlockach do mlíka a blbí reklamě, to má být jako horor?
Horor byl pro mě, to vůbec dočíst.!Opravdu mě strašně bavilo číst pomalu 50 stránek o špatných vlockach,zbylý stránky byly průměr a tak asi 10 stránek mě zaujalo,hrůza.
Za mě děsné, nikoliv děsivé! Vicova a Donnina linka mě absolutně nebavila! Při odstavcích o skoro neúspěšné reklamce jsem vyloženě trpěla! Absolutně nevím, co s dějem knihy měl společného policejní zabiják - vždyt to bylo o vzteklém bernandýnovi! Cujova linka mě chvilkami, asi tak do poloviny knihy bavila, pak už taky né. Navíc mě Cujo zklamal, co se týče počtu zakousnutých osob. Příběh byl zbytečně zdlouhavý a málem jsem ho ani nedočetla! Jako povídka, by to bylo úplně dostačující. Na konci na mě kniha působila depresivně, vzhledem k tomu, že mám doma psa, kterého MILUJU! Jediné, co si z téhle knihy asi odnesu, je, že když potkám vrčícího štěkajícího psa, vybaví se mi věta: " NEDĚLEJ CUJA! "
Miluju, jak má King knihy napsané. Vždy si vše živě v hlavně přehrávám. Cuja budu mít před očima ještě dlouho. Miluju psy a zároveň z nich mám po reálném incidentu respekt. Proto mě možná ta kniha tak dostala.
Jedna z více jednodušších, kratších a oddechovějších knih... nicméně napětí a hnusu se do ní vešlo, jen co je pravda. Bavila mě :)
King má svůj styl psaní a podání příběhu v intenzitě, jakou považuje za správnou a jakou chce, proto také ovlivňuje čtenáře v dávkách, v jakých chce. Ačkoliv se to nemusí zdát, přesnost je Kingovou doménou, proto i když se mi mnohokrát zdálo, že příběh není úplně hrůzostrašný, nebo že třeba není dotažený do konce, nepochybovala jsem, že to byl autorův záměr. Totéž jsem pocítila u knihy Cujo. Líbilo se mi nastavení předělu z přátelského a hravého štěněte k dospělému a nenávistnému psu. To překlenutí, že ten předěl nebyl najednou, ale postupně, kdy z obyčejného lovu drobného hlodavce v obilí se stal boj o život a tento lov určil příští chování. Takové to nenadálé poznávání jinak dosti známého psa (Vždyť jsme ho vychovali, známe ho, ale teď se chová jinak! Následuje údiv a zděšení...). Zjišťujeme, že to vědomé se nakonec stává nevědomým. Pes Cujo nebyl tak hrozivý, možná to S. King ani takhle nechtěl, ale hrozivý byl přerod dobrotivého psa v něco, co bylo zlé, co se mstilo, co zabíjelo. Ta přeměna.
King má i lepší díla, nicméně určitě nepovažuju přečtení za ztrátu času. Jako "pejskaře" mě kniha zřejmě zaujala víc, než kdybych nikdy psa neměl, ale vracet se k nejspíš nebudu. Časem bych rád srovnal knihu s filmovou verzí.
Hlavní linka s bernardýnem super, věrný pes a jeho pochody i osud snadno vtáhnou do děje, ovšem všechny ty otravné vedlejší linky, u kterých jsem měl pocit, že byly jen proto, aby z povídky byla kniha... minimálně hodina času se opakovaně věnuje VLOČKÁM .. barvivo ve vločkách, reklama na vločky atp., pořád dokola, tohle mě vysloveně s****. Měl jsem to jako audioknihu při běhání, takže jsem to musel protrpět, číst to jako knihu, tak celé tyhle pasáže přeskakuji. Stejně jako spousta dalších, s dějem nijak nesouvisejících odboček, kdy nám autor musel o každé sebevedlejší postavě povyprávět její životní příběh. Hodnotit nápad a příběh, asi by to bylo za 5*, ovšem to zpracování..občas mám pocit, že King by mohl s Tolkienem soutěžit, kdo napíše nezajímavější pasáže..
Začátek mi trochu trval, ale pak pecka. Člověk úplně cejtí to vedro, paniku, žízeň, i když sedí doma pod dekou v bezpečí a pije čaj. Bernardýna si nepořídim - Bohouš nebo Cujo, to nechceš.
Štítky knihy
psi nevěra zfilmováno tajemství strach horory Cena Augusta Derletha Nová Anglie
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2008 | Svědectví |
Netušila jsem, co strhujícího by mohlo být na příběhu psa, který se nakazil vzteklinou. Ovšem zapomněla jsem, jak mistrně si umí S.King pohrát s popisem a psychikou jednotlivých postav.. a v tomto případě nejen postav lidských, ale i psích.. Protože to, co já v tomto díle považuju za velmi povedené, jsou právě ty myšlenkové pochody samotného Cuja...