Noemovo dítě
Éric-Emmanuel Schmitt
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/18723/bmid_noemovo-dite-Agp-18723.jpg
4
71
71
Cyklus o neviditelném série
< 4. díl >
Druhá kniha z cyklu o neviditelném vypráví příběh kněze, ukrývajícího za války v katolickém penzionátu židovského chlapce Josefa. Ten vede s knězem debaty o Bohu a snaží se pochopit skutečnosti, které jsou pro něj prozatím neuchopitelné. Chlapec přitom netuší, co se knězi podařilo nashromáždit v kryptě pod kostelem.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , GaramondOriginální název:
ĽEnfant de Noé, 2004
více info...
Přidat komentář
"Náhodná četba", vzhledem k rozsahu novely navíc rychlá. Zajímavá, i když zkratkovitá, zvláště v závěru.
Pěkný příběh, obávala jsem se klišé pronásledování Židů za války, ale tady se jde i v dostatečně epickém příběhu mnohem dál: víra (dvě náboženství - Židé pořád čekají, rozdíly a spojnice, rozhodování), láska, zodpovědnost, život... a smysl života - tady sběratelství (Noe jako první sběratel, to mě dostalo). 90%
Četla jsem v souborné knize, po Oskarovi, který se mi jevil až příliš jednoduchý - hrající na jedinou strunu vyluzující dojímavý zvuk.
"Lidé si ubližují navzájem, Bůh s tím nemá nic společného. Stvořil svobodné lidi. Trpíme a jsme šťastní nezávisle na svých chybách nebo kvalitách."
Pro mě asi nejjímavější kniha z cyklu o neviditelném. Malý židovský kluk, který ani neví, co to znamená být Židem, a přesto kvůli tomu musí trpět. A otec Pemza...který věřil v lidské dobro možná ještě více, než v Boha.
Krásná novela o lidech. Pohled na válku a pronásledování je zachycen pohledem nevinného chlapce, který se učí o sobě a své kultuře. Vzhledem k rozsahu práce má příběh spád, díky překladatelce je příjemně čtivý. Odhaluje se nám jak může vypadat konfrontace dvou kultur, jak i drobné odlišnosti mezi lidmi jim nemusí překážet v jejich porozumění ostatním. Nechci aby to znělo jako kritika, protože jsem byl knihou opravdu nadšen a to jak poprvé, když jsem ji četl tak nyní po letech, když jsem se k ní vrátil. Pokud bych měl shrnout příběh Noemova dítěte, tak bych ho nazval jako dětskou verzi Deníku Anny Frankové se šťastným koncem. Opakuji, že to není kritika pouze pozorování, kniha je skvělý způsob jak někoho seznámit v jednom příběhu s multikulturalismem a aspektem historických událostí 2SV. Rozhodně stojí za přečtení.
Na Oskara to nemá, občas něco nedává úplně smysl, ale pořád je to velmi dobrá knížka s originálními postavami.
Gestapáci zavírají židy, takže židi daj svoje děti do děcáku k páterovi, kterej je od tý dobroty, že je neznásilňuje, ale naopak jim dává najíst a schovává je před skopčákama. Jedním z těch malejch židů je i žid Josef, kterej jednoho dne zjistí, že páter má v kryptě pod modlitebnou dokonce sbírku židovskejch věcí, páč kromě toho, že je hodnej, tak je vlastně superhodnej, protože chce zachránit judaismus. Navíc je tak supersuperhodnej, že navíc nebere židy do kostela, protože ví, že židi mají synagogy, a to by on nesnesl, aby jim pletl hlavu. Josef má dost tendenční otázky, takže mu páter pořád dokola opakuje, že židi jsou dobří, katolíci jsou taky dobří a že němci jsou zlí, a že Bůh je hodnej, akorát to není jeho záležitost, takže nic nedělá, ale jinak má všechny rád, prostě mu nabulíkuje tunu pokryteckých sraček, načež na ně přijdou gestapáci, kteří jsou tak hodní, že všem židům dají 24 hodin na to, aby si zabalili kufry (LOL), což všichni využijou k tomu, aby upláchli do krypty, kde se schovávají tak tři čtyři dny, páč pak, jakou to náhodou, skončila válka. Po válce pak Josef pokračuje v duševní a platonický felaci pátera Supermana, načež se rozhodne, že bude katolík, ale tvrdě narazí, páč nemá kus šunky na pinďourovi, takže musí být žid až do konce života, takže tenhle hrozivý úděl přijme a ujme se toho natolik, že jede do Izraele, kde pohlavkuje židy a palestince, páč by si měli uvědomit, že se všichni lidi musí mít rádi, protože Bůh na to nemá čas.
Děkuji.
Nemám co bych dodal.
Tato kniha se zařadila mezi mé nejoblíbenější. Obsahuje všechno, co mám na knížkách ráda - dobrý příběh, spoustu možností k zamyšlení, humor a originalitu, laskavost. Dvěma větami dokáže člověka rozplakat a hned za tečkou té druhé se rozchechtáte, protože smutnou chvilku "zazdí" naprosto nečekaný vtip. Moc mě bavily rozhovory o víře i uváhy malého kluka a jeho humorné postřehy k okolnímu světu. Na malém prostoru toho autor stihl opravdu hodně, mám pocit, že žádná věta ani slovo nejsou zbytečné, všechny příměsi výborně namíchány, tak akorát okořeněné a osolené. Tuto "polévku" si určitě ještě někdy dám.
Noemovo dítě mě nedojalo tolik jako Oscar a růžová paní, ale velmi na mne zapůsobil, i když nejsem tolik zasvěcená do tajů náboženství. Myslím, že tu není hrdinou jen sirotek, ale i otec Pemza, který nám může připomínat hrdiny, kteří za války zachránili nespočet obětí.
Číst knihu, která se čte sama je svým způsobem nudné. Žádné těžkosti s myšlenkou, protože je předložena tak jasně, bez výkrutů, bez nějakého žblebtání okolo. Noemovo dítě je kniha přímočará. Nezahýbá, jen pokračuje jemně kupředu nevšímaje si okolí. Schmitt se jal vyprávět kus druhé světové z pohledu dítěte. Roztomilá naivita smrada, která vypráví o hrůzách. Ale tak ano, je to trochu prvoplánové, dá se říct i laciné, vždyť když vypráví dítě je to vždycky intenzivnější než když do slovních druhů mluví dospělí. S dospělým nějak pudově nemáme až takový soucit. Ale i tak Schmitt, jakožto dítě, hovořil moc pěkně. I když té naivity někdy bylo přes míru.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Oskar a růžová paní |
| 2005 | Manželské vraždění |
| 2011 | Oskar a Růžová paní / Noemovo dítě / Pan Ibrahim a květy koránu |
| 2005 | Evangelium podle Piláta |
| 2016 |  Deset dětí paní Ming |
"Začínám sbírku."
Koľko zbierok ešte budeme začínať? Koľko vojen ešte bude? Nežijem ani pol storočia a už si pamätám studenú vojnu, Irán-Irák, Kuvajt, Juhosláviu, Sýriu, Jemen, Barmu, Afganistan, zase Irak, Izrael a Palestínu, teraz Ukrajinu, vojny v Afrike už ani nepočítam... a k tomu rôznych separatistov a teroristov a prevraty.
Prečo vlastne?