Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110063/zbabelci-110063.jpg
4
1144
1144
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Jedná se o román s autobiografickými rysy. Byl napsán krátce po válce, ale vyšel až roku 1958. Vyvolal velké diskuse, protože v něm autor pohlíží na válku zcela jinak – odkrývá rozpory mezi vlastenectvím a zbabělým jednáním některých prospěchářských měšťanů. Byl označen jako „plivnutí do tváře hrdinů odboje“ a kniha byla stažena z prodeje. Autor i nakladatelství se stali terčem ideologických útoků. Román byl napsán ve třech jazykových verzích – první verze byla psána slangem tehdejší tzv. zlaté mládeže, poté byla převedena do druhé – spisovné verze. Třetí verze, kterou známe dnes, je kombinací obou verzí předchozích. Děj románu se odehrává ve východočeském maloměstě Kostelci, jehož předlohou bylo autorovo rodiště Náchod. Je zde zachycen konec druhé světové války – konkrétně květnový týden roku 1945. Události jsou líčeny z pohledu ústřední postavy a zároveň vypraveče Dannyho Smiřického. Danny je bývalý gymnazista, pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje se svými přáteli v amatérské jazzové kapele jako saxofonista. Zažívá lásku k Ireně, účastní se „revoluce“, jejímž střediskem je kostelecký pivovar. Danny se také podílí na zničení německého tanku a je svědkem vražd zajatých Němců, které jsou páchány v pivovaru. Danny působí jako suverénní, domýšlivý a cynický mladík. Pouze takto ale utajuje své pravé vlastnosti – velkou vnímavost a citlivost. Nelíbí se mu pokrytecký měšťácký život, z něhož uniká díky společnosti svých přátel a jazzové hudby. Na jeho postavě chtěl autor zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji prožívala tehdejší mládež. Román je psán v ich-formě; má podobu určitého deníku. Autenticita je umocňována nejen způsobem vyprávění, ale především rovinou jazykovou. Škvorecký užívá silně hovorového stylu, nevyhýbá se vulgarismům a nespisovným výrazům, ladícím s mladým Dannym i celkovou jazzovou atmosférou. http://www.kampomaturite.cz/spisovatele-autori-z-cr/josef-skvorecky-zbabelci#ixzz1f1EddUuv Vyd. 4.... celý text
Přidat komentář
Úžasné, skvělé, čtivé, kvůli této knize jsem začala ponocovat, protože jsem se nemohla odtrhnout. Vřele doporučuju.
Miluju Dannyho, Benna, Škvoreckýho a všechny Zbabělce, ať už jimi jsou, kdo chtějí! Tahle knížka mě snědla.
Kniha napsána živým jazykem a proto velice čtivá.Pohled na události konce války viděný očima mladého chlapce,který má zdá se v hlavě jen děvčata a jazz..Ve své době vyvolala kniha u soudruhů vlnu nevole,dnes už sice nikoho nepobouří ale přesto své kouzlo úplně neztratila.
Povinná školní četba, ale kniha mě naprosto uchvátila! Hodně povedené nadčasové dílo.
Zbabělci. Moji milovaní Zbabělci.
Narazila jsem na ně během druhého ročníku střední školy, tak nějak náhodu, a s myšlenkou typu "Hmm... to zkusím, to budu mít asi u matury... A je to o druhej světovej, to by mohlo bejt zajímavý...", jsem si je půjčila z knihovny. S tím, že je třeba vrátím nedočtené. Světe, div se! Hned po prvních stránkách mě Danny Smiřický okouzlil natolik, že jsem knížku za pár dní měla přečtenou a začala jsem zjišťovat, jaké že knížky o něm ještě pan Škvorecký napsal... Tenhle tenorsaxofonista mi prostě přirostl k srdci, hlavně stylem svých myšlenkových pochodů - to všekeré snové předplánovávání (např. jak si představuje, ještě než cokoli vypukne, že jednou vyjde knížka o Kostelecké revoluci a tak...), to mi bylo hrozně blízké. A ačkoli byl koneckonců Danny pěkný sukničkář (I když, Irena, jen Irena :-D), oblíbila jsem si ho víc, než leckteré charakterní hrdiny. Byl totiž hrozně reálný, jako celá tahle knížka... její jazyk ("Tě noha"), i leckdy hodně surový kontrast toho co se děje a co prožívá Danny (např. je svědkem popravy Němců, ale záhy už zase myslí jen na Irenu).
Nakonec ani fakt, že jsme knihu u maturity neměli mě neodradil od toho vrhnout se i na Prima sezónu a Tankový prapor, naopak, dlouhou dobu mě štvalo, že v seznamu titulů něco z "Danny série", zejména pak Zbabělci, chybí... (Nakonec byl součástí seznamu alespoň Hořkej svět, kterému jsem postupem času přišla na chuť, byť mne při prvním čtení příliš nezaujal).
Je to sympatická knížka, která si na nic nehraje... je prostě o nás - chtělo se mi napsat Čechoslovácích, ale když jsem si vzpomněla na Dannyho myšlenku "...asi že Československo bylo tak pitomě dlouhé slovo...", zavrhla jsem to. Koneckonců, není to jen o Čechoslovácích - taky o Němcích, Angličanech, Rusech... nakonec, na národnosti přeci nezáleží... prostě o lidech.
A hlavně o tom - i se všemi těmi svými nešvary a zápory, báječným klukovi z Kostelce, tenorsaxofonistovi se zálibou v angličtině a holkách, co se jmenuje Danny Smiřický :).
PS: Léto po maturitě jsem se vypravila do Náchoda, "toho krásného města Kostelce". Port Arthur vypadá, jako by tam ještě předevčírem zkoušeli kluci z bandu (jen nemají Luciinu zelenou limonádu a neobsluhuje starý Winter :-D), a z okna hořčičně žluté budovy náchodské pošty by se klidně mohla pořád vyklánět Irenka. Snad právě proto na náměstí, přímo naproti němu sedí na "své" lavičce Danny, čti Josef Škvorecký, s neměnným úsměvem na litinových rtech...
Výborné čtení, dokonce i pro holku. Škvorecký mě naprosto vtáhnul do příběhu, to už se mi dlouho nestalo, aby mě něco takhle chytlo. Napsáno úžasným lehkým jazykem a zase úplně jiný pohled na konec 2 sv. války.
Kniha mě bavila. Je mi až líto, že jsem po knize nesáhla už dříve. Hezky napsaná a nabízí také trochu jiný pohled na konec 2. sv. války.
Knihu jsem původně četla na zpracování její prezentace ve škole. Nebyla jsem z ní nijak nadšená, protože jediné, co jsem věděla bylo, že se odehrává v době války. Jak jsem se pustila do čtení, byla jsem uchvácena. Kniha ve mě zanechala obrovskou stopu svědomitosti a zamyslela jsem se nad jejím obsahem. Jsem velmi ráda, že se ke mě tato překrásná knížka dostala a měla jsem šanci si něco tak úžasného s hlubokým smyslem přečíst.
Jan Zábrana, Celý život: 1974 – „Pražská parola těchto dní: Zbabělci nasrali celej Náchod, Mirákl celej národ!“
1982 – „Jak se v našem století posílají pozdravy a vzkazy… Když jsem v první půlce 70. let četl Errolův román Mirákl a poslouchal zdejší pražský cvrkot, jímž na něj tuzemci rozhořčeně – a dotčeně – reagovali, napsal jsem mu v jednom dopise (tehdy jsme si psali ještě dost často): „Víš, co se tu říká? ‚Zbabělcema nasral celej Náchod, Miráklem nasral celej národ!‘ Myslím, že po příslušném umravnění můžeš tenhle slogan klidně využít reklamně.“ Teprve tenhle týden (dneska je 2. května 1982), tedy po nějakých sedmi, možná osmi letech, se mi dostaly do rukou memoáry generála Františka Moravce Špión, jemuž nevěřili, vydané v Torontu. Errol ke knize napsal třístránkový dovětek, podepsaný J. Š., ve kterém vysvětluje, jak hledal pro generálovu knihu titul, poněvadž „někteří jeho osobní přátelé projevili obavy, zda název Špión, jemuž nevěřili, je pro autora knihy důstojný, zdaje dost vážný“. (Rozuměj: osobní přátelé zemřelého generála, autora pamětí.) V další argumentaci, proč tenhle titul pokládá za únosný, Errol píše: „Pořád jsem uvažoval o svém titulu. Nejdřív mě napadlo, není-li to prostě jen výraz mého sklonu k provokaci, jenž mě provází už od Zbabělců, s jejich hrdiny vítajícími Rudou armádu swingem, kteří, jak mi v krásně českém wisecracku napsal jeden čtenář, pobouřili Náchod (on ovšem nenapsal ‚pobouřili‘), až po Mirákl, který dubčekovské hnutí nevylíčil jako ikonu, a vzato dle rýmujícího se wisecracku mého čtenáře „pobouřil národ.“ Takže tu větu z dávného dopisu mi potvrdil… že ji četl… zmínkou v doslovu, jak v láhvi hozené do moře. Doplula zpátky ke mně po sedmi nebo osmi letech. Takhle si lidé posílali pozdravy ve 20. století.“
Proč jsem Škvoreckého tak dlouho odkládala? Je neuvěřitelné, jak lidem na konci války přišla násilná smrt tak přirozená, tak normální. Danny prostě potřeboval obyčejné věci, holky a muziku, ne další slzy a beznaděj. Jeho myšlenky mi přišly sympatické ("Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti."), i když podle něho jsou všechny holky hloupé. :) Forma mi rozhodně nevadila, Škvorecký dokonale zachytil uvažování i mluvu mladého kluka. K Náchodu mám pak hodně vřelý vztah, protože jsem tam, stejně jako Škvorecký, chodila na střední, takže jsem všechna místa poznávala a přišlo mi neskutečné, že ulice, kterými jsem si vesele štrádovala ze školy, byly tenkrát zasypány střelbou a strachem.
Svého času byli 'Zbabělci' asi silní nejen obsahově, ale hlavně formou – typické anglismy, které přetrvávají dodnes, coby věčná fascinace tím, že v Americe je vše best a No.1, ale hlavně ty vulgarismy mi na rok '48, kdy Škvorecký knihu napsal, připadaly jako docela dost silný kafe pro žaludek tehdejších čtenářů. S odstupem času, po beat generation a podobné havěti je však kniha zajímavá už jen a právě tím obsahem, tou upřímnou výpovědí českého mladíka z dnů 6.5.1945 až 11.5.1945, tedy konce války a toho, jak to prožívala mladá generace. Dany Smiřický je určitě sympatický - takový obyčejný kluk s obyčejnými touhami, velmi férový, pokud se nad tím zamyslíte, ale také cynický, když nemá, co chce. Najde se tu spousta skvělých scén, ale hlavně se mi líbila všeobecná zákeřnost vůči Němcům a jak Škvorecký nadhazuje otázku, že ne všichni z nich jsou vinní a zodpovědní za to, co se tehdy dělo. Vytknul bych místy ubíjející zdlouhavost, i když závěr se naopak mohl protahovat donekonečna a nezlobil bych se - zvláštní. Škvorecký ovšem knihu líčí téměř v reálném čase a dokumentárně. Třeba Hrabal napsal Ostře sledované vlaky - taky to má výpověď, taky je to o válce, taky do toho dal hodně ze sebe, ale má to sedmdesát stran. Škvorecký prostě moc žvaní - kdyby alespoň ne pořád dokola, ne pořád o té proklaté Ireně. Schválně jsem zmínil Ostře sledované vlaky, u kterých jsem reagoval na jeden z komentářů, že hrdinovi jde pouze o jeho erekci – tady bych to s polohlasitým uchechnutím a přikývnutím přešel.
Kniha je to výborná, myslím si, že by si ji měl každý Čech přečíst, protože popisuje revoluci v Čechách a pak by si ji taky měl povinně přečíst každý Náchoďák, protože v Náchodě se příběh této knihy odehrává (i když se v knize o Náchodě mluví jako o Kostelci). Pro Náchoďáka je to ještě zajímavější. Nikdy by mě nenapadlo, jaké věci se děly na ulicích, po kterých denně chodím, nebo v Port Arturu, ve kterém jsem dělala rozlučku než jsem odletěla do Ameriky a jehož majitele znám. Nehledě na to, že nám kniha díky "Dannyho" zamilovanosti k Ireně připomene pocity, které taky známe. Doporučuji! :)
Dannyho modlení před spaním, na které se není schopen soustředit, jeho oddanost jazzu, ale hlavně děvčatům prostě uchvátí. Danny žije, hraje a miluje za každých okolností a to dělá tuhle knihu tím, čím je.
Obsah tohoto díla výrazně převyšuje jeho formu, což mnohdy při čtení působí velmi rušivě. Popis vojenského a vlasteneckého nadšení řady spoluobčanů, nesmyslné řádění Němců na konci války i odplaty Čechů, ve snaze získat na poslední chvíli nějaké hrdinské ostruhy i alibi, jsou smutným a velmi výmluvným svědectvím tehdejší doby. Úvahy nadrženého (ne)studentíka jsou ovšem příliš poplatné věku Dannyho (21 let) i věku autora (24 let) a někdy je skoro nekonečné jejich stereotypně se opakující monotónnost dočíst až do konce. Nicméně je dobře, že Škvorecký tuto knihu napsal a je mi jasné, že ve své době opravdu musela způsobit poprask. Jako svědectví doby je to skvělé, jako cesta do hlubin Dannyho duše slabší... No, spíše slabé.
Po několika letech jsem si je znovu přečetl. Kniha je to dobrá, i když mě některé úvahy Dannyho Smiřického docela otravovaly, ale on to byl nejspíš autorův záměr ukázat nám uvažování jednoho takového teenagera. Ale stejně toho někdy bylo příliš a o nějaké ty věty mohl klidně ty dlouhatánský odstavce zkrátit. Hodně mě překvapilo nadužívání slovesa "jsem". Ono to není vůbec jednoduché nějak ho zredukovat v ich-formě, aby nebylo x krát v jednom souvětí, ale tak uznávaný spisovatel by si s tím měl umět poradit. A co mě rozčilovalo, to bylo špatné skloňování. Je tam doktor Bohadlo, který je ve 2. p. doktora Bohadly a ve 4. p. doktora Bohadlu. Nemůžu si pomoct, ale je to blbě a jestli to byl záměr, tak mi uniká. Ale jinak dobrá kniha, jak už jsem řekl. Ještě taková zajímavost. Nedávno byl v pořadu Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy Jaroslav Celba (mj. hudba ke Křemílkovi a Vochomůrkovi) a to byl jeden z té party, co hráli jazz. Ve skutečnosti mu říkali Jarýk a v literatuře je to Harýk.
Po několika letech jsem si je znovu přečetl. Kniha je to dobrá, i když mě některé úvahy Dannyho Smiřického docela otravovaly, ale on to byl nejspíš autorův záměr ukázat nám uvažování jednoho takového teenagera. Ale stejně toho někdy bylo příliš a o nějaké ty věty mohl klidně ty dlouhatánský odstavce zkrátit. Hodně mě překvapilo nadužívání slovesa "jsem". Ono to není vůbec jednoduché nějak ho zredukovat v ich-formě, aby nebylo x krát v jednom souvětí, ale tak uznávaný spisovatel by si s tím měl umět poradit. A co mě rozčilovalo, to bylo špatné skloňování. Je tam doktor Bohadlo, který je ve 2. p. doktora Bohadly a ve 4. p. doktora Bohadlu. Nemůžu si pomoct, ale je to blbě a jestli to byl záměr, tak mi uniká. Ale jinak dobrá kniha, jak už jsem řekl. Ještě taková zajímavost. Nedávno byl v pořadu Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy Jaroslav Celba (mj. hudba ke Křemílkovi a Vochomůrkovi) a to byl jeden z té party, co hráli jazz. Ve skutečnosti mu říkali Jarýk a v literatuře je to Harýk.
Povinná četba na mnoha školách i já to neměl jinak, ale sem za to rád. Bylo zábavné číst, jak Dany stále chce jen jedno a přemýšlí, jak toho dosáhnout.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptaceAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
To je jediná kniha od Škvoreckého, která se mi opravdu líbila.