Ďáblova žena: Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži
Fahri Balliu
Dojde-li na otázku vztahu despotických vůdců a jejich žen, nabízí historie komunizmu mnoho variant. Nedžmije Hodžová „vynikala“ především svou nelidskostí. Neexistuje žádné svědectví o tom, že by byla – alespoň v minimálním rozsahu – po boku albánského diktátora Envera Hodži zmírňujícím prvkem. Naopak se v mnoha případech ukázala být mnohem barbarštější nežli její manžel.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Naše vojskoOriginální název:
Zonja e zezë: Nexhmije Hoxha, 2010
více info...
Přidat komentář
Nedžmije Hodžová byla manželkou albánského diktátora Envera Hodži a na rozdíl od mnoha jiných manželek diktátorů nebyla úplně blbá. Byla však také dost nebezpečná. Už i tím, že jako mnoho jiných svrhnutých papalášů začala psát své paměti a mnoho příčetných, které je přečetlo, si přálo, aby madam trpěla minimálně Alzheimerem. Autor tenké knížky plné vzteku a jmen z albánské vrcholné i nižší politiky na toto zareagoval a sepsal její hříchy v reakci na její tlusté spisky plné lží, polopravd a manipulací. Což je v našich krajích problém, protože tyto knihy u nás zřejmě mnoho lidí nečetlo, pokud vůbec někdo. Reakce na minimálně čtyři tlusté knihy, a to mnohdy dost přímé, mohou českého čtenáře bez znalosti kontextu albánských dějin dost mást. Ale i přes to se kniha přečíst dá, chce to však mít v sobě dost touhy jít později do ještě větší hloubky albánských dějin. Číst jen tuto knihu není příliš rozumné, je dobré si pak načíst něco dalšího ke zpětnému pochopení textu. I tak se jedná o velmi pozoruhodné dílko a nemělo by chybět v seznamu literatury kohokoliv, kdo se rozhodne zajímat se o Albánii o něco hlouběji, než kolik tam stojí kuřecí řízek a kolik se platí za lehátko na přecpaných plážích.
"Komunisté byli vždycky přizpůsobiví. Nikdy se nevzdali svých prostředků ani filosofie zločinu, ale uměli se okamžitě zorientovat také v kapitalismu..." - Věta hodná tesání do mramoru. Kniha je v českém prostředí skutečně jedinečná. Problémem ovšem je, že člověk neznalý albánských poměrů se v knize může ztratit. Každopádně je zajímavé hledat v knize paralely s komunismem v ČSSR a jakým způsobem se albánská veřejnost vyrovnala/nevyrovnala se svoji minulostí. Zvláště zajímavou kapitolou je pojednání o vztahu Ismaila Kadareho (napsal i předmluvu) k Hodžově režimu - jednalo se o "souboj diktatury s talentem". Autor na mnoha místech reaguje spíše na lživé paměti Nedžmije Hodžové, které vyšly na počátku druhého tisíciletí a na nehoráznou drzost ospravedlňovat jeden z nejhorších zločinů na albánském lidu. Problémem je, že jen těžko posoudíte minulost samotného autora a jeho objektivitu.
Štítky knihy
ženy politici Albánie manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu albánská literatura Albánci diktátořiAutorovy knížky
2012 | Ďáblova žena: Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži |
Snad jediné, co se dá knize vytknout, je pár "kosmetických" vad, způsobených především překladem a poměrně časté opakování některých detailů.
Kniha však není jen pouhým životopisem manželky diktátora. Není ale ani strohým odsouzením Nažimije jakožto té, která zdánlivě nenápadně tahala za nitky událostí. Je nastaveným zrcadlem a objasněním událostí uvnitř Albánie, země, která se právě dílem Hodžových, uzavřela okolnímu světu. Z textu mrazí. Čtenář v něm vidí novodobé dějiny Albánie bez příkras a bez zastírání skuteností. Trochu jiným způsobem vrhá světlo nejen na Albánii, ale i na události, které zažíváme dnes - otázku Kosova nebo islamizaci v Evropě.