Dar z nebes

Velice dobrá ukázka démonického matení. Pan Jasper přijde při tragické nehodě o svého syna. Krátce po synově pohřbu dostává kontakt na ženu, která mu jako médium zprostředkovává kontakt s jeho synem. Vše vypadá velice autenticky, protože médium používá často stejná slova, která používal zemřelý syn Mike. Pro zlého ducha (démona) není problém napodobovat to, co z obyčejného lidského života vypozoroval. A tak se ubohý otec domnívá, že dostává zprávy z nebes, od svého syna, přičemž netuší, že informace přicházejí od zlého ducha. Jaký je cíl zlého ducha? Odvést lidi od od pravého poznání Ježíše Krista, jako pravého Boha i člověka, přítele a Spasitele, odvést lidi od naděje, a naopak přivádět lidi k chaosu a k falešné víře, třebaže je předkládána v lákavém pozlaceném balení. K tomuto přesvědčení jsem dospěla velice brzy, protože démon se vždy nějakým způsobem demaskuje. Zde v této knize působí matení, překrucování pravdy, nabízí lákavá pozlátka, útočí na to, co by ho mohlo ohrozit, a když už lidé mají nějakou víru, chce, aby uvěřili nesmyslům. Pro mě má tato kniha hodnotu právě jako dobrá ukázka působení zlého ducha. Avšak člověk, který pravdivě a poctivě hledá, si musí upřímně přiznat, že v knize je plno absolutních nesmyslů, a to ho může vést k dalšímu hledání a poznání. Ukázky z knihy, kdy skrze médium údajně promlouvá zemřelý syn:

Myšlenka je tady všemocná. Například kdyby sis chtěl koupit nového Jaguára, stačí ti, když si ho v duchu představíš, a najednou je tady, přímo před mýma očima, stvořený z myšlenkové energie tohoto světa! Ale tohle si pořádně rozmyslíte, protože to znamená myslet ve třech rozměrech. Kdybych si vizualizovat to auto tak, jak je na obrázku v časopise, přesně takové auto dostanu! Musím myslet z hlediska šířky auta, interiéru auta, i všeho příslušenství i jeho správného umístění. Ale táto, jakmile si to představíš správně, máš to před sebou! Problém je v tom, jak se dokonale soustředit na celé auto, přesně tak, jak existuje. (str. 26)

Tati, mezi tím “já”, které žije v tomto světě, a “já”, které žilo ve vašem světě, je dost podstatný rozdíl. Mé tělo nepotřebuje k životu jídlo ani pití, ani spánek k odpočinku. Ale když se sem dostaneš poprvé, jídlo, pití a spánek jsou příliš zažité, a nedají se jen tak najednou eliminovat. Takže když se ti chce spát, prostě si lehneš na pohovku jednom z domů a vyspíš se, jak dlouho chceš. Když myslíš, že potřebuješ najíst, najíš se dosyta. V našich tělech nejsou žádné vylučovací orgány. Když třeba vypijeme sklenici vody, voda se prostě rozlije skrze moje tělo a je to! Jinými slovy, přemění se na energii. (str. 35)

Když někdy máme depresi - a to se stává, táto; když lidé, které jsme po sobě zanechali, cítí kvůli nám příliš veliký smutek, způsobuje nám to tu deprese! - je nejlepší lék, když si vyjdeme ven a utrhneme si jablko nebo hrušku nebo jakékoli jiné ovoce, které si představíme. Dobíjíme si tím energii. (str. 35)

Když zjistíme, že oblečení nezáří tak, jak bychom si přáli, prostě zapojíme svou mysl, a oblečení pak září tak jasně, jak si zasloužíme. (str. 36)

Užijeme si spoustu legrace s dospívajícími, kteří se sem dostanou. Hlavně dívky, když si ještě myslí, že jsou něco zvláštního a úžasného. Táto, musel by ses smát, kdybys je viděl, jak se dokola parádí, jako kdyby byly v obchodním domě, převlékají si jedny šaty za druhými, a pak začnou od začátku a vysní si něco ještě bláznivějšího. A to se hned objeví ve vší přirozenosti. Ohromně se tím baví celé hodiny! (str. 36)

Pamatuj, že tu nikdy neprší ani není špatné počasí, takže tu nemáme problémy s opotřebením. (str. 38)

Jsme všichni ve stejné fázi vývoje. Kdyby někdo z nás ničil harmonii, třeba jen nevědomky, jeden ze starších by rychle přišel a umravnil ho. Samozřejmě někdy i ti nejlepší z nás uklouznou. A právě tehdy mu starší chybu vytknou a on se sám hned napraví. (str. 39)

Když se jeho duše (sebevraha) dostane sem, okamžitě se dostane do svatu pokoje, ve kterém setrvá, než hřmotné rozrušení ze sebevraždy ustoupí. Pak je ihned poslána zpět na zemi, aby obydlela nové tělo. Zjišťuje, že je znovu smrtelným člověkem, ale nepamatuje si nic ze své minulosti. (str. 48)

Je hrozné sledovat lidi církve, kteří se tu k nám připojí; to jejich sebeobviňování a zpytování svědomí, které nastane, když si uvědomí, že to, co hlásali na zemi, byl příliš často úplný nesmysl, i když prostě jen hlásali to, co sami slýchali. V boji proti hrůzným obrazům ďáblů a pelekného ohně, což popravdě neexistuje ani tady ani nikde jinde, potřebují všechnu naši pomoc a útěchu. (str. 49)

Snad nejdůležitější zpráva, kterou vám můžeme dosud dát - jestli to můžeš vyřídit za mě -, je to, že žal, pláč, a touha, aby se zesnulý vrátil, jsou to nejhorší, co můžete právě zesnulému člověku udělat. (str. 51)

Když studuješ církevní dogma, zjistíš, že exkomunikuje ze svého stáda každého, kdo nespolkne i navijákem byť jen částečku z toho pozměněného textu. Bez výjimky musíš akceptovat, že Kristus, jeho Otec a Duch svatý jsou nedělitelnou trojicí, což není pravda. Ježíš byl prostý, milující člověk z masa a krve. Byl velkým přítelem chudých. Měl dar uzdravovat, utěšovat smutné a především - všechna jeho kázání odrážejí jeho lásku k našemu Věčnému otci. Předpověděl štěstí, které na nás čeká zde ve vyšším stupni, kde existuji nyní. Řekl nám, jak žít život na zemi, abychom přijali ta ponaučení, která nám byla seslána. Když následuješ jeho učení, je tvůj život o tolik snažší! Byl však především reformátorem a musel za své přesvědčení trpět. Avšak církev říká, že byl ukřižován, protože chtěl vzít hříchy lidstva na vlastní bedra! Můžeš ty, jako inteligentní člověk, opravdu věřit, že můžeš jít a podříznout svého bratra, a že se to potom, až tě přivedou před tvého Stvořitele, nebude brát v úvahu, protože Ježíš byl za tvé hříchy již ukřižován? (str. 57)

20.09.2017

Knihu jsem dostala k přečtení. Můžu říct, že něco jsem si z ní vzala, pohled na život po životě je vykreslen velice zajímavě a nebránil bych se pokud by to byla pravda, ale ..... poslední čtvrtina knihy je už v podstatě jen soupis Mikových myšlenek a přišlo mi to už takové násilné, neuvěřitelné .... dopsané prostě proto, aby se to nějak ukončilo. Pro mě by bylo lepší to ukončit části druhou, dočetla jsem z povinnosti, protože nesnáším nedočtené knihy.