Cukr

09.08.2016

Cukr je první knížka, v které jsem se setkala s pravdivým líčením situace v dnešním zdravotnictví, která pravda není pro obyčejné lidi příznivá. Bez příkras a popravdě je zdokumentován stav dnešní společnosti, na který krutě doplácí hlavní hrdinka Klára. V některých situacích poznává nemocný sám sebe a svoje peripetie, kterými musí projít, trpí-li chronickou a vážnou nemocí. Ničeho se nedopustil a přesto je trestán. Jak společnost zachází a chová se k takto postiženému člověku? A jak se k němu chovají i někteří jednotlivci? Krutá realita necitlivého světa vůči nemocnému je popsána bez příkras. Boj o holý život, společenské uplatnění, existenční starosti, sousedská šikana. Kde je lidská důstojnost, když se vám zhroutí svět po stanovení diagnózy? K čemu všemu je člověk donucen, aby nejen fyzicky přežil? Vylíčeny jsou drsné problémy, o kterých se nemluví, ale které řada nemocných dnes zažívá a které jejich nemoc velmi zhoršují.
Některé pasáže se sice často opakují a text trochu kazí dost překlepů i pravopisných chyb, ale pohled do života naší současnosti i nedávné minulosti je vskutku pravdivý a syrově upřímný. Je poznat, že autorka si zažila své, mnohé prvky jsou autobiografické a bohužel všechny zde popisované události se opravdu staly.
Toto je vlastně již třetí díl, který volně navazuje na první dva s názvem Strach (Propast) a Strach (Msta), které jsem si hned v knihovně zapůjčila, abych se vrátila k tomu, jak se vlastně Klářina situace vyvíjela od počátku.