Příběh inženýra lidských duší 1
Josef Škvorecký
Danny Smiřický série
< 7. díl >
Vypravěčem románu Příběh inženýra lidských duší (1977) je autorovo alter-ego Danny Smiřický, známý čtenářům Zbabělců, Prima sezóny, Miráklu nebo Tankového praporu. V Inženýrovi dospěl do středních let, žije v kanadském exilu a na torontské univerzitě vede semináře z anglo-americké literatury. Literární diskuse se studenty, vzdálenými věkem, životními postoji i názory, v něm probouzejí nostalgické, ale nikterak sentimentální vzpomínky na dobu, kdy byl v jejich věku - na protektorátní dospívání v Kostelci, nucené nasazení ve zbrojní továrně, naivní sabotážní akci, do níž se pustil, aby imponoval spoludělnici Nadě Jirouškové, ale i na pozdější osudy svých přátel, známých a vrstevníků z Kostelce a z Prahy. Mnohovrstevnatý román s propracovanou kompozicí tak s humorem a nadhledem vypovídá o středoevropské mentalitě, po historických zkušenostech ostražité a nedůvěřivé ke zjednodušujícím životním pravdám. PhDr. Alena PŘIBÁŇOVÁ, Ph.D.... celý text
Přidat komentář
Tnetokrát se s s Dannym Smiřickým setkáváme jako s vysokoškolským profesorem, který žije v emigraci v Torontu
vzpomíná na mládí, orientuje se v současném životě a hledá smysl života...
Dle mého bývá Inženýr oprávněně vyhlašován za vrcholné dílo J.Š. Je to velmi inteligentní a moudré čtení, k osudům jeho hrdinů se dá vracet. Navíc jsou to "ilustrované" dějiny naší společnosti od 40. do 70. let.
Autorovy další knížky
1964 | Zbabělci |
1990 | Prima sezóna |
1990 | Tankový prapor |
1991 | Mirákl |
1965 | Legenda Emöke |
Z knihy sálá Škvoreckého laskavá moudrost podepřená bohatými zkušenostmi (okupace, osvobození, komunismus, druhá okupace, emigrace). Jeho pohled na kanadskou a celkově severoamerickou realitu sedmdesátých let je díky tomu poučný, ostrý i obezřetný, dokáže se kriticky a zároveň shovívavě dívat na lidičky, kteří se jako mravenci protloukají všemi možnými i nemožnými režimy, chápe jejich motivace a s typickým přívětivým humorem popisuje jejich činorodé hemžení. Důraz klade na nostalgické vzpomínky a na českou emigraci, která se v několika vlnách rozlila po celém světě. A samozřejmě nesmí chybět Dannyho velký koníček, který s ním kráčí od puberty – vřelá náklonnost k druhému pohlaví.
95 % (52 hodnotících je aktuálně na průměru 87 %).
…
„A Jirouškovou v tom necháš, jo?“ mistr na mě hleděl s opovržením. „Ty skaute! Když se vytratíš, gestapo sebere jí. Už jen ze msty. A asi taky mě. Hrdinství, kerý vodserou druhý,“ ocitoval, aniž to věděl, pana doktora Labského, „neni podle mě hrdinství, ale lumpárna. A ty se eště chceš pověsit někomu na krk, aby až tě čajznou, pověsili nejenom tebe, ale taky toho milosrdnýho samaritána.“...
…
Blížíme se k rozzářené křižovatce. Blikají neony. Zastavím.
Frank si zapaluje cigaretu. Do noci svítí výklad knihkupectví, plný výtisků bestselleru v lesklé hlazené obálce. Jako v eisensteinovské montáži zlatá písmena hlásají: ANGELA DAVIS: THE LIFE OF A REVOLUTINARY. Naskočí zelená, jedeme dál.
„Kterýs to myslel programy?“
„Na Univerzál tývý si nevybereš. Všechny sou uhnutý doleva, někerý až za roh. Ženský práva, indiánský práva, černošský práva, buzerantský práva. Akorát jim eště schází Rudý právo.“
Zařadím rychlost, rozjedeme se rychle po Yongu. Je půl...
…
„Já?“ pan Pelikán zvážní, pokývá hlavou. „Dybych byl tenkrát věděl, co sem se naučil vědět pozdějc, nebyl bych mu to bejval řek. Řek jsem mu: ‚Koukni, Steine, já se od strachu pochcal, jak jsem utíkal vodtamtuď. Ale ty, Steine, se tam jednou od strachu posereš a utýct vodtamtuď už nebudeš moct.‘ Jo,“ pan Pelikán smutně pokývne hlavou. „Ani ne o čtyři roky pozdějc ho pověsili.“