Darkness Kompendium: Kniha 3

21.07.2021

„Pamatuju si,
jak jsem umřel poprvý,
zato, na to podruhý
si pro změnu
nepamatuju vůbec.“

Tato velká kniha obsahuje sešity #41 až #66 úspěšné série Darkness.

Nevím, jak ostatní fandové této série, ale já se neskonale těšil na Potemníky. Ti, co se schovávají v Estacadovi. Dokáží pěkné divy a je s nimi sranda. Opět mě nezklamali. Už jen jejich celostránková kresba asi na desáté straně čísla #41 – No, není to nádhera. Ta kresba, ty jejich výrazy a to prostředí, ve kterém je to nakreslené. A pak přijde ještě něco lepšího. Estacado se zlobí a banda mafiánů, kteří se chtějí před ním zachránit...inu, cituji: zhasni světlo ať nás nevidí.....“bylo to jako scéna z toho hororu od Ridleyho Scotta, sled obrazů zjevujících se při záblescích jednotlivejch výstřelů.“

Citát: Smrt je něco jako sex...

Vrátí se i má druhá nejoblíbenější postava - Řezník. Uklízeč po mafiánských přestřelkách a krvavejch lázních. Prostě uklízí smetí. Je to snad jediná postava v příběhu, která nechce Jackiho zabít. Tedy krom Temnoty v něm. Zajímavé je, že Jackie se „Potemníků“ bojí a snaží se být neustále na světle. Jenže pak je začne využívat. A když ho Darkness na počátku opět oživila, asi má u něj nějakej dluh. Protože, když chce někdo dobrovolně umřít a ONA mu to nedovolí...tak pro něj bude makat.... „Vidím krev, jak se sráží na jednom z mrtvejch těl. Vidím zvratky a žluč. Vidím strach a bezvěrectví. Vidím odpornou vraždu.“

Malá ochutnávka:
PAULIE: Jak to sakra myslíš, žes“viděl Jackieho Estacada“? Estacado je přece mrtvej!
NINO: Přísahám, viděl jsem ho, jako teď vidím tebe. Dokonce jsem s ním mluvil. A řekl jsem mu, že s ním chceš mluvit.
PAULIE: Tomu parchantovi vyřiď, že doufám, že měl dobrej důvod k tomu, co udělal, protože jinak jeho zmrtvejchvstání nebude mít dlouhýho trvání.

Tedy, řeknu vám, dlouho, předlouho trvalo Potemníkům, než promluvili. Čekal jsem ty jejich hlášky už od začátku, ale oni, jako by mě chtěli upozornit, že to je jen a jen na nich – stále mlčeli. Snad čtyři nebo pět sešitů a stále ticho. Začínal jsem na ně být trochu naštvaný, ...ale jen trošičku. Pak už mě to naštvalo a já se začal modlit k bohu, aby konečně rozvázali ty své Darknessovské jazyky a vypudili nějakou supr hlášku. Jediné, co z těch hajzlíků zatím vyšlo...“Modlíš se ke špatnýmu Bohu!“ NN-NÉÉÉ!

Citát: Někdy je užitečný poslechnout si hlas jinýho člověka, abychom umlčeli křik vlastního svědomí.

V další sešitech se postupně objevují Sára Pezziniová (Má nejoblíbenější policistka), Patience (Má nejoblíbenější Magdalena), Angelus (Nejtajemnější žena) a také tu je na skok Apolonie (Má nejoblíbenější hostitelka – Angelus jí ale odmítla) „Já jsem Angelus! Já jsem světlo!“ Představte si, že ti malý temní hajzlíci Potemníčci, začali s hláškama až v čísle #051. „Ajaja. Myslím, že bysme měli dát echo šéfovi“To jim to tedy trvalo. „Teď už je to v cajku....hezky z vesela....jdeme na to šéfe.“ Tady začala ta správná sranda. Anabáze v Hongkongu je prostě úžasná. A ne jenom tam. Nádherná je kresba sešitu #053 na straně 294. Jde z ní strach a hrůza. Nakreslili jí Dale Keown a Matt Mills. Oni jsou krásné všechny kresby, ale některé na mě působí víc krásněji :D A to nemluvím o výletu na Aljašku. Ta krajina....prostě samá nádhera.

Citát: Za starejch dobrejch časů, když člověk někoho zastřelil, bývalo dobrým zvykem zůstat mrtvej.