Dáma, která měla ráda čisté záchodky
James Patrick Donleavy
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552043/bmid_dama-ktera-mela-rada-ciste-zachodky.jpg
4
101
101
Kronika jedné z nejzvláštnějších událostí, o kterých se kdy v New Yorku povídalo Román Jamese Patricka Donleavyho vypráví příběh ženy, které se ve třiačtyřiceti letech stalo to, co potkává mnoho lidí v tomto věku – opustí ji životní druh a dospělé děti vyletí z rodného hnízda. Hlavní hrdinka Jocelyn Guenevere Marchantierová-Jonesová (Petra Špalková) se s tím zpočátku vyrovnává se ctí, ale postupem času upadá do podivné strnulosti a čím dál větší materiální bídy. V okamžiku, kdy se už zdá, že její život nemůže dospět jinam než k chmurnému dobrovolnému konci, vyplatí se jí zásada, kterou jí vštěpovala její babička, totiž „používat jen ty nejčistší z čistých záchodků“, a to naprosto nečekaným způsobem. Brilantně vypointovaný, a přitom tak nejednoznačně vyznívající příběh této až do poslední chvíle hrdé, vtipné a ironické hrdinky je zábavný a dojemný zároveň.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2017
,
Kristián Entertainment
Originální název:
The Lady Who Liked Clean Rest Rooms, 1995
Interpreti: Jan Hartl , Petra Špalková , Jiří Dvořák
více info...
Přidat komentář
Co napsat?
Je s podivem, jak se autor vypořádal s ženským pohledem na život.
Kniha lehká, ale ne moc, vážná, ale ne moc a dobře se mi četla.
A říkal jsem si, jak může být někdo při své relativní moudrosti tak stupidní, že dokáže rozfrcat majetek, který by mě vystačil po zbytek života s přehledem a ještě by zbylo :-)
Ne, že by mě tahle útloučká knížečka (66 stran textu) posadila na zadek, ale pár životních mouder hozených jen tak mimochodem potěšilo.
A vzhledem k tématu a věku hrdinky mi děj byl blízký i přes to, že hlavní postavou je žena.
Za těch pár hodin čtení to stojí.
Hodně dobře jsem se bavila. Za mě - bezva vystavěný příběh, vtipný a dost originální. Je mi jedno, jestli věrohodný a nebo ne.
Nemám moc ráda "veselé knihy". Tohle je výjimka. Určitě stojí za pozornost a za přečtení. A doufat, že jednou "něco úžasného přijde", to můžeme vždycky, ne?
Sice to mělo jenom 70 stránek, i tak mi ale zabralo několik dní to přečíst. Přišlo mi to jako vyprávění takové te ženské, která si k vám přisedne v autobusu a začne vám vykládat jednu historku přes druhou a mele a mele, až víte všechno o jejím životě, aniž byste chtěli. Tento efekt rozvláčné ukecanosti ještě umocňovala absence čárek (resp. jejich použití jenom na pár místech, čímž to bylo ještě nesmyslnější). Bylo to náročné to dočíst!
souhlasím s vesměs pozitivními komentáři zde, příběh se mi líbil, byl vtipný, ale co mne hodně rozčilovalo, byla chybějící interpunkce.
Knížku jsem dočetla a dodnes si na ní vzpomenu, když čekám nějakou satisfakci od života, vzpomenu si na hrdinku a řeknu si,že jednou to přijde, moc Vám všem knížku doporučuji :)
Knížka nenápadná rozsahem, ale o to zajímavější příběhem a pointou. Autor se umí dokonale vcítit do pocitů ženské hrdinky, která prochází životní krizí. Doporučuji :-)
Joy (jak dobře zvolené jméno "radost") prožívá jen málo radosti poté, co ji v 45 letech opustí manžel kvůli mladší nové partnerce. Joy se v životě řídí radami a výchovou své babičky, která z dívek vychovávala snobské dámy, které jsou hrdé a povznesené a nesnižují se k něčemu tak přízemnímu, jako je třeba domácí rozpočet. Joy čeká mnoho náhlých změn, které komentuje zčásti jako dáma, dovoluje si "necenzurované myšlenky", ale uvnitř ji to dost děsí. Postupně zjišťuje, že je patrně nejosamělejší bytostí v New Yorku. Paradoxně ji z této situace vyvede mrtvý muž, o kterém Joy prohlásí, že je snad ještě osamělejší než ona. Metafora "čistých záchodků". Osobně mi hodně vadil interpunkční i stylistický experiment. Neviděla jsem originál a z českého překladu jsem skutečně nepochopila systém vynechávání interpunkce, ani střídání er-formy a ich-formy.
Asi jsem od názvu knížky čekala trošku něco jiného, ovšem příběh měl i tak nějakou jiskru. Bylo to svým způsobem vtipné a zábavné a ten konec příběhu mě překvapil. Co mi ovšem v této knize vadilo byly chybějící čárky ve větách, které zjednodušují správné pochopení autorových spojení a myšlenek. Nevím proč to tak je.., i ty vulgarismy, které k tomu příběhu pasují bych skousla, ale tohle ne. Otázkou zůstává zda to bylo schválně, nebo se jen někde stala chyba. Sečteno a podtrženo jedná se o příběh jedné "dámy", který zládne přelouskat leckterý čtenář.
Je to už delší dobu, co jsem tuto knihu četla, ale vím, že se mi moc líbila a přečetla jsem ji na jeden zátah :)
Autorovy další knížky
| 2003 |  Dáma, která měla ráda čisté záchodky |
| 2006 | Zrzoun |
| 2009 | Bezuzdná blahoslavenství Baltazara B. |
Do knihy jsem se začetla cca na straně 30, což byla polovina knihy, takže byl zase hned konec :). Zajímavý příběh, při čtení jsem měla pocit příběhu odvyprávěný ženou, které se příběh stal. Autor se uměl vžít do své postavy, ale konec byl velice předvídatelný.