Ďábel mezi lidmi
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69370/bmid_dabel-mezi-lidmi-lGA-69370.PNG
4
29
29
Reprezentativní publikace přibližuje tři prózy obou bratří, napsaných pod pseudonymy. V 70. a 80. letech se k nim Strugačtí obvykle uchylovali v dobách, kdy nemohli publikovat pod svými jmény. Pseudonymu S. Jaroslavcev užívali také u některých titulů určených dětskému čtenáři. Ústřední postavou dvou prvních próz, tedy titulní Ďábel mezi lidmi a románu Hledání úradku, je opravdu ďábel v lidské podobě - v novele je to podivínský novinář a opravář zemědělské techniky Kim Vološin, v románu pak je ďábel reprezentován dvojicí nerozlučných přátel Stanislava Krasnogorova a Viktora Kikonina. Ďábel podle Strugackých není zplozencem pekel, ale výtvorem lidí samotných. Poslední novela Detaily ze života Nikity Voroncova je z poloviny 80. let. Její hlavní hrdina se pohybuje ve čtyřicetileté časové smyčce (1937-1977), která se neustále opakuje a z níž Nikita Voroncov nemůže vybřednout.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2008 , TritonOriginální název:
Дьявол среди людей, 1991
více info...
Přidat komentář
Novela Ďábel mezi lidmi: 4/5, dobrý standard, ale nic extra, trochu unylé. Je to zajímavý komentář k černobylské havárii.
Román Hledání úradku: má 4 části: 1. a 2. část – SKVĚLÉ, patří mezi to nejlepší, co jsem od ABS četl (mimo jiné také velmi vtipné – u žádného jiného díla ABS jsem se tak nenasmál), 3. část – dobrá, i když úplně jiná, 4. část – výrazně slabší, celkem nuda, a jako by byla z docela jiného románu – souvislost s předchozími 3 částmi jsem chápal jen velmi omezeně a závěr byl pro mě už úplně nesrozumitelný...
Je to zvláštní, jak žalostně je ta 4. část horší, než první dvě – jakoby to vůbec nepsal tentýž autor, ačkoliv právě jde o román napsaný samotným Borisem. Působí to úplně schizofrenně...
Povídka Detaily ze života Nikity Voroncova: paráda :-)
Poznámka k vydání: Kromě ošklivého přebalu mě zaráží, že kniha nemá obsah (!), ačkoliv obsahuje tři samostatné texty. Také v žádném socialistickém vydání ABS jsem neviděl tolik překlepů. Doslov je úplně pitomý.
Prví dvě díla zařazená v knize jsou mnohem spíš společenské prózy než sci-fi. Vykreslení svévolného totalitního režimu a zdegenerované společnosti je působivé, přestože úplně obyčejné, nepřikrášlené speciálními efekty. Bezpochyby hnusná doba. Docela nepřekvapivě zní v tomto kontextu myšlenka, že "čert se dycky rodí z lidskýho hříchu".
"Nojo, nervy, pomyslel si, jak tak startérem proháněl špatně chytající motor. My se prostě bojíme, v tom to je: Bojíme se! Dokonce i když jsme nic neprovedli. A přitom už to snad není jako dřív. Jenže strach v člověku trčí jako drsná tříska. Jako chromozómová nemoc. Jako dědičná syfilida. A dělat se s tím nedá nic... Ačkoli - možná že je to tak dobře. Možná je ten strach vyloženě spásný. Protože nám pomáhá vyhnout se hloupostem... Nesmysl! Nepomáhá ničemu, leda tak budovat v člověku otroka, v tom je jeho hlavní užitek. Užitek ne pro nás, ale pro NĚ..."
Výborná ukázka tvorby ruských spisovatelů. Všechny tři prózy jsou výborné a rozhodně lze říci, že mezi nimi exceluje druhá ze tří novel. Z celé knihy pak dýchá odpor vůči komunismu a Režimu jako takovému (ostatně právě to je jeden z důvodů, proč museli vydávat své knihy pod pseudonymy).
Knihu rozhodně doporučuji každému, kdo rád hledá mezi řádky hlubší smysl příběhu. A především tomu, kdo se nebojí ho hledat...
To se docela povedlo