Dám si to ještě jednou aneb Indolúna
Iva Hercíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/8104/bmid_dam-si-to-jeste-jednou-aneb-indolun-GiR-8104.jpg
4
42
42
Svou poslední knihu psala Iva Hercíková po návratu z nemocnice, kdy bojovala s následky vážné choroby. Přesto to není kniha smutná. Autorka v ní s humorem popisuje svůj každodenní zápas o návrat k běžnému životu a k psaní, vzpomíná na pobyt v Americe, vyznává se z lásky k manželovi
Přidat komentář
Útlá knížečka, která je upřímnou zpovědí autorky na sklonku života. S nadhledem a humorem sobě vlastním se vyrovnává s problémy po mozkové příhodě. Zároveň píše i otevřeně o svých depresích a myšlenkách na sebevraždu, kterou nakonec svůj život opravdu ukončila. Je to možná zvláštní a nedovedu to přesně popsat, ale já z knihy ani necítila smutek nebo beznaděj. Byla to určitě silná žena! Hodnotím plným počtem hvězdiček a jsem vděčná, že jsem díky DK knihu objevila.
Rozloučení s autorkou, která mě doprovázela od dívčích let (Pět holek na krku), přes otvírání očí v dospívání (K domovu se dívej anděli) až po dospělost (Hester). I těm nejtěžším chvílích dokázala čelit s nadhledem, humorem, sebeironií. Umět takhle psát a žít!
Poslední kniha Ivy Hercíkové je nebývale otevřenou zpovědí samotné autorky. Paní Iva popisuje velmi složité období, kdy se snaží o návrat do běžného života po mozkové příhodě. Cítí se otřesena a zraněna na těle i duši. Dnes a denně doslova zápasí s následky této choroby a zároveň prochází také složitým osobním obdobím a vrací se rovněž k významným životním etapám před touto nemocí. Autorka se tak vlastně rozloučila se svými čtenáři, neboť po napsání této knihy zvolila dobrovolný odchod z tohoto světa...
Autorčino důstojné rozloučení s tvorbou i životem. S nadhledem líčí své pocity po mozkové příhodě. Tu zradu přírody na těle i myšlení. Chápu její následný dobrovolný odchod ze života. A děkuji osudu, že mě po mozkové příhodě nepostihla deprese, ale euforie. Radost ,že žiji a zas to nějak jde,
Autorčin styl psaní, humor, šarm, laskavost, vytříbenost slov, inteligence a oduševnělost její prózy, a to nejen v poslední knize, je všude realisticky a lidsky hmatatelná. Knihu Dám si to ještě jednou doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Pět holek na krku |
| 2004 | Tři v háji |
| 1998 | Hester aneb o čem ženy sní |
| 1980 |  Nataša |
| 1978 | Andrsenka |
Jedna z nejdepresivnějších knih, které jsem kdy četla. Syrovost zápisů a celková autorčina situace mě velice zasáhla. Musí být hrozné žít v těle, které má tak obrovské limity u člověka, pro kterého je přemýšlení, psaní a literatura téměř životně důležité. Uf.