Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217769/cyrano-z-bergeracu-217769.jpg
5
370
370
Cyrano - muž bez bázně a hany, jehož hyzdí velký nos, je legendární postavou, symbolem cti, odvahy a mužnosti. Publikum ho miluje pro ušlechtilost jeho ducha i lehkost a vzlet slova. Vrchlického překlad je pokládán za kongeniální a dokonce se říkává, že v češtině zní lépe než ve francouzském originále. Kromě textu hry knihy přináší řadu doprovodných textů (životopis autora, reálného předobrazu hlavního hrdiny a také překladatele) a studií (od Václava Černého a Vladimíra Mikeše) a také přehled cyranovských inscenací na scéně ND. Vyšlo k premiéře inscenace v roce 2002 na scéně Národního divadla (rež. Michal Dočekal, hl. role David Prachař).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2002 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Cyrano de Bergerac, 1897
více info...
Přidat komentář
Jedno z mých NEJ - NEJ. Od puberty jsem milovala Cyrana a rozčilovala mě nedovtipná Roxana... Některé pasáže si pamatuji pořád a když na jevišti zaznělo" Svůj širák odhazuji v dál" nebo "To gaskoňští kadeti jsou", naskakovala mi husí kůže. Jen mi do hlavní postavy víc zapadl pan Hanzlík...
Pokaždé když to čtu, nebo vidím v divadle, modlim se, aby si Roxana při ty scene na balkone všimla, že k ni mluvi Cyrano...
To já nedám bez slz, slova která dělají Cyrana Cyranem jsou komentářem sama o sobě, jestli se někdo přistihne že se u něj nudí nebo něco podobného, měl by se stydět. Strašně stydět.:) kdo se přistihne, že je Roxana natrvrdlá může na sebe být pyšný a kdo u závěrečné scény neuroní slzu je suchar:)
"Odkládám svůj plášť opršalý, sepnutý párem zašlých spon, a tasím kord.."
Cyrano mne probodnul hned v úvodní promluvě před několika lety a doteď jsem se nevyléčila. Co chvíli nalistuju úryvek z jeho dopisů a vkládám ho naivně do úst všech mužů místo jejich typických řečiček. Na divadle si potichu šeptám scénu od scény, až na mě syčí vedlejší lóže. A marně hledám Cyrana v dnešní uspěchané době. Miluju tu knihu, ty verše, miluju Cyrana...
"Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií. Tam leží on..."
Jak jsem si na konci každého představení přála, aby ten trám přišpendlil k zemi Roxanu. Kolikrát jsem chtěla vyběhnout na scénu a tý naivní slepici nafackovat. Cyrano je nesmrtelný. Cyrano, milá Roxano. Cyrano, ne Christian. Ani za uhrančivý oči Vincy Péreze ne, k čertu ne.
Je to to nejlepší, co jsem četla. Tenhle příběh mě velice ovlivnil a můžu ho jenom doporučit.
Až na zmatek na začátku prvního dějství, kdy se mi pletly postavy a snad všechno, co jen šlo, se mi knížka velmi líbila. Je to komedie, je tam láska, je tam i něco (podle mě) trochu k zamyšlení - láska zevnějšku nebo láska duše?
Přečetla jsem to jedním dechem, verše se čtou krásně a rychle, Cyrano je opravdu mistr slova (smála jsem se chvílemi přes celou místnost) i meče.
Štítky knihy
komedie divadelní hry francouzská literatura francouzská dramata Cyrano de Bergerac, 1619-1655Autorovy další knížky
| 1947 |  Cyrano z Bergeracu |
| 1911 | Romantikové |
| 1920 |  Orlík |
| 1929 | Postupímský zločin |
Smích, slzy, napětí, filosofie... tam je prostě všechno. Úžasná, úžasná, úžasná...