Dítě zvané „To"
Dave Pelzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139301/bmid_dite-zvane-to-zld-139301.jpg
5
809
809
Dave Pelzer série
1. díl >
Kniha je šokující historií jednoho z nejkřiklavějších případů týrání dětí v dějinách Kalifornie. Autor v ní vypráví neradostný příběh vlastního dětství. Nervově labilní matka-alkoholička jej surově týrala, bila a trýznila hladem.
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1999 , Columbus (CZ)Originální název:
A Child Called „IT", 1995
více info...
Přidat komentář
Fakt drsný,jednou jsem si přečetl něco jinýho než sci-fi a po přečtení jsem si nebyl jistej jestli jsem sadista,nebo masochista že to vůbec čtu.
Knihu jsem přečetla za pár hodin. K příběhu nemám ani slov. Strašné. Jak může rodič činit vlastnímu dítěti taková zvěrstva.
Knihu jsem četla už před mnoha lety a znovu na ní natrefila v knihovně. Hledala jsem něco "tenkého" do vlaku a sáhla po ní. Vyvolala opět stejné emoce, jako před lety. Líbí se mi, jak je kniha napsaná. Je velmi čtivá, čtenáře vtáhne. Příběh Davida už bohužel tak příjemný není. Pořád jsem se musela ptát: Proč? Proč zrovna on a jeho bratři ne? Co jí k tomu vedlo? Kolik dětí tohle, nebo jiný druh týrání, prožívá?
Opět, nebudu a nemohu jakkoli znevažovat výpověď týraného dítěte. Jest to například obdobné tématu holocaustu. Už jen z principu dáváme 5*. Ale, když se zamyslím nad tím, co všechno mi v takovém svědectví prožité hrůzy chybí, abych to mohla - dle recenzentů - považovat za dílo určené prevenci CAN syndromu, je toho hodně co dohánět.
Chudák David, když jsem četla, co mu matka dělala, tak se mi dělalo špatně od žaludku. Proč na to ve škole nepřišli dřív ? Proč se matka zrovna zaměřila na něj ? Co všechno způsobí alkohol.
Tahle knizka mi zlomila srdce.
100 stran utrpeni, bolesti a beznadeje.
Ach boze...Davide
Emotivní příběh malého chlapce, týraného vlastni matkou. Nechce se ani věřit, kolik utrpení musí některé děti snášet, kolik lhostejnosti je kolem nás.
Příšerné, otřesné, co musel zažít jako dítě !
A ta lhostejnost okolí po několik let!
Uklidněná jsem byla až po přečtení profilu autora (pro mě opravdu důležité, že tam ten profil byl), co všechno z toho prohnilého základu dokázal ve svém dalším životě vykonat a ještě je schopen žít plnohodnotný život, být přínosem pro společnost a hlavně umět mít rád. Klobouk dolů Davide a dala bych ti nespočet hvězd.
Je mi těžko.Nemůžu už knížky takového tématu číst.Nechápu a ani nechci pochopit lidi,který jsou schopni se něčeho takového dopustit na vlastním bezbranném děcku :( Koukám na svého 4letého chlapečka a mám slzy na krajíčku,když si jen trochu představim,že by měl jen malinko podobně trpět.Bohužel věřím,že se to děje denně ohromné spoustě dětem po celém světě :( Hrozný....
Nechápu to a je mi z toho zle. Dočetla jsem včera a pořád se ke knize vracím. Jako máma 1,5 rocne dcerky nemůžu uvěřit... Toto bylo opravdu silné kafe!
Davat jakekoliv hodnoceni tady je nesmysl. Tohle by se nikomu nemelo dit. Rika se sice, ze vsechno zle je na neco dobre, a sam autor priznava, ze nebyt tyrani, nevi, jaky by z neho byl clovek. Je strasne, ze nikdo z rodiny se za nej nepostavil, a ze jeho bratri jeste pomahali a otec byl uplne lhostejny. Prectu si dalsi knihy, uz jen proto, abych vedela, jak dopadli, a doufam ze mi to prinese zadostucineni.
Tuto knihu by měl přečíst každý, nejen pedagogové, sociální pracovníci či lékaři, ale skutečně každý.
