Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97050/bmid_zbabelci-zdd-97050.jpg
4
1159
1159
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Jedná se o román s autobiografickými rysy. Byl napsán krátce po válce, ale vyšel až roku 1958. Vyvolal velké diskuse, protože v něm autor pohlíží na válku zcela jinak – odkrývá rozpory mezi vlastenectvím a zbabělým jednáním některých prospěchářských měšťanů. Byl označen jako „plivnutí do tváře hrdinů odboje“ a kniha byla stažena z prodeje. Autor i nakladatelství se stali terčem ideologických útoků. Román byl napsán ve třech jazykových verzích – první verze byla psána slangem tehdejší tzv. zlaté mládeže, poté byla převedena do druhé – spisovné verze. Třetí verze, kterou známe dnes, je kombinací obou verzí předchozích. Děj románu se odehrává ve východočeském maloměstě Kostelci, jehož předlohou bylo autorovo rodiště Náchod. Je zde zachycen konec druhé světové války – konkrétně květnový týden roku 1945. Události jsou líčeny z pohledu ústřední postavy a zároveň vypraveče Dannyho Smiřického. Danny je bývalý gymnazista, pracuje v kostelecké továrně a ve volném čase hraje se svými přáteli v amatérské jazzové kapele jako saxofonista. Zažívá lásku k Ireně, účastní se „revoluce“, jejímž střediskem je kostelecký pivovar. Danny se také podílí na zničení německého tanku a je svědkem vražd zajatých Němců, které jsou páchány v pivovaru. Danny působí jako suverénní, domýšlivý a cynický mladík. Pouze takto ale utajuje své pravé vlastnosti – velkou vnímavost a citlivost. Nelíbí se mu pokrytecký měšťácký život, z něhož uniká díky společnosti svých přátel a jazzové hudby. Na jeho postavě chtěl autor zachytit atmosféru posledních válečných dnů tak, jak ji prožívala tehdejší mládež. Román je psán v ich-formě; má podobu určitého deníku. Autenticita je umocňována nejen způsobem vyprávění, ale především rovinou jazykovou. Škvorecký užívá silně hovorového stylu, nevyhýbá se vulgarismům a nespisovným výrazům, ladícím s mladým Dannym i celkovou jazzovou atmosférou. http://www.kampomaturite.cz/spisovatele-autori-z-cr/josef-skvorecky-zbabelci#ixzz1f1EddUuv... celý text
Přidat komentář
Povinná četba na mnoha školách i já to neměl jinak, ale sem za to rád. Bylo zábavné číst, jak Dany stále chce jen jedno a přemýšlí, jak toho dosáhnout.
Kde Prima sezóna skončila, tam Zbabělci začali... Naštěstí. Danny trochu zestárl, a i když holky mu stále nedají spát, musí řešit i jiné věci. A právě v tom kontrastu války a lásky, v realistickém zobrazení těžkostí různého druhu, které musí mladý Smiřický snášet, spočívá (podle mého soudu) největší trumf Škvoreckého.
Vydání této knihy v roce 1958 muselo dost lidí a především tehdejších mocipánů hodně pobouřit. Vždyť řadě z nich musely být postavičky těch rychlokvašených " hrdinů a hurávlastenců " z posledních dnů války dost povědomé a možná, že se na ně dokonce koukali do zrcadla. A současně se podařilo autorovi bez jakékoliv pompéznosti ukázat hrdiny obyčejné, ale skutečné.
Ze začátku jsem se musela přemáhat v tom, abych audioknihu poslouchala dál, ale stálo to za to pokračovat až do konce.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod převyprávění, literární adaptaceAutorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Po několika letech jsem si je znovu přečetl. Kniha je to dobrá, i když mě některé úvahy Dannyho Smiřického docela otravovaly, ale on to byl nejspíš autorův záměr ukázat nám uvažování jednoho takového teenagera. Ale stejně toho někdy bylo příliš a o nějaké ty věty mohl klidně ty dlouhatánský odstavce zkrátit. Hodně mě překvapilo nadužívání slovesa "jsem". Ono to není vůbec jednoduché nějak ho zredukovat v ich-formě, aby nebylo x krát v jednom souvětí, ale tak uznávaný spisovatel by si s tím měl umět poradit. A co mě rozčilovalo, to bylo špatné skloňování. Je tam doktor Bohadlo, který je ve 2. p. doktora Bohadly a ve 4. p. doktora Bohadlu. Nemůžu si pomoct, ale je to blbě a jestli to byl záměr, tak mi uniká. Ale jinak dobrá kniha, jak už jsem řekl. Ještě taková zajímavost. Nedávno byl v pořadu Neznámí hrdinové - Pohnuté osudy Jaroslav Celba (mj. hudba ke Křemílkovi a Vochomůrkovi) a to byl jeden z té party, co hráli jazz. Ve skutečnosti mu říkali Jarýk a v literatuře je to Harýk.