Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110063/zbabelci-110063.jpg
4
1144
1144
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Jedná se o román s autobiografickými rysy. Byl napsán krátce po válce, ale vyšel až roku 1958. Vyvolal velké diskuse, protože v něm autor pohlíží na válku zcela jinak – odkrývá rozpory mezi vlastenectvím a zbabělým jednáním některých prospěchářských měšťanů. Byl označen jako „plivnutí do tváře hrdinů odboje“ a kniha byla stažena z prodeje. Autor i nakladatelství se stali terčem ideologických útoků. Román byl napsán ve třech jazykových verzích – první verze byla psána slangem tehdejší tzv. zlaté mládeže, poté byla převedena do druhé – spisovné verze. Třetí verze, kterou známe dnes, je kombinací obou verzí předchozích. Děj románu se odehrává ve východočeském maloměstě Kostelci, jehož předlohou bylo autorovo rodiště Náchod. Je zde zachycen konec druhé světové války – konkrétně květnový týden roku 1945. Události jsou líčeny z pohledu ústřední postavy a zároveň vypraveče Dannyho Smiřického. Danny je bývalý gymnazista, pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje se svými přáteli v amatérské jazzové kapele jako saxofonista. Zažívá lásku k Ireně, účastní se „revoluce“, jejímž střediskem je kostelecký pivovar. Danny se také podílí na zničení německého tanku a je svědkem vražd zajatých Němců, které jsou páchány v pivovaru. Danny působí jako suverénní, domýšlivý a cynický mladík. Pouze takto ale utajuje své pravé vlastnosti – velkou vnímavost a citlivost. Nelíbí se mu pokrytecký měšťácký život, z něhož uniká díky společnosti svých přátel a jazzové hudby. Na jeho postavě chtěl autor zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji prožívala tehdejší mládež. Román je psán v ich-formě; má podobu určitého deníku. Autenticita je umocňována nejen způsobem vyprávění, ale především rovinou jazykovou. Škvorecký užívá silně hovorového stylu, nevyhýbá se vulgarismům a nespisovným výrazům, ladícím s mladým Dannym i celkovou jazzovou atmosférou. http://www.kampomaturite.cz/spisovatele-autori-z-cr/josef-skvorecky-zbabelci#ixzz1f1EddUuv Vyd. 4.... celý text
Přidat komentář
Občas mi text utíkal a musel jsem se k některým pasážím vracet, abych věděl o co se jedná. Popisy a představy Dannyho o Ireně by také nemusely být tak rozsáhlé. Na jedné straně jsem se těšil až budu mít knihu dočtenou, na druhé straně mi bylo líto, že příběh Dannyho Smiřického "skončil".
No tak zas tak úplně nevím co si o tom myslet. Téma mě baví, takže tam problém nebude. Spíš to bude tím stylem jak je to napsané. Přišlo mi to občas takové divně "Hrabalovsky" ukecané. Co mi tedy pilo krev jakožto neněmčináři byly ty občas docela dlouhé pasáže v němčině, kterým jsem tedy nerozuměl. Na druhé straně chápu co tím chtěl autor říct a to se mu myslím docela povedlo. Takže nakonec mám po přečtení poněkud rozporuplné pocity.
Svět je divadlo a je tu jen proto, aby si měli kluci kde hrát - to je podle mě nejvýstižnější popis Dannyho psychiky. Danny je mladý, schopný, relativně dobře situovaný, prakticky nic mu nechybí a dělá si, co chce. Dokonce i válka se tak dá přežít ve zdraví a s trochou slávy, když se někdo snaží. Chvílemi bylo těžké rozeznat, co je myšleno vážně a co je čistá satira.
Tuto knihu bych povinně dávala přečíst všem pubertálním klukům - kvůli ponaučení i pro inspiraci.
Nejlepší Škvoreckého dílo, vyrostlé z autorových prožitků, skvěle vystihující lidskou povahu.
Co hrdinství, ideály a obětování se za vlast, ale holky, jazz, žvanění a předvádění se! Inu, mládí bylo stejné před sedmdesáti lety jako dnes, jak Škvoreckého knihy plasticky a s notnou dávkou humoru ukazují. Zbabělci jsou vlastně dekonstrukcí zidealizovaného a zmýtizovaného pohledu na konec války v podání komunistické propagandy a jejich vydání v závěru 50. let proto způsobilo nevídaný povyk. A i dnes obrazy z hektických posledních válečných dnů v jednom východočeském městě překvapí – atmosféra nejistoty a strachu, ale současně i očekávání „šťastných zítřků“, hraní si na vojáky ústící ve zbytečné smrti, proudící tisíce bezprizorních lidí od vězňů z koncentračních táborů po anglické válečné zajatce... „Mladistvá“ kniha formou vyprávění, jazykem i svými hrdiny, ale velmi „dospělá“ svým skutečným sdělením.
Svým způsobem je to onen pověstný fundament, na kterém dílo Josefa Škvoreckého leží. Neméně zajímavá je i historie vzniku díl a peripetie jeho vydání. Ta je hlavně ukázkou toho, že Škvorecký se nikdy (a možná i Zbabělci jsou k tomu i klíčem) nenechal strhnout k "radostnému" budování "světlých zítřků". Nebyl to prvoplánově prezentovaný cynizmus, který byl knize vyčítán, ale spíš skutečnost, že Josef Škvorecký nějak tak "chápal" od začátku, o co jde a kdo je kdo. Naproti tomu mnozí další se k pochopení museli dostat řadou lidských i názorových kotrmelců a řada (a těch je asi nejvíc) nepochopí nikdy, i když budou mít pravdu vždycky a to podle svého prospěchu ve vazbě na režim, který bude zrovna u moci. Skutečnost, že vydání díla ve své době vedlo k vyhazování lidí jak z nakladatelství tak i kritika, který román pochválil ve Večerní Praze vypovídá o době, kdy dílo vyšlo stejně průkazně, jako je ve Zbabělcích podána doba na samém konci války, kterou Škvorecký skvěle popisuje. Kniha dostala své negativní hodnocení ovšem i v západním exilu, nelíbila se například Peroutkovi. A snad nejzajímavější je, že sám Josef Škvorecký knihu napsal, i když nevěřil tomu, že bude někdy moct vyjít. Když se ten zázrak stal, s "přečtěním" a přepsáním texu mu musel pomáhat jeho otec. Nakonec život spisovatele bývá (kromě řemeslníků v tomto oboru, jsou jich haldy...) dost zásadním klíčem k jejich tvorbě. No a na závěr jedna perlička - Na jakémsi sjezdu socialistických spisovatelů v roce 1959 se Marie Majerová z tribuny rozhořčila, že když tohle dílo přečetla, musela si umýt ruce...
Já jsem s Dannym sympatizovala. Koho by zajímal konec války nebo budoucnost národa, když jste mladý člověk a jste si vědomi vlastní životní filozofie? Baví vás hudba a holky, chcete žít spokojený život. V srdci už není místo pro národ nebo osvobozeneckou armádu...
Konec války, jazz, Danny Smiřický a jeho zmatené dospívání. Kolem se valí dějiny, jenže Irena a jiné krasavice jsou důležitější než všechny války a dějinné zvraty světa. Škvorecký napsal tuhle knihu (i ty další Dannyho příběhy) v podstatě o sobě. Zbabělci otvírají dveře do světa, kterým nás Josef Škvorecký provázel dlouhá desetiletí, přes všechny temné roky, o nichž jeho Zbabělci na samém začátku té ságy ještě neměli ani tušení.
Zbabělce a Mirákl mám ráda jako jeden z pohledů na dobu. Je to poněkud hořký pohled, chce to zkušenějšího čtenáře, nutí k přemýšlení, ale není to vlastně dobře? Je v ní i dost humoru a hlavně čistokrevného Škvoreckého. Doporučuji vytrvat!
Tahle knížka mě hodně překvapila. Nejprve jsem si zazoufala, pak jsem se začetla a najednou byl konec. Jestli se k Zbabělcům ještě někdy vrátím, to je otázka, na kterou se mi zatím odpovídat nechce. Co se však týče dalších knih o Dannym, odpověď je jasná: postupem času si je přečtu všechny.
Typický Škvorecký , jeho Danny , jazz , lásky platonické i skutečné , válka a pohled na její konec z perspektivy dospívajícího kluka . Pro mne ještě prémie zdarma , jelikož všechna popisovaná místa osobně znám . Knížku jsem přečetl již dvakrát , určitě se k ní ještě někdy vrátím .
Danny Smiřický prožívá poslední dny osvobození v prvních květnových dnech 1945. Konec války viděný očima mladého Dannyho, očištěný od patosu a velkých gest. Danny vnímá věci kolem sebe prostřednictvím svého mladického zájmu o jazz a saxofon, lásku k Ireně, sexuální touhy a pozoruje všechno to hemžení kolem. Hodně sní a prožívá své osobní radosti a strasti lásky. Závěr knihy mírně vyrovnává celkem nudný začátek. Kniha na mě zapůsobila svou otevřeností, obyčejným příběhem oproštěným od velkých slov a obecného nadšení (Danny nad ním ohrnuje nos) a Dannyho nadějí na nový, lepší život. Danny nedělá všechny ty věci, které dělá, pro vlast nebo pro nějaké ušlechtilé ideály, ale jednoduše pro to, aby se zalíbil Ireně. Kniha je napsána živým, autentickým, nespisovným jazykem, jakoby odposlechnutým z reálných rozhovorů. Danny je takový Holden Caulfield ze Salingerova "Kdo chytá v žitě" :-)
Není to sice můj oblíbený žánr, ale je to psáno tak poutavě, že jsem nemohla jinak, než to dočíst :-)
Kniha se mi líbila. Hlavní hrdina má rád jazz, hraje na saxofon - no řekněte, kdo by takového kluka neměl rád :) s ostatníma klukama z party je sranda, jen holky jsou občas protivný...
Danny byl parádníí a mnoho jiných postav, ale pro mě tam bylo hodně nudných míst, i přesto jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do dalšího českého klenotu.
Tak to mám v sobě prostě nastavené: Danny Smiřický (na rozdíl od poručíka Borůvky) mi k srdci nikdy nepřirostl. Vlastně mně byl tenhle kluk odjakživa nesympatický. S tím člověk nic nenadělá. Protivné mi byly slečny, do kterých býval zamilován – a nikdy mi nesedli ani ti jeho muzikanští kamarádi.
A když už jsem u toho, vážné výhrady mám i ke Škvoreckého stylu. Ta odnikud nikam se vlekoucí užvaněnost…
Ale abych nebyl nespravedlivý, knížka má i svá silná místa. Například „akční“ pasáže, v nichž autor popisuje „maloměstský revoluční chaos“…
Tak mám opět o jeden pohled na konec války víc. Ačkoli myslím, že o to autorovi ani pořádně nešlo jako o mnoho jiných věcí, ať už vnímání vlivu komunistů, tak o mladistvou roztěkanost a spousty dalších ... Nádherné dílo!
Škoda, že povinná školní četba odrazuje lidi od tak skvělých autorů a skvělých knih. Opisujeme čtenářské deníky, protože v období puberty se všechno povinné schválně nedělá. Málokdo pak dospěje a vrátí se k povinným autorům. Já to udělala a u Škvoreckého nikdy litovat nebudu. Miluju ho a tenhle román obzvlášť.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptaceAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Z knihy na jednu stranu dýchá optimistická, jazzová nálada. Na druhou stranu je to příběh ze samotného závěru války, kdy už se nečekaly žádné velké problémy, a přesto se to neobešlo bez komplikací. Danny mi zpočátku nebyl se svými postřehy příliš sympatický, s rozvíjejícím se dějem mě však jeho svérázný pohled na svět zaujal. I jeho představy o Ireně do děje zapadaly.
Občas mi jen vadila struktura textu, na můj vkus tam jsou příliš dlouhé odstavce. Možná jsem ale jen měla nějaké podivné vydání knihy.