Ďáblovy dcery
Jaroslav Mostecký
Trojice fantasy novel s rámcovým příběhem Celou sbírkou se vine ústřední motiv známý z řady pověstí a pohádek různých národů celého světa – „ďáblovy dcery“, dívky zrozené z dračích vajec, které již pouhou svou existencí vzbuzovaly strach a nenávist…
Přidat komentář
Nemůžu si pomoct, ale připomnělo mi to béčkový socálový film Kam zmizel kurýr. To, jak někdo pátrá v knihovně po starých legendách, aby v nich našel aktuálně důležitou historickou pravdu. Proč ne. Základní námět Ďáblových dcer mi přijde neotřelý, nicméně zpracování je trochu... afektovaně tuctové.
Zajímavé dílo české fantastiky. Trojice příběhů ladně vytvářejíc jeden celkový - jak již bylo zmíněno "rámcový". Pan Mostecký má u mne plus. A Larry Elmore, ačkoliv přispěl pravděpodobně nevědomky rukou k dílu, také - za svůj krásný obraz, jež se stal v tomto vydání (v nakladatelství "Klub Julese Vernea" roku 2001) obálkou a pro mě takovým symbolem dračí ženy - "ďáblovy dcery". Navíc mi připadá, že dosti vystihuje jednu scénu z knihy...
Autorovy další knížky
1995 | Jdi a přines hlavu krále |
1996 | Lars, šťavnatá lebka |
2004 | Útesy křiku |
2001 | Ďáblovy dcery |
2000 | Prokletí přízračných hřebců |
Dívky, zrozené už dospělé z dračích vajec, oplývající nadpozemskou krásou a chrlící oheň, se proplétají jako červená nit dějinami a zanechávají za sebou nesmazatelnou stopu v srdcích mužů, kteří se s nimi setkali. Ať už je to syn vikingského krále Brian Snorrison, jeho bratr Alvin, šlechtic Jimeno Arista, emír a chalífův zástupce Abdul Azíz ibn Músá nebo slepý historik Karne. Každý z nich je setkáním s dračí pannou tak či onak poznamenán. Jaroslav Mostecký v Ďáblových dcerách spojil dohromady několik příběhů z různých časových období, patřičně je okořenil a podbarvil, vtiskl jim punc historického eposu, načež je podává coby zkušený a ostřílený matador v souboru, jenž si zaslouží pozornost všech fanoušků fantasy, ať už mají rádi její drsnější či citlivější podobu. Nic tu není navíc a nic ani nechybí. Tajemství i akce, láska a nenávist, krev a slzy… Do mého vkusu a nálady se pan Mostecký trefil dokonale a já mu jeho koncept doslova sežral i s navijákem. Zase jednou jsem se bavil od prvního do posledního písmenka a odnesl jsem si pocit naplnění a uspokojení.