Proč? Jednoduše proto, že je svědectvím několika hrůzných let jednoho malého chlapce. Je svědectvím, jak se může milující rodič změnit, je svědectvím, jak i něco tak hrůzného může člověk "překonat" a přetrhnout bludný kruh.
Tak krátká kniha přitom tak silná.
Začínám čím dál tím získávat pocit, že kratší knihy jsou mnohdy daleko intenzivnější než sáhodlouhé bichle.
Co o takovém neštěstí napsat! Chtěla bych 5min v jedné místnosti s tou matkou. Je to hrozné čím si malé bezbranné dítě prošlo! Je hrozné že si toho nikdo nevšiml! Je hrozné že to procházelo tak dlouho! Je hrozné že táta nezakročil! Je hrozné že ani škola takových let nic nepodnikla! Je hrozné že nikomu nedošlo proč ty svačiny krade! Dyť pro dítě jsou rodiče bezpečí, domov! A tady nebylo ani jedno! Tahle knížka pro mě jako pro mámu 2 dětí byla hodně silná! Nedokážu si představit to utrpení tu bolest co musel zažívat! Jsem moc ráda že to zvládnul, že vyhrál a teď synovi dává to co sám neměl! Klibou dolů až na zem! Škoda že se tam nepíše jak dopadli rodiče
Tak tohle bylo jen pro silné žaludky! Nechci a nebudu spekulovat, jestli je vůbec možné, aby se takové hrůzy v reálu děly, zda opravdu cílem autora nebylo jen šokovat čtenáře, nebo to všechno opravdu prožil. Každopádně chvílemi jsem měla nutkání knihu odložit, protože se mi až zvedal žaludek. Stejně jako spousta lidi tady si kladu otázky, jak je možné, že té matce - očividné zrůdě to všechno klidně procházelo, proč bylo okolí včetně otce tak slepé a lhostejné, taková forma týrání už přece musí být na první pohled viditelná. Co bylo impulsem, že matka tak radikálně a nepochopitelně změnila v jednom okamžiku svoje chování a vůbec celou osobnost? Proč chlapec prostě neutekl, třeba k prarodičům? Dá se toto všechno opravdu tak dlouho před okolím utajit? Osobu a chování otce jsem nepochopila vůbec. Také by mě zajímalo, jestli došlo k nějaké satisfakci, zda byla dostatečně potrestána nejen matka, ale i slabošský otec, který podle mě nesl úplně stejnou vinu. Možná jsou odpovědi na tyto otázky v dalších knihách autora, ale obávám se, že na pokračování tohoto opravdu strašného příběhu už nemám. Pokud tato kniha vznikla jako memento, abychom byli všímavější a pozornější vůči svému okolí, anebo pokud to byla forma terapie autora, tak svůj smysl opravdu má. Hvězdičkama ale hodnotit nemůžu, protože dávat termín "líbí" se mi v tomto případě strašně příčí.
Ono je příšerný dávat takové knize hvězdičky. Četla jsem ji ve druháku nebo třeťáku na střední, což je tak 11 let a stále ji mám v živé paměti a myslím, že i když jsem později četla i jiné knihy s tématem týrání nebo zneužívání dětí, na Dítě zvané 'To' nikdy nezapomenu.
Je zvláštní si uvědomit, že to není jen smyšlená knížka, ale že to je něco, co někdo skutečně zažil. A vlastně uvědomění si reality, že se to může dít v bytě vedle vás a absolutně o tom nevíte, nebo nechcete vědět.. Stojí to za přečtení, pana Pelzera obdivuji, že to dokázal vše napsat a vlastně se tím vrátit do toho pekla. Konec knihy mi sice mírně naštval tím, že skončil snad během 3 stránek, ale asi to má důvod.
Štítky knihy
děti USA (Spojené státy americké) sourozenci rodinné vztahy osamělost domácí násilí týrání psychické problémy matky a synovéAutorovy další knížky
| 2007 |  Dítě zvané „To“ |
| 2011 | Ztracený chlapec |
| 2001 | Člověk jménem Dave |
To byla snad nejtěžší kniha, co jsem kdy četla. Nikdy se mi nestalo, že jsem u příběhu zatlačovala slzy a celou by mě tak ochromil. Jako mamince se mi vše četlo o to hůř… achjo :